Jak jsem svůj sen skoro minula
FOTO: autorka

Jak jsem svůj sen skoro minula

20. 11. 2020

Můj splněný sen mohl zůstat bez povšimnutí. Mým dlouhodobým přáním bylo a stále je, aby se naše hendikepovaná dcera naučila aspoň trochu číst a psát, aby se uměla podepsat a přečíst si název ulice, kde právě je, kdyby se náhodou ztratila. Je to dlouhodobý úkol.

Už před patnácti roky jsem si mimo jiné pořídila praktickou knihu cvičení pro děti se specifickými poruchami učení, s návody, jak rozvíjet jejich vnímání a poznávání. Knihu jsme celé roky používali a velmi nám při výuce pomáhala. Už jsem dávno zapomněla jméno autorky, jen jsem si při jejím používání představovala, jak by bylo učení snadnější, kdyby právě ona mohla naši dceru naživo vést, věděla by si více rady a navíc s rychlejšími výsledky.

Nejen dlouholetým domácím studiem jsme se lopotili, ale současně jsme několik let s dcerou navštěvovali různé odborníky, psychology a docházeli do nejedné pedagogicko-psychologické poradny. Všichni nám vytrvale pomáhali s jejím rozvojem. Cesta to byla kamenitá a výsledky se dostavovaly pomalu. Už trochu unaveně z nezdarů nám v poradně doporučili zkusit štěstí u významné docentky, s dlouholetou pedagogickou praxí ve specifické výuce, která by mohla dceři pomoci ve zrychlení jejího vnímání.

Světe div se, paní docentka byla ochotna nás přijmout a přislíbila každý týden se naší dceři hodinu věnovat.

Cestovaly jsme tedy za ní na výuku přes celou Prahu. Cesta nám vždy zabrala 3 hodiny, ale jezdily jsme rády. Dceru učení bavilo a já jsem byla nadšena trpělivostí paní docentky.

Asi po půl roce docházení na jedné z našich schůzek jsme zůstaly v učebně s dcerou samy. Prohlížela jsem si obsah knihovny, kde jsem objevila právě tu knihu, kterou už patnáct let tak často otvíráme. Když se paní docentka vrátila, užasle jsem vyhrkla: „Vždyť tuhle knihu jste napsala vy!“ Až teprve teď jsem zjistila, že se můj sen už dávno splnil a my vlastně půl roku docházíme k oné obdivované autorce, kterou jsem si s touto úžasnou, skromnou, vzdělanou a milou ženu až doposud vůbec nespojila.

Nabádám tedy, buďte pozorní!  Může se stát, že se vám splní ten „váš“ sen a možná to včas ani nepoznáte, nebo ho v nejhorším případě propásnete!

Hodnocení:
(5.2 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Krásný příběh.Takové lidi jako jste Vy, obdivuji. Hodně sil.
Soňa Prachfeldová
Přeji vám ještě mnoho splněných přání, pevné zdraví a vytrvalost.
Zuzana Pivcová
Ano, Renato, to je ukázka "nenáhody". Vyslovila jste přání a ono se splnilo, i když trochu oklikou. Tak to bývá, když je to přání vroucí, potřebné a hlavně nikomu jinému neubližuje, naopak. Moc Vám to přeji aspoň takto.
Dana Puchalská
Ano, vytrvalost nejen růže přináší. Držím palce.
Jana Šenbergerová
I splněné sny jiných mohou potěšit. Ten váš mě potěšil. Je tak trochu důkazem, že připraveným se zázraky dějí. Pár už jsem jich zažila. Přeji vám oběma hodně radosti z každého úspěchu, ke kterému se spolu určitě ještě dopracujete.
Naděžda Špásová
Nemáte to lehké, obdivuji vaší vytrvalost, přeji hodně štěstí. Já snad už ani sny nemám. :-)
Daniela Řeřichová
Děkuji za Váš citlivý článek a obdivuji Vaši vytrvalost. Přeji hodně radosti s Vaší dcerou.

Zpět na homepage Zpět na článek