Monika Golasovská: I obyčejný plevel může být prospěšný našemu zdraví
Bylinkářka Monika Golasovská. FOTO: archiv Moniky Golasovské

Monika Golasovská: I obyčejný plevel může být prospěšný našemu zdraví

1. 12. 2020

Organizuje vycházky za bylinkami, plody a kořeny. Organizuje i celodenní kurzy, z nichž si účastníci odnášejí mastičky, oleje a tinktury, vyrobené na bylinné bázi. A o používání bylinek napsala Monika Golasovská také knihu Bylinková terapie, která vyšla letos.

Hovoříte o tom, že bylinky jsou všude kolem nás. Organizujete dokonce i vycházky Prahou za bylinkami. Které z nich jsou ty nejobvyklejší v naší přírodě?
Ano, bylinky jsou všude kolem nás. Často přehlížené plevele, které pozná snad každý, jsou velmi účinné a mohou nám pomoci. Mluvím o kopřivě, pampelišce, jitroceli, hluchavce, řebříčku, jeteli či lopuchu. Musím také říci, že lidé v Praze na mých bylinkových kurzech jsou velmi překvapeni, když je vedu podél břehu Vltavy, že tam mohou vidět a poznat tolik léčivých bylin. Třeba tužebník jilmový (přírodní aspirin), tři druhy svízele, čistec bahenní, kvete tam divizna, třezalka, pilát lékařský, různé druhy hluchavky, dokonce i ohrožená andělika lékařská a mnoho dalších bylin, keřů, plevelů a stromů.

V současné době nastává boom bylinkářství. Co je podle Vás toho příčinou?
Myslím, že příčinou je jakési vracení se zpět, hledat v přírodě to, co naši předci uměli přirozeně a využívali léčebné síly rostlin. Navíc si myslím, že hledáme zdroje, jak pomoci svému zdraví bez vedlejších chemických účinků, takových jako mají léky. Také mám pocit, že už jen to bádání v přírodě a pobyt v ní sám uzdravuje. Čerstvý vzduch, pohyb, vymanění se z běžného městského ruchu a pak ta radost, když najdeme to, co hledáme.

Celá planeta prozatím neúspěšně bojuje s covidovou epidemií. Teď se na podporu imunity hojně doporučuje vitamín D. Ve které bylince je obsažen a máte Vy sama nějaké doporučení pro zvýšení imunity v tomto období?
Ano, představte si, že i v lese můžeme najít zdroje vitaminu D2, právě v divoké přírodě najdeme houby například boltcovitku bezovou – neboli Jidášovo ucho, jedná se o dřevokaznou houbu. Také divoké hříbky z lesa, když je nakrájíte a vysušíte na slunci vám poskytnou vitamín D2. Důležité je všechny tyto houby vystavit slunečnímu záření. Sušením na přímém slunci si syrové houby svůj obsah vitamínu D2 zvětšují. V sušeném stavu pak houby uložte to hermeticky uzavřené nádoby, takto spolu s účinkem vitamínu D2 vydrží 1 rok. Ještě bych neměla zapomenout i na pyl z borovicových samčích květů, ten obsahuje vitamín D. Na jaře vždy na pyl čekám, pak z něj tvořím tinkturu, doporučuji všem ženám i mužům. Je to doslova omlazující elixír. Píši o pylu v nově vydané knize.

Určitě důležitá pro imunitu je prevence, myslet na své zdraví, ne když už je pozdě. Já osobně mám své bylinné směsi, tinktury z bylin, které užívám během celého roku. Důležitá je i vyvážená strava, pohyb, spánek a mít radost ze života. Tohle všechno hraje velikou roli pro naše zdraví a imunitní systém. Pokud bych mohla doporučit bylinku pro podporu imunity, měla by to bát směs bylinek např. kopřiva, tužebník, listy černého rybízu, šípek plod, třapatku nachovou. Pak bych zmínila lípu a černý bez květ, to jsou bylinky-pomocníci na všechny nemoci z nachlazení. Z vypěstovaných bylinek si do tinktury nakládám lichořeřišnici, slouží jako přírodní antibiotikum.

Jste propagátorkou následování rad našich předků. Na co z jejich odkazu nejvíce zapomínáme?
Je to jednoduché. Právě na tu jednoduchost, jak uměli být soběstační, využívat vše, co měli nejen na zahradě, ale i našli v divoké přírodě. Mimochodem, soběstačnost se stává opět trendem dnešní doby. Také například žít bezodpadově, možná to bylo spojeno s jistým šetřením, sběr dešťovky, kompostování biologického odpadu. Využití popela ze dřeva při zatápění atd. Nemusím chodit daleko, tohle všechno mně naučila moje maminka. Mám radost, když vidím, že se to vše znovu praktikuje, neboť tím pomáháme přírodě a tím pádem i sobě. Možná bych ještě zmínila, že se vytrácí také soudružnost rodiny a jejího významu. To znamená i předávání zkušeností a praktických dovedností z babičky na vnučku, či z dědečka na vnuka. To jsou ty kořeny, zkušenosti, tradice, které si rodina nese a dále předává. Naši předci žili více s koloběhem roku, čili na jaře byla velká příprava na vše, abychom na podzim dobře sklidili, v zimě se odpočívalo. Dnešní uspěchaná doba tomu nepřeje, všichni jedou na výkon, protože si chtějí všechno koupit a mít to nejlépe hned. Někdy je dobré mít méně, zpomalit, ale více si to užít.

Kterou bylinku Vy osobně máte nejraději a jak ji používáte?
V každém ročním období obdivuji bylinky, které mi buď vyrostou ze semínek na zahradě, nebo je najdu v divoké přírodě. Ta proměna mně baví, časné jaro začíná pupeny, ty jsou také velmi léčivé a když umíte rozeznat stromy či keře bez listů, víte, na co se zaměřit. Například topol černý, jeho pupeny vám pomohou k doléčení boreliózy, nebo pupeny lípy vám mohou být nápomocny při stavech úzkosti či nespavosti. Pak následují brzké jarní plevele např. ptačinec a bršlice, mladé kopřivy, nebo medvědí česnek, úžasně nastartují a vyčistí organismus po zimně. Z letních bylinek se vždy těším a dodržuji tradici chodit v den letního slunovratu sbírat hlavně třezalku, neboť ji nakládám na tzv. Janův olej a nezapomínám na oplodí ořechu královského. Toto oplodí maceruji v pálence spolu s kořením a pak otevřu svou slunovratovou ořechovici na Vánoce. S podzimem pak přichází sběr plodů a kořenů. Ty jsou důležité, obsahují zcela jiné léčebné látky nežli tělo rostliny. Tvořím z nich většinou masti, nebo nakládám do olejů. Např. kořen kostivalu pomůže při problémech s pohybovým aparátem a kořen lopuchu je skvělý na problémovou pleť, nebo když vypadávají vlasy.

Vidíte, že rozmanitost přírody je kouzelná a bylinky v ní nám mohou po celý rok pomáhat.

Máte mnoho receptů na vaření s bylinkami. Mohla byste našim čtenářům předat nějaký jednoduchý recept na dezert s bylinkami?
Jednoduché jsou kuličky s růží, avšak je důležitá příprava ingrediencí. Potřebujeme k tomu plátky nasušených růží nejlépe červených či sytě růžových, které pak rozdrtíme na prášek a pak smícháme s trochou moučkového cukru. Vznikne nám sladký růžový pudr.

Pak si ještě z čerstvých okvětních plátků růží připravíme růžový sirup. 0,2 dcl vroucí vody zalijte jednu hrst rudých plátků růží a nechte vyluhovat do druhého dne v chladu pod pokličkou. Druhý den scedíme plátky růží z odvaru a zůstane sytá růžová voda, tuto vodu pak v poměru 1:1 vyšlehejte s kvalitním medem a vznikne nám růžový sirup. Pak už jen stačí vyrobit těsto na kuličky ze semínek takto:
Chia semínka 2 lžíce + 1 malá lžička lněných semínek necháme nabobtnat s 2dcl vody (asi 15 min.). Poté promícháme a přidáme 2 lžíce semínek slunečnicových, 2 lžíce drcených mandlí, 2 lžíce nasekaných ořechů, 2 lžíce mletého máku, 2 lžíce kokosové moučky. Vše smíchejte a přidáme podle potřeby růžový sirup. Ten celou hmotu osladí a propojí, vznikne tužší trochu lepivá konzistence. Tvoříme kuličky, které obalíme v růžovém pudru. Vypadají krásně a stejně tak i chutnají, navíc díky rozličným semínkům jsou velmi zdravé.

Monika Golasovská (1973) Pochází z Frýdku-Místku, studovala tradiční čínskou medicínu a fytoterapii na institutu TČM v Brně a absolvovala stáž v Číně. Pracuje jako poradkyně a lektorka fytoterapie, založila Bylinkovou školu a vede kurzy pro děti i dospělé. Je rovněž zakladatelkou dílny a laboratoře Bylinková Terapie.

bylinky rozhovor
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Danka Rotyková
P.ane Milane, pište častěji. Moc hezky se to čte.
Jaroslav Kolín
Pane Pepo, vaše pěkné povídání by vydalo na samostatný článek. U mě za 5*
Milan Pepo
Pěkný článek. Mám štěstí, že žiji na vesnici a přiznám se, že už třeba řadu let vůbec nekupuji čaje. Od jara do podzimu je dělám z toho co najdu na dvoře . (Jednou se mě sousedovic kluk optal: ,,Strejdo a to i ze slepičinců, když jsou na dvoře? :-D no tak to ne, slepice nemám.) Pár lístků kopřivy , je dost chuťově výrazná. Pár lístků jitrocele, na ten i jinak nedám dopustit. Nějaký květ, pampelišky, sedmikrásky, pár lístků planých výhonků černého rybízu, lístek kontryhelu... Tedy fakt toho co najdu na dvoře. Na obarvení ostružiny pokud už jsou, nebo plody rybízu. Jinak od loňska nasušený šípek či aronii. No a místo citrónu nalámu pár lístků netřesku. Vše trhám ručně, tedy do konvice. Žádné krájení nožem, aby kov nezničil vitamíny. Vše zaleji vařící vodou a zamíchám dřevěnou vařečkou. Kdo chce sladké, osladí si medem. V létě to nechám v komoře vystydnout a ,,limonáda" je hotova. Svišti běhají po vsi a když jsou poblíž a mají žízeň tak zazvoní na ,,strejdu" Milana. Maminy se diví, že jim to chutná víc než ty kupované limonády. No bodejť. Pamatuji si jako děti, když jsme lítali za vsí. Z širokolistého jitrocele jsme stočili kalíšek. Rozmačkali do něj luční jahody, maliny, nebo borůvky, nabrali vodu ze studánky, zamíchali prstem... No , hygiena, nehygiena :-) dnešní maminky by šílely. A přece jsme přežili a dožili se dospělosti :-) Mimo čajů samozřejmě bylinky používám i jinak. Nějak jsem se stal ,,vyhlášeným" především jitrocelovému sirupu na suchý kašel. Hrst nadrobno natrhaného jitrocele namačkat do velké láhve. Zasypat cukrem a zase jitrocel a cukr a tak pořád pěchovat po vrstvách až po vrch. Pak to zaliji, vystydlou převařenou vodou, zakryji pečícím papírem, stáhnu gumičkou a je to. Jednou denně promíchat a nechat co nejdéle v tmavé a chladné komoře. Pak to jen stáčím do menších skleniček a rozdávám. Bez chemie, bez přídavných látek a hlavně bez ceny z lékárny. Stejně tak jsem ,,zavedený" ,,mazáním" z černého kořene. Jednoduše... kořen kostivalu nasekaný nadrobno a zalitý lihem. A zase odstátý čím déle tím lépe. Mazání na bolavé klouby bez konkurence. A tak je to se vším. Olejíček z netřesku na popáleniny a odřeniny. Netřesk v lihu na opary na rtu. Olejíček hřebíčku na bolavé zuby a tak by se dalo pokračovat. K lékaři do města je to daleko a v nouzi pomůžou i ty ,,babské" nebo u nás ,,dědkovské" rady. Sousedé se naučili chodit. Dříve to bylo: ,,Co jsem dlužná, dlužný." ,, No nic, co můžu chtít. To je přece od Pána Boha." A tak dnes přijde sousedka s buchtami, vajíčky, zavařeninou ... :-) Já tomu říkám návrat ke kořenům. Jako malý ,,chalan" jsem to odkoukával od prababičky na Slovensku. Pak jak člověk roste na to nějak zapomíná. Touláte se po světě. Po velkých městech. Nakupujete v různých marketech a supermarketech ... a nakupujete za drahé peníze ,,to nejlepší" z barevných reklam. Jenže pak zestárnete. Chcete klid. Vrátíte se na venkov a vzpomenete si na dětství. A začnete žít úplně jinak. Sbíráte bylinky, vzpomenete si jak se stloukalo máslo a tak to vyzkoušíte i když jen z kupované smetany a kuchyňským robotem. Dáte tu hrudku návštěvě z města na snídani na křenovém listu. A těm starším se objeví v očích slzy. A s tím vším souvisí i nalezení jakéhosi vnitřního klidu. Smíření se. Věřte mi, že není krásnějším ráno než když v létě otevřete okno. Venku je ještě chlad, voní posečená tráva, ze statku se ozývá bučení krav, ze vsi kokrhání kohoutů. Zaléváte v truhlících rozkvetlé muškáty a koukáte přes údolí až někde k hřebenu Českého lesa s majestátným Čerchovem. Ranní vzduch vás úplně štípe v nose. A... při pohledu na Čerchov nad těmi chodskými vesnicemi, hned poznáte jaké bude celý den počasí. Hodiny na kostelní věži bijí pátou ranní . Sejdete potichu do přízemí. Nakrmíte hladovou čubinu. Natrháte ty orosené bylinky na čaj. Připravíte snídani s tím domácím máslem a džemem, nebo medem. Pak máte chvíli čas na rozjímání. Než to nahoře začne lomozit a první hladovec se vrhne ke stolu. :-) Já vím..., chtěl jsem jen reagovat na článek o bylinkách a nakonec se dostávám k něčemu úplně jinému. Ale věřte mi, že tohle vše není žádná ,,pisatelská" fikce. Tohle je skutečnost. Jedinečná a nepřenositelná. ,,strejda" Milan ;-)
Marie Ženatová
Ano, byliny jsou tím nejlepším a nejlevnějším přírodním lékem* Já jsem se je vždy snažila a snažím sbírat a sušit téměř po celý rok...*
Svatava Páleníková
Práce s bylinkami musí být krásná a voňavá. Hezký rozhovor.

Zpět na homepage Zpět na článek