Podzimní bilance
Ilustrační foto: Libuše Hvězdová

Podzimní bilance

19. 11. 2020

Je toho hodně, co nám letošní podzim přinesl. Samozřejmě především ochlazení, byť nikterak dramatické. A tak má i letošní paleta podzimních barev svůj půvab jak prosvícená paprsky slunce, tak zatížená kapkami deště nebo prokřehlá první nesmělou jinovatkou…

Ale podzim nám taky letos přinesl druhou vlnu pandemie koronaviru. A po létě prožitém převážně v duchu objevování krás rodné hroudy další zákazy a omezení. Křivka nakažených prudce stoupala a nemocniční lůžka se začala varovně plnit vážnými případy. Byli jsme na tom nejhůř na světě, média nás nikterak nešetřila. Každou hodinu na nás chrlila stoku informací o počtu nemocných, vyléčených i mrtvých. Všudypřítomný bič koronavirové infekce nám nepřetržitě práskal nad hlavou, někoho bolestně zasáhl, někdo měl větší štěstí a ráně se vyhnul. Nevím, jestli je etické to přiznat, ale stále patřím mezi ty šťasné. Prozatím… A tak mohu vnímat i všechno ostatní, na co budu z letošního podzimu vzpomínat.

Třeba na svoji poslední jízdu na zánovním elektrokole. Na rozvernou fotku odeslanou dětem, aby viděly, jak jsou babička s dědou v neděli odpoledne aktivní. A deset minut poté neubrzděná kolize na vlhkém listí, pád a zlomená ruka. Přesně ta, kterou krátce předtím mávám na pozdrav. Naštěstí levá. Naštěstí „jenom“ v zápěstí. Naštěstí skvělý doktor, sloužící na chirurgii brandýské nemocnice. Perfektně mi ruku zreponoval, jakkoli bych už to rovnání při vědomí znovu zažít nechtěla. Týden sádra a po ústupu otoku k lokti v podobě obří podlitiny operace. V té nejhorší době koronavirové. Ale v pohodě, všechno fungovalo skvěle. Naštěstí. Jen jsem pak měla možnost poznat, jak je pravá ruka bez té levé levá…

Začátkem podzimu jsem vydala knihu. Koronavirus zmařil sice její plánovaný křest, v lepším případě snad jen posunul na jaro, ale i tak z ní mám radost. Kupodivu se má k světu, Mrcha jemně uzená…Přestože trochu zacloumala atmosférou v rodině, vzduch se pročistil a vztahy vyjasnily. A já si plnými doušky užívám toho jasu a čistoty v podobě usmíření. Přesunula jsem pár životních hodnot a odezva je skvělá. S rukou v sádře jsem nenakrájela ani cibuli, ale snacha nám uvařila báječný buřtguláš a za pár dnů koprovku s vejcem tak lahodnou, že jsem musela uznat její prvenství. A věřte nebo ne, uznala jsem to moc ráda…

Radost z podzimu mi přináší i maminka. Naše spojení přes mobil a jednou týdně na skypu ji udržuje v úžasné psychické kondici. Tu fyzickou má od pánaboha, dokonce mnohem lepší než já. Není větší potěšení, než v této nelehké době slyšet v telefonu její smích…

Abych si napravila reputaci v kuchyni, uvařila jsem o víkendu hovězí po burgundsku podle receptu Julie Childové. Poprvé v životě a s levačkou v ortéze. Trvalo mi to dlouho, ale výsledek stál za to. Pustila jsem si k tomu francouzské šansony a upíjela z láhve Bordeaux, než jsem ji celou vylila na voňavé kousky masa se zeleninou a kořením. Při šťouchání brambor už mě sice chytala křeč do pravé ruky, ale stejně jsem si to užila.

Stejně jako si užívám dlouhé procházky podzimním lesem. Nebo podél řeky. Někdy se sousedkou, ale většinou sama. Plus mínus deset tisíc kroků, pokud možno každý den. Dělá mi to moc dobře. Na těle i na duši.

To všechno vám nevyprávím, abych se chlubila. Vůbec ne. Naopak. Je to pouze inspirace, návod na sebeurčení… Jak málo stačí. Jen si přerovnat myšlenky, rozdělit priority, uznat své chyby a pochopit omyly druhých. Sdílet a komunikovat.

Pak nevadí zlomená ruka, ošklivé slovo z pocitu křivdy,  ba ani koronavirus.

Podzim je přece tak krásně barevný…

Hezké vztahy v běhu času vám přeje

HŠ.

Hodnocení:
(5.1 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Švejnohová
Milá Vando, děkuji a ještě jednou děkuji... Naprosto jste mě odhalila, protože z Koróny sluneční jsem se skutečně významně poučila!!! Ale na druhou stranu - nikdy předtím ani potom jsem nezaznamenala tolik diskusních příspěvků... :-) Tak hodně optimismu, pohody a hlavně zdraví i Vám a všem íčkařům!
Vanda Blaškovič
Milá paní Hanko, již dlouho dobu se chystám Vám napsat. Musím se usmívat, jak zde opatrně našlapujete, abyste náhodou svým optimismem a pohodou u někoho nevzbudila nevoli, jako se stalo u Koróny sluneční. Být v pohodě i v době koronavirové nemá s etikou opravdu nic společného. Naopak, Vaše srovnané životní hodnoty a přístup k životu jsou inspirující. Vaši knihu si s chutí přečtu. Ano, je spousta lidí, kteří si nyní „dokonce“ i užívají za dodržování předepsaných předpisů s padnoucí rouškou na ústech. A to je dobře! Hodně zdraví všem! Vanda
Jan Zelenka
Moc pěkné, pohodové vyprávění.
Danka Rotyková
Hanko, hezky jsem si početla, díky. Přeju vám brzké uzdravení.
Marie Faldynová
Život přináší radosti i problémy a je na nás, jestli si v problémech všimneme i toho radostného. Radovat se z maličkostí - to za mne nikdo neudělá, i kdyby chtěl! Hodně životního elánu přeji Vám i mamince!
Rostislav Mraček
Životní obyčejnost, ale tuze pěkně popsaná. Početl jsem si s chutí!
Dana Divišová
Paní Hano, je to milé, hezké, zajímavé, trochu bolestné, možná někdy k zlosti, život si s námi občas pohraje. Přeji brzké uzdravení.
Marie Ženatová
Paní Hano moc děkuji za zajímavý příspěvek *
Dana Puchalská
Hani, děkuju za milý článek. Škoda, že jsme nemohli díky kovidu na Vaši autogramiádu. Těšila jsem se. Ale není přeci všem dnům konec, ne? Přeju Vám už jenom hezké dny bez zlomenin.
Zuzana Pivcová
Moc hezký příspěvek, Hanko. Ráda vzpomínám na léto v jižních Čechách, kde jsem v našem domku strávila 2 měsíce se sestrou a odrůstajícími koťaty. Bylo to tak jiné než někdejší dovolené v cizině a tak jiné než realita v Praze. Do ciziny jsem už nejela, ale do reality v Praze jsem se vrátila. Zatímco v Týně byl každý den naplněn sluncem a čerstvým vzduchem bez nutnosti nosit roušku, v Praze jsme spadly rovnýma nohama do nové vlny opatření. A tak, aby ta změna na mně nezanechala další těžko napravovanou psychickou újmu, musela jsem začít chodit a sbírat kamínky, střípky, zrníčka každodenních radostí, z nichž se v ústraní pokouším sestavovat mozaiku svého dalšího života, který snad bude také hezký. Děkuji.

Zpět na homepage Zpět na článek