Proutěná výstava II
Úvodní foto: autorka

Proutěná výstava II

12. 12. 2020

Pokračování reportáže z výstavy v Národopisném muzeu.

Proutí nacházelo obrovské množství uplatnění. Proutěné výrobky se využívaly zejména v každodenních činnostech souvisejících s obstaráváním obživy. Rybářům se hodily vrše nebo koše na převoz ryb; zahradníci si pletli jednoduché obaly na ovoce a zeleninu. Pletení košů se vyučovalo i na zahradnických školách, ale ustoupilo po zavedení bedýnek z dýhy. Ve vinařských oblastech se spotřebovalo velké množství proutí nejen na koše, ale také k přivazování révy a oplétání lahví.

Z proutí se vyráběly například i velké užitkové předměty jako košiny na selské povozy nebo psí boudy. Proutěné byly také první dětské kočárky, jimž typově předcházely prádelní koše na dřevěném podvozku s loukoťovými koly. Výrobky se začaly postupně barevně zdobit nebo bílit sírováním. V 19. století a první polovině 20. století se přidávalo zdobení laky na bázi nových chemických sloučenin jako jsou anilin nebo nitrocelulóza.

Rozvoj průmyslové výroby v 19. století začal ohrožovat tradiční řemesla. Současně ale stoupala poptávka po nových typech výrobků vhodných do moderních domácností bohatnoucí střední třídy, například po proutěném nábytku nebo kočárcích. Otevíraly se světové trhy a stát a šlechta se snažily překonávat ekonomické krize podporou řemesel. Vznikala nová střediska košíkářské výroby. Z některých příležitostných pletařů se stávali celoroční košaři, často specializovaní na jeden typ zboží, které prodávali prostřednictvím obchodních cestujících.

Ve 20. století potkal košíkářství podobný osud jako jiná řemesla – část výrobců se pokoušela konkurovat postupným snižováním ceny na úkor zisku a někdy i kvality, jiní se specializovali na profesionální práci na zakázku. České košíkáře výrazně zasáhla 1. světová válka i hospodářská krize ve 30. letech. Po 2. světové válce se řemeslo netěšilo v plánovaném hospodářství velké podpoře, ale v košíkářských centrech jako jsou Morkovice, Mělník nebo Lomnice nad Lužnicí působila výrobní družstva. Tradiční řemesla se také snažilo udržovat a rozvíjet Ústředí lidové umělecké tvořivosti – ÚLUV. V současné době lze pozorovat novou vlnu zájmu o košíkářství mezi amatérskými a profesionálními tvůrci, kteří do lidové tvorby vnášejí nový rozměr.

Zdroj: informační panely výstavy

Foto: autorka

Můj příběh
Hodnocení:
(5 b. / 14 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jindra Hubačová
Děkuji , Věruško , že jsem s Tebou mohla navštívit krásnou výstavu. Výrobky z proutí miluji, různé koše , košíčky, křesla, mísy . Fotky máš krásné a článek stručný , říkající vše.
Helena Přibilová
Děkuji za další přiblížení této zajímavé výstavy, a to jak slovem, tak fotografiemi. Zaujaly mě zejména proutěné tašky. Vzpomínám si na dobu, kdy byly v módě. Jednu podobnou měla i moje teta.
Jaroslav Kolín
Díky za tip, na výstavu se určitě podíváme, je-li to v současnosti možné. Kdysi jsme se vraceli z dovolené na Šumavě a stavěli jsme se v Sušici. Při té příležitosti jsme našli košíkářskou dílničku jakéhosi starého pána. Pracoval pouze na zakázku. Jeho výrobky nás zaujaly natolik, že jsme si dva košíčky pro děti objednali. Museli jsme si pro ně dojet (z Příbrami) za 14 dní, ale rádi jsme tu cestu podnikli i dětmi, které jsme nalákali na dortíky v hotelu Fialka (pamatuje někdo?). Jeden košíček máme z Gambie. Je zhotoven z palmového listí a byl upleten přes noc i s víkem. Stál 50 dalasi a tři cigarety.
Věra Ježková
Děkuji ještě jednou. :-)
Alena Vávrová
Potěšilo, děkuji.
Jana Šenbergerová
Nejen poučné, ale i krásné.
Soňa Prachfeldová
Hezké pokračování, mě se proutěné výrobky moc líbí. Je to kus krásného lidového umění.
Martina Růžičková
Věro, díky za pokračování. Je neuvěřitelné, na co všechno bylo proutí využíváno.
Věra Ježková
Děkuji vám. :-) Výstava se mi moc líbila. Pracovat s literaturou umím. Dělala jsem to celý život v zaměstnání. Výsledkem byly články a knihy. Ale jsem radši, když napíšu něco z vlastní hlavy. :-)
Jitka Hašková
Díky, moc krásné. To mi připomněla, že moje babička měla proutěný stojan na kytky, který byl dvoupatrový po stranách měla "balkonky", vešlo se na něj celkem 8 květináčů a babička ho měla stát u okna. Hezká vzpomínka z dětství, když jsem se na něj vždy ráno po probuzení podívala.

Zpět na homepage Zpět na článek