MIKULÁŠ

4. 12. 2020

Tento krátký, trochu ujetý, text vznikl kdysi v našem klubu tvůrčího psaní. Předem se všem omlouvám,

jestli jsem provedl s Mikulášem něco nepatřičného.

Ozvalo se zaklepání na dveře. Jen tiše, sotva ho uslyšel. Chvíli nepohnutě čekal. Klepání se ozvalo podruhé. Muž pocítil někde uvnitř podvědomý strach. Ovládání emocí nebylo zrovna jeho silnou stránkou. Vždy si raději pomáhal nějakou tou sklenkou na kuráž. Klepání se ozvalo potřetí. Konečně sebral odvahu a vykročil ke dveřím. Za nimi stál Mikuláš a v pravé ruce svíral kosu.

„Zaskakuji za nemocnou kolegyni", pravil tichým hlasem, jako by se omlouval. A potom zvolna, velice pomalu, zdvihl kosu nad hlavu.

Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Hana Šimková 4.12.2020 09:58

To je ale hororový Mikuláš. Ještě, že ke mně žádný nechodí a smrtka asi opravdu klepat nebude.

Hana Nováková 4.12.2020 09:48

Pobavil jste mě, jen třeba říci, že smrt není zlá, je jen kus života těžkého, nebo tak nějak, jak pravil J.W. a ještě - všichni tam musíme i bez dárků, možná s pocitem, že jsme žili a nebylo to nadarmo a stálo to za to. Hezké adventní, a nejen ty, dny, plné zdraví....

Zuzana Pivcová 4.12.2020 09:28

Najednou se mi vybavila postava Smrťáka ve starém filmu Dařbuján a Pandrhola. Pokud bereme smrt jako normální pokračování života, není třeba se jí bát. Děkuji.

Jitka Hrůšová 4.12.2020 09:19

Pane Zelenko, velice ráda čtu Vaše články, hlavně básně. Máte obrovský literární talent. Přeji Vám hodně zdraví a radosti s literaturou i bez ní.

ivana kosťunová 4.12.2020 09:15

Smrt přichází znenadání. Neklepá. Ale když už jsme u toho Mikuláše, mohla by třeba k dětem přijít smrtka s kosou a rozdávat dárky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Vzpomínka na moji babičku

Každý má či měl svou babičku. Někteří mají dvě, já však poznala jen jednu - maminku mé maminky. Tatínek už své rodiče ztratil dříve, než jsem se narodila.

Zdenka Jírová

Cyklobabka jede

Myslíte, že je člověk poučitelný? Ne. Není. Tedy aspoň u mě je to vyloučený už z podstaty mé tvrdohlavé urputné povahy.

Jana Pazourová

Čekání na papouška

Bydlím v 11ti podlažním paneláku na Praze 5 a jedna z mých radostí bylo „čekání na papouška“. Divíte se? Já se také divila, když jsem poprvé začátkem prosince uviděla sedět na vrcholku břízy „něco velkého s dlouhým ocasem“, tedy v porovnání s běžným venkovním ptactvem.

Libuše Juráčková

Dopisy I - Mé dětské babičce

Listy papíru vložit do obálky, zalepit ji, vzít pero a napsat adresu. Babička Řezníková, Nebe tam nahoře a jak dál? Znáte někdo PSČ do nebe? A jakou známku mám koupit na takový dopis?

Hank Pavelka