Taxistory - střípky
Ilustrační foto: pixabay.com

Taxistory - střípky

21. 3. 2020

V taxíku jsem zažila a vyslechla spoustu zajímavých příběhů i příhod. Některé jsou tak krátké, že z nich nejde udělat delší vyprávění, ale také stojí za přečtení.

Jednou jsem vezla velmi pěkného, urostlého chlapa. Moc se mi líbil, mohlo mu být tak pětapadesát, možná víc, pěkně oblečený a velmi slušné vystupování. Po pár větách vyplynulo, že byl kapitánem na československé námořní obchodní lodi. Povídal o cizích zemích a mořích, kde všude vozili zboží, byla to šedesátá a sedmdesátá léta, jaké zažili bouře a problémy, no vyprávěl opravdu zajímavě. Já jsem se
zmínila, že jsem byla u moře v Polsku a jak se mi tam moc líbilo a také jsem se zeptala, jestli se mu po moři stýská. A on trochu zesmutněl a potom takovým bezbarvým hlasem povídá: "Madam, vy víte hovno co je moře." A to je vlastně všechno.

Jindy - zase mužskej. Zastavil mě kdesi v centru, že potřebuje do Krče. Nějak opatrně si sedal, vypadalo to, že ho něco bolí. Sotva jsme vyjeli, začal se autem šířit silný zápach, doslova smrad. Tak jsem se zeptala, jestli do něčeho nešlápl. A pán, docela suveréně povídal: "Nešlápl, to jsem se posral." Hned zajíždím k chodníku, chci zastavit a toho muže přinutit, aby vystoupil. Ale on začal prosit, ať ho dovezu, takhle do tramvaje nemůže, stalo se mu to nešťastnou náhodou a zaplatí, co si řeknu. No, přemluvil mě. Dala jsem pod něj časopisy, které jsem měla v autě, a za pár minut jsme byli na místě. Na dovršení - neměl peníze. Jako zástavu mi nechal kožené sako se všemi doklady a že se hned vrátí. Ale ať počítám s tím, že se ještě osprchuje a převlékne. Řeknu vám, byl to pro mě "kšeft století".

Za dvacet minut přišel, dobře zaplatil a já ještě dlouho větrala auto a přemýšlela, že snad musím jet domů, stále jsem to cítila. Ale pak jsem si vzpomněla, jedna Polka mi kdysi darovala takovou divnou voňavku, ještě že jsem ji nevyhodila. Trochu jsem toho rozstříkla po autě, a když mě za chvíli stavěli dva manželé, že potřebují do centra, paní se začala rozplývat, jaká je to pohoda sednout do voňavého auta. To se hned pozná, že řídí žena...

můj příběh
Hodnocení:
(5.2 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Puchalská
Paráda. Je dobře že jsem si mohla Olinčiny zážitky opět přečíst. Děkuju.
Zuzana Pivcová
Ano, to je Olinčino Retro, měla vyprávění víc, tak uvidíme.
Jitka Hašková
Olgo, bezva příběh, díky.
ivana kosťunová
Jeden ze starších článků - a opět pobavil.
Zdena Proboštová
Dole paní Zuzana to vystihla, nemá cenu další komentář.
Jarmila Peerová
Tedy Olinko,ty tvé příběhy či vzpomínky se čtou jedním dechem.Dnes už spíše pobaví,jako vše,čemu čas obrousí hrany.Ale ze všeho mi vyplývá jedno.Žes moudrá žena,která vždy vše zvládla s noblesou tobě vlastní...díky a těším se na další...
Jitka Chodorová
Olinko,tak jsem se zasmála,i když v té chvíli tobě asi moc do smíchu nebylo,příběh s druhým pánem je taková malá komedie,díky.
Zuzana Pivcová
Vy jste fakt jako "Nové pověsti české". Moc se mi to líbí a ten trochu drsnější styl je odrazem reality.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.