NÁVRATY - pár slov na závěr
Nelahozeves, šífy na Vltavě. Kresba JZ někdy v 15 letech.

NÁVRATY - pár slov na závěr

22. 11. 2020

Přátelé, tento text je závěr mé vzpomínkové knihy Návraty. Od léta 2019 jsem postupně vkládal některé kapitoly a také část básní. Tento doslov celou knihu uzavírá. Děkuji těm, kteří se u této mé výpovědi občas zastavili.  

* * * 

.…Kde to vlastně jsem? Starý Janáč přináší na tácu vychlazené půllitry kralupského piva, Jiří vytahuje z kapsy ohmatané mariášky, drobná Jana se ke mně vlastnicky tiskne a já ji nesměle líbám mezi potemnělými lobečskými domy. V křečovitém objetí se najednou snoubí realita s umírajícím snem. A já klopýtám přes ta nekonečná léta po cestě plné prachu a víry….

 

Putování krajem vzpomínek je u konce. Byla to dlouhá cesta. Na mezi pod nelahozevskou bažantnicí pořád stejně voní mateřídouška a na kopci nad utopeným ovčínem se stále ve větru vlní tráva. A někde tam dole zůstaly i naše první lásky, kamarádi i naše bláhové představy o životě. A na kralupském hřbitově zůstal i Jiří, přítel mi nejbližší, jako připomínka našeho společného mládí.

Jednou, ještě jako malý kluk, jsem si začal psát deník. Nevím, co mě to tenkrát napadlo. Vzal jsem si tlustý sešit a na jeho první stranu jsem si napsal. „Tento deník by neměl být žádným uměleckým dílem. Bude to jen skromná zpověď obyčejného člověka.“

Tak tu "skromnou zpověď" mám už konečně za sebou. A přichází po skutečně hodně dlouhých letech. Přiznám se, že jsem si po zkompletování této knihy docela oddechl. Ten ponor do mládí nebývá vždy jen příjemnou procházkou. Když člověk prochází v myšlenkách obrazy svého dětství a mládí, spatřuje většinou rozkvetlou krajinu, prozářenou sluncem a obrazem domova. Krajinu, možná i trochu zidealizovanou a vybájenou. Smějí se tam naši kamarádi i dávné lásky, natahují k nám ruce a volají nás zpět. Hned bych šel zpátky k vám. Hned. Ale vy všichni jste bohužel na hodně vzdáleném břehu, od kterého nás dělí čas. A proto nám nezbývá, než jen postesknout si nad mládím, které nám ukázalo záda, mnohdy i nad odcházejícím zdravím, ale pak se rychle vrátit zpět na zem. Do současné reality.

Co se vlastně splnilo z našich bláhových představ mládí? Můžeme dnes s jistotou tvrdit, že jsme chtěli to, nebo ono? Co vlastně způsobilo, že jsme dnes takoví a ne úplně jiní? Uzavřelo se mnoho kapitol, které blednou a pomalu stárnou. Kapitoly, které jsou poznamenané entuziazmem i afektovaností mládí. Jsou poznamenány problémy dozrávání i starostmi blížící se dospělosti. Ne každý se dokáže od své minulosti zcela odstřihnout. Přiznám se, že mně to příliš nejde. Vždyť minulost je nedílnou součástí naší osobnosti. I když nás osud jakýmkoli způsobem nasměroval a vedl, ve svém nitru zůstáváme stále stejní.

Když chce ale člověk lépe vyjádřit nějakou svou myšlenku, rád se uchyluje k citaci těch moudřejších, k výrokům klasiků pera, neboť oni dokážou v pár slovech či větách naprosto jasně vyjádřit to, na co jinému nestačí celá kniha. Važme si jich proto. I já se teď uchýlím k citaci, která podle mne mluví za všechna další slova. Je z předmluvy ke knize Modré ostrovy, českého básníka a velkého popularizátora polské literatury Františka Kvapila. Tato slova napsal krátce před svou smrtí v roce 1925:

„Při plavbě životem k ideálu, kdy se loď naší duše ocitne v divokém příboji zvířených vln trudů a strastí, ohlížíme se z ní tak rádi zpět na modré ostrovy, jež nám dříve kdys poskytly útulku, míru, osvěžení, byť i jen na krátký čas. Loď se však vzdaluje, unáší nás s sebou do nových krajů, modré ostrovy se znenáhla ztrácejí v mlze. A tu se vkrádá do srdce teskná myšlenka, že snad jsme na těch ostrovech nechali nejkrásnější doby svého života, jaké se nám už nevrátí nikdy. Ale vzpomínka, ten věrný strážce lidské duše, přivádí nás do nich opět, že v paměti naší nehasnou, neblednou, ale spíš se ještě zdají bližšími a zářnějšími."

K tomu není třeba již cokoli dodávat.

Jan Zelenka, 2015

 

 

 

 

 

Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jan Zelenka
Paní Řeřichová i Soňo, obě jste obdaření velkou dávkou empatie a já vám za vaše názory moc děkuji. Možná, že moje Návraty zde působily nejednotně, ale byla to jen část rozsáhlejší práce, která má 250 stran. Část Návratů je i na mých webovkách. Bez své minulosti bychom nebyli tím, čím dnes jsme. Důležité je, se ze své minulosti také poučit. Děkuji nejen vám oběma, ale všem, kteří postupně do mé výpovědi nahlédli.
Daniela Řeřichová
Myslím si, že minulost jako nedílná součást naší přítomnosti se promítá do našeho konání a našich hodnot. Já jsem se ve Vašich Návratech dost našla. Nejde jen o jeden ryze individuální lidský osud, ale o niternou výpověď o hledání, ztrátách, vzdoru i naději části naší generace. Cesta tvůrčího procesu zřejmě nebyla jednoduchá. O to větší radost, že jste toto putování časem podstoupil. Děkuji.
Soňa Prachfeldová
Užívám si Honzo Tvoje čtení, básnění a díky za ten hezký pocit. Každý jsme tu prý z nějakého důvodu, každý máme svoji roli a až ji splníme, pak se uvidí.
Jan Zelenka
Všem vám děkuji. Vaše návštěva mne těší.
Jana Šenbergerová
Dokud jdeme kupředu, pořád je kam se vracet ... Jendo, přeji ještě mnoho cest oběma směry.
ivana kosťunová
K tomu už není co dodat, jenom bych to tak kategoricky nenazývala závěrem. Vždycky ještě něco přijde - i opona se stahuje na několikrát ...
Jan Zelenka
Děvčata, děkuji, čas však můžeme zastavit pouze ve svých vzpomínkách. V reálu právě ubíhá, jak splašený. Kdo ví, co ještě bude! Ale budu se snažit žít a pracovat jako dřív, jen ty "světlé zítřky" hledat nebudu.
Zuzana Pivcová
Ano, u Vašich výpovědí jsem se víc než občas zastavila. Moc Vám přeji, aby toto nebyla reminiscence definitivní, nýbrž abyste s chápavým úsměvem a spokojeností mohl za nějaké roky učinit návrat i k této dnešní době.
Věra Ježková
Jendo, tvé Návraty jsou krásné, dojemné i laskavě humorné. Možná si pamatuješ, že knížku jsi mi věnoval. Jak víš, já se do dětství a mládí vracím nerada. Až na fakultě to bylo moc fajn. Souhlasím s tvou myšlenkou, že nezávisle na osudu zůstáváme v nitru stále stejní. Já tedy určitě.

Zpět na homepage Zpět na článek