Učitelka se dnes klidně může vdát
FOTO: Julie Vargová

Učitelka se dnes klidně může vdát

10. 1. 2021

Nevím, kde jedna moje známá objevila pracovní smlouvu s učitelkou z roku 1923. Z textu není zřejmé, s kterým školním ústavem a která žena dokument uzavřela. Je však zajímavé si některé podmínky pro pedagožku, ale i pro rodiče přečíst.

Tu dobu si nepamatuji, měla jsem před sebou ještě 30 let chození po houbách, proto nemohu sloužit potvrzením autentičnosti ani zkušeností.

Pokud v uvedené době chtěla žena učit, musela kromě jiných ustanovení prý podepsat toto:

- nebude vycházet z domu mezi 8. hodinou večer a 6. hodinou ráno
- neuzavře manželství, jinak bude smlouva okamžitě zrušena
- nebude se courat po městských barech
- nebude kouřit cigarety, jinak bude smlouva okamžitě zrušena
- nebude pít pivo, whisky ani víno, jinak bude smlouva okamžitě zrušena
- nebude si barvit vlasy ani se líčit
- zatopí v kamnech na dřevo v 7 hodin ráno, aby byla třída dostatečně vytopená při příchodu žáků (8 hodin) a jednou denně vynese popel.

Nevím, zda následující povinnosti byly obsahem pracovní smlouvy mezi ústavem a učitelkou, je však zřejmé, že škola myslela i na nezastupitelnou roli rodičů, kterým psala:

Připomínáme rodičům, že DOMA se jejich dítě musí naučit zázračná slova: dobrý den, dobrý večer, prosím, mohu?, promiňte, děkuji.
DOMA se dítě musí rovněž naučit chovat se čestně, nelhat, chovat se slušně, být přesné, neříkat sprostá slova, projevovat solidaritu, respektovat své přátele, staré osoby a profesory.
ROVNĚŽ DOMA se musí naučit čistotě, nemluvit s plnými ústy, neházet odpadky na zem.
A dále se musí DOMA NAUČIT postarat se o své věci a nedotýkat se věcí ostatních.
MY VE ŠKOLE ho naučíme matematiku, vědy, zeměpis, dějepis, jazyky, tělesnou výchovu a pouze rozvineme výchovu, kterou dítě získalo doma.

A jak to ve škole vypadá dnes? Smlouvy naštěstí neobsahují omezující povinnosti, a tak si učitelka chodí ke kadeřnici, na kávu či skleničku s kamarádkami, v pozdních nočních hodinách se s klidem vrací domů z divadla, vdát se některá stihne i vícekrát za život. A ještě další nevím - obsahovala pracovní smlouva podobné podmínky i v případě pánů učitelů?

A jak je to s dětmi? Stačí si popovídat s kteroukoliv učitelkou mateřské školy, a dozvíme se, že to není žádná hitparáda. Tak co tam trochu nakouknout?

Mnoho pedagogů současných mateřských škol rodičům připomíná, co by mělo jejich dítě znát před nástupem do mateřské školy: své jméno a příjmení, pozdravit, poděkovat, vyslovit přání, spolupracovat při oblékání a svlékání, nazouvat a vyzouvat obuv, vysmrkat se do kapesníku, používat toaletu, umýt si ruce mýdlem, utřít se do ručníku, vyčistit si zuby, při jídle sedět u stolu, držet lžíci a najíst se, pít z hrnečku a skleničky, uklidit po sobě hračky.
A realita? Z učitelek se často stává „obsluhující“ personál. Místo vzdělávacích aktivit učí děti základním hygienickým návykům, základům slušného chování, zapínat knoflíky, nasazovat čepici a dalším a dalším činnostem, jejichž zvládnutí by si měly přinést z domova. Neplatí to o všech dětech. Zaplaťpánbůh, nezřídka se vyskytují rodiče, kteří své dítě přivedou do mateřské školy připravené. Jako kdyby četli pokyny z roku 1923. Nebo, jako kdyby si uvědomovali, že aby učitelé mohli dítě naučit to, co předepisují osnovy, nebo vzdělávací programy, nemohou se zabývat tím, co má dítě umět z domova.
Na téma vstupu dítěte do mateřské školy jsou popsány doslova tisíce stránek knih, středoškolských učebnic, vysokoškolských skript, bakalářských i doktorandských prací, internetových diskusních fór, blogů. Svými myšlenkami nechci vyprovokovat vášnivé diskuse. O předškolním vzdělávání mohou zasvěceně hovořit odborníci v tomto oboru a učitelky. Právě oni mají podrobné informace, analýzy, statistiky, komentáře, výsledky průzkumů, ale také zkušenosti. Nicméně není málo článků a diskusí na téma nedostatečné rodinné výchovy k základním hygienickým i společenským návykům. Mnoho rodičů, než by ztráceli čas čekáním, až se jejich malý potomek obuje, raději mu boty nasadí sami. Když se pak v jedné třídě sejde takovýchto dětí patnáct, má učitelka před odchodem na procházku opravdu plné ruce práce. A čas na poznávání a učení, ten se zkrátí kvůli nazouvání bot.

A proto je možná na místě rodičům popřát trpělivost a důslednost při výchově k sebeobsluze jejich dětí a paním učitelkám za trpělivost poděkovat a v jejich skutečně náročné práci přát nervy pevné jako kotevní lana zaoceánských lodí.

škola
Hodnocení:
(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martin Vrba
Jo soudruzi a soudružky, poměry pro učitelky se rozhodně zlepšily, dnes si taková moderní učitelka dokonce „nabrnkne“ i svého žáka, tedy věnuje se mu individuálně v anatomii a v sexu - vstoupí s ním do poměru a když se to provalí, tak pak jde na další škole do poměru s žákem ještě o několik let níže. Já měl na učitelky smůlu – takové jsem měl jen sny. :) To mluvím o té, která se jmenuje Eppie Sprung Dawson. Ale vůbec nejznámější učitelkou, která dotlačila dokonce svého žáka o 24 let mladšího k oltáři a posléze i do prezidentské úřadu je paní Macronová. Jo – pro učitelky se poměry rozhodně zlepšily. :)
Eva Kopecká
Mateřskou školu má za sebou většina z nás a základní školu jsme absolvovali všichni. Rozdíl je nejen v učitelkách, ale i v dětech. Řada spolužaček z naší základky se dala na tuto práci a je co o školních srazech rozebírat. Tím spíše, že 90% děvčat ty vlastní děti má. Když to tak člověk poslouchá, žádná hitparáda. Některé učitelky odešly i do jiného zaměstnání. Podotýkám, že byly celkem normální. Neunesly ale fakt, že ony nesou odpovědnost úplně za všechno a po rodičích a dětech nesmějí chtít téměř nic. Spousta dnešních dětí je rodinou utvrzována v tom, že jsou to úžasní jedinci, kterým není rovno. Takové dítě, které doma naprosto nic nemusí, očekává, že mu spadne do klína samo. Jak pěkné známky, tak kvalitní kamarádi, tak zaměstnání s velkým platem za minimální snahu, tak i budoucí životní partner, který bezezbytku uzná výjimečnost tohoto tvora a udělá za něj doma první poslední s neskonalou vděčností, že si jej tohle stvoření vybralo pro život. Byla jsem sama svědkem toho, jak maminka s babičkou s velikou slávou přivezly do dětského herního koutku sotva chodící načančané mimino. Všechny děti musely z dosahu, rozumějte ty, které si tam až doposud hezky hrály /a byly to na rozdíl od příchozí dítěte děti věkem pro tohle zařízení vhodné/, aby měla holčička dostatek životního prostoru. Obě dámy dítě tahaly po klouzačce, vláčely bazénkem plným míčků, dítě nebylo schopno nikam samo vylézt, neb chodilo pouze s dopomocí. Výkřiky dam ve stylu: ÚŽASNÉ, BRAVO SOFINKO, PARÁDA, se nesly éterem. Holčička neuměla nic, nebylo to potřeba, měla dvě osoby plně k dispozici, ale vítězně se usmívala. Věděla, že je chválena, i když vlastně nebylo za co. Není divu, že zbytek otrávených matek a dětí se po chvíli čekání nakonec sebral a odešel jinam. Dost dobře si neumím představit, jak si takové dítě povede ve školce, ve škole a v životě. Nezbývá, než dodat: Bravo, maminko a babičko. Z vás tří bude každá učitelka odvázaná!
Lenka Kočandrlová
Celkem nerada vzpomínám na soudružku učitelku,co jsem ji měla v 1.třídě (1961).Zdála se mi hrozně stará,ale nedávno jsem našla její hrob a tak vím,že jí bylo k padesáti...To nebyla hodná paní,ta svírala neustále v ruce asi metrové bytelné dřevěné ukazovátko ,u ruky silnější a na konci užší,a tím každému,kdo "zlobil",t.j. neseděl předepsaně v lavici s rukama za zády,nebo snad mluvil bez dovolení, řachla přes obě dlaně vzhůru otočené minimálně dvě rány....Já nebyla z nejhodnějších a tak těch švihnutí přes dlaně bylo několik....Pálilo to a bolelo dost.Nevím,jestli se to rodiče dozvěděli,ale já doma mlčela,bála jsem se,že bych dostala výprask ještě od rodičů....Možná dříve ty učitelky,když neměly jiné starosti (manžel,vlastní děti...),mohly být možná hodnější a pečlivější,spravedlivější.No a v dnešní době: vzpomínám na aféru nějaké pí.učitelky,co dělala nemravné věci na jistých stránkách a žáci na to přišli....U mě by taková osoba neměla ani za mák autority,ani uznání a vůbec bych ji nebrala za hodnou učit děti.
Felix Julec
Na rozdíl od pisatelky tu dobu pamatuji.Učitelky byly svobodné (staré panny se všemi neduhy které s tím souvisely).Pamatuji jen jednu vdanou a to byla manželka ředitele té stejné školy ve které ona učila.Bylo to v okresním městě.
Havel Václav Kotas
Jisté je, že učitelky v 1. a 2. třídách, by měly být přece jenom starší ženy, které mají nějaké zkušenosti se životem. Muž snad ani v těchto třídách neučí.
Daniela Řeřichová
Děkuji za zajímavý a zároveň aktuální článek. Také jsem měla na prvním stupni ZŠ štěstí na učitele,stejně jako naše děti. Bohužel situace ve školství se radikálně změnila, pedagogové nemají respekt ani žáků ani rodičů. V mé široké rodině je několik kantorů, v profesi vydrželi jen dva. Na druhou stranu současná situace výuky on-line je náročná pro obě strany, vidím to u našich vnoučat-středoškoláků.
ivana kosťunová
Učila mě v první a druhé třídě učitelka ze staré školy, která zřejmě takovou smlouvu podepisovala. Byla trpělivá, milá a laskavá , dodnes na ni na třídních srazech vzpomínáme.
Zuzana Pivcová
To mě velmi zaujalo, nařízení pro učitelky, ale i pro rodiče. Vím jen, že se učitelky nevdávaly (viz třeba Boženka ve filmu Škola - základ života). Každopádně rodiče měli ze školy respekt, protože vzdělání bylo něco, co si považovali a co každý neměl. Nedovedu si skutečně představit, že bych měla dnes učit, třebaže bych byla mladší. Myslím, že jsou mezi školami velké rozdíly, ale celkově doba školství nenahrává. Díky, Julko.

Zpět na homepage Zpět na článek