Kdo si hraje, nezlobí
Ilustrační foto: ingimage.com

Kdo si hraje, nezlobí

28. 11. 2020

Ačkoli to bytostně nesnáší, ba přímo zakazuje, abych o něm psala, tentokrát svůj slib poruším a dnešní fejeton věnuji právě jemu. Svému muži…

Musím na něj prozradit, že ho až do dnešních dnů provází letitá vášeň. Dokonce se u něj projevuje ještě mnohem silněji než zamlada, kdy neměl čas jí tak intenzívně podléhat. A teď, když spolu konečně trávíme celkem poklidný podzim života, nebo řečeno současnou rétorikou černého humoru – jaro smrti, propadl jí zcela. S jeho technickými dovednostmi a přirozenou touhou odhalovat stále nové možnosti, navíc ve spojení s nejnovějšími technologiemi a spoustou volného času mám pocit, že u něj tato vášeň teprve dnes, téměř dva roky po sedmdesátce, dospěla k opravdovému vyvrcholení…

Asi tušíte, že nepůjde o žádnou sondu do intimního života manželů v pokročilém věku. Navzdory tomu, že určitá souvislost by tu na první pohled být mohla. Můj muž je totiž v tom nejlepším slova smyslu vášnivý střihač, který zpracování filmových a fotografických materiálů povýšil od amatérských začátků první poloviny let devadesátých až na téměř profesionální úroveň, kterou ocenil už kdysi na společné dovolené i slavný kameraman Miroslav Ondříček…

A teď si představte, že za pomoci nainstalovaných programů a složitého záznamového systému přenáší zhruba čtyřicetiletou historii této vášně do svého počítače, ve kterém ji potom digitálně sestříhá, upraví, dodá hudbu, triky a titulky a vytvoří tak unikátní, ale především koukatelný dokument událostí z širokého okruží naší rodiny a přátel. A činí tak velmi důsledně. Bere jednu starou videokazetu po druhé a z jeho pracovny slyším šustění přístrojů, které oživují naší první porevoluční dovolenou, první fotbalový zápas kluků, maturitní ples, rodinné oslavy, Vánoce, moji hereckou minulost i babičky v plné síle, s čerstvou trvalou... Když si ověří, že je video skutečně nahráno v počítači, označí si ho přehledně do excelové tabulky a teprve potom ošoupanou „véháesku“ nenávratně zneškodní tím, že ji vyhodí do velkého plastového pytle, který skončí v příslušném kontejneru. Je to práce na hodiny, dny, týdny, měsíce, roky. Ale on si ji vymyslel, protože ho to zkrátka baví a konečně má na to čas.

A hlavně – znáte to, kdo si hraje, nezlobí…

Všechno se teď u nás řídí podle délky stahovaného materiálu. Přesto je můj muž neuvěřitelně výkonný na všech frontách. Dvouhodinový film mu dovolí na zahradě shrabat listí, během hodinové videa můžeme v klidu poobědvat a ještě vypít kávu. Půlhodinka stačí na uvaření bylinkového čaje, ale jinak si může z pracovny jen „odskočit“. Občas mě zavolá, abych viděla, jaké poklady našel a já jen žasnu, jak jsme byli mladí a štíhlí a naše děti roztomilé a poslušné. Ale někdy se na své přístroje umí i naštvat, protože odmítají zašlé pásky zkopírovat v barvě... třeba pořad Pět přání. A tak je nechá odpočívat a místo toho odjede spravit mobil svému nemobilnímu synovi, staví se na skok u své maminky, nakoupí v Makru a případně stihne ještě kontrolní návštěvu u bývalky...

Ovšem to pak za mnou další den přijde do kuchyně, obejme mě a řekne:

„Tys teda byla kočka… teď teprve vidím, cos všechno natočila… a jak jsi byla dobrá! Moderovalas v němčině, v angličtině… a stříhalas po revoluci plot s Dienstbierem!“

To potěší. Uznání sice přišlo trošku s křížkem po funuse, ale pořád lepší, než kdyby nepřišlo vůbec. Tenkrát mi moc chybělo… Ale dočkala jsem se. A když tak chodím v poslední době po lese a čistím si hlavu na svých dlouhých procházkách, přidala bych k té podzimní bilanci ještě jeden aspekt. Možná jsem mohla v životě dojít ještě mnohem dál a výš, kdybych bývala…

Ale to je právě ono. Nemá cenu zabývat se něčím, co už nemůžeme vrátit ani ovlivnit. A štěstí je to, co máme a ne to, co chceme. Za necelý měsíc, pětadvacátého prosince mi bude pětašedesát. A chci přesně to štěstí, které mám. Cesta k němu byla dlouhá, ale střih bude krátký a radostný. Proto se na ten dokument moc těším...

Hezké vztahy v běhu času i vám všem přeje

HŠ.

Glosa Hany Švejnohové
Hodnocení:
(5.1 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Švejnohová
Aha, tak děkuji za odpověď, Pepo!!! To byly ještě krásné časy, kdy se daly takové akce zorganizovat. Taky už je to pár pátků... takových nejmíň deset let zpátky, možná víc.
Svatava Páleníková
Představovala jsem si takové hezké stárnutí ve dvou, bohužel mi to nevyšlo. Ale vaše milé glosování si vždy moc ráda přečtu.
Josef Borecký
Ano vážně Haničko, to bylo ve Vinohradské tržnici, kde jste moderovala taneční pro "pokročilé" to jsem se osmělil.
Zuzana Pivcová
Hanko, já mužům "hračičkám" velmi fandím. Utčitě víc než sucharům. Napsala jsi o manželovi náhodou moc hezky.
Rostislav Mraček
Moc pěkné čtení!
Dana Puchalská
Moc hezký článek a já Vám za něj děkuju. Ano, kdo nemá žádného koníčka, tak neví o co přichází. A při pouhém sledování televize z byt' pohodlného křesla definitivně "zblbne".
Jana Šenbergerová
Šťastný každý manžel, kterého žena veřejně chválí za to, že si rád hraje. Proč ale nechválit, když z jeho činnosti mají radost a užitek i jiní. A je-li to chválení vzájemné, i když opožděné, jste určitě šťastný a spokojený pár. Ať vám to vydrží dlouhá léta.
Hana Švejnohová
Vážně, Josefe? A kde? A kdy???
Havel Václav Kotas
Ano, nějaký koníček jenom prospěje. I když kolem rodinného domu a zahrádky, je stále dost práce. Každopádně člověk nesmí jenom sedět na gauči a čumět na televizi, to by jeden do roka zblbnul
Dana Divišová
Hezky napsáno. Takhle má vypadat podzim společného života. A vaše dvě věty - Nemá cenu zabývat se něčím, co už nemůžeme vrátit ani ovlivnit. A štěstí je to, co máme a ne to, co chceme - bych podepsala.

Zpět na homepage Zpět na článek