Pár slov o víře
Neznačené fotografie: Pixabay.com

Pár slov o víře

4. 1. 2021

Nejsem věřící, jak by se snad z následujících řádků zdálo. Jen mne po většinu života zajímá biblická historie. A proto víru a věřící velmi respektuji, pokud nemá jejich víra fundamentální, xenofobní podobu. Víra je ovšem pojem, který má obecnější náplň než jen víru v Boha. Věřit může člověk v cokoli. Třeba, že zítra už přestane pršet a ukáže se slunce. Člověk může věřit i ve zdravý lidský rozum. Tady sice často naráží, ale proč tomu nevěřit. Fanatický fundamentalizmus ale není žádná víra. To je nenávist.

Když jsem se ženou kdysi s obdivem a pokorou v duši procházel renesanční Florencií, nemohli jsme vynechat františkánský kostel Santa Croce, postavený na přelomu 13. a 14. století. Kromě četných náhrobků - Galilea, Michelangela, Niccoly Machiavelliho, Danteho, Rossiniho a celé řady dalších, mne zaujala zasklená vitrína, ve které bylo vystaveno autentické roucho svatého Františka z Assisi. Ten byl i u založení tohoto kostela.

 

foto: autor

 

      František se narodil před koncem dvanáctého století v rodině bohatého obchodníka. Jeho mládí bylo stejné jako u ostatních jeho bohatých vrstevníků. Bezstarostný život a radovánky. Zlom v jeho životě nastal až po válečném tažení proti Perugii, ve kterém byl zajat. Ve vězení mu Bůh údajně sdělil, že jeho posláním bude chudoba a služba Kristu. Zklamán bohatstvím církve a chudobou lidí, chodil po kraji, rozdával svůj majetek a pomáhal malomocným. Jeho zdravotní stav se však neustále zhoršoval, až v roce 1226 zemřel. Po dlouhá staletí byl vzorem důsledného následování Krista v chudobě a lásce k bližnímu. Jeho vizí byl návrat ke Kristově prvotní církvi. Dobře si uvědomoval, že prvotní křesťanské obce, vznikající v podmínkách pozdního římského impéria, měly málo co společného s  tehdejším chováním a učením katolické církve. Měl smůlu, že nepochopil trochu zvláštní dialektiku historického vývoje. Tak mě napadá, jak by asi dopadl svatý František v  dnešní době. Ta naše „chudobná“ církev svatá by jej nejspíše vyobcovala ze svých řad jako heretika.

Ve chvíli, kdy s náležitou mírou nostalgicky krásných vzpomínek jsem psal tyto řádky, vybavil jsem si zároveň krátké, ale moc pěkné přebásnění Modlitby svatého Františka Janem Skácelem, které jsem před nedávnem objevil na webu:

 

Moudrost Františka z Assisi

přebásnil Jan Skácel

 

Modlitba stará - stará!


A dej mi sílu unésti

všechno, co změnit nemám sil.

 

Odvahu, abych to nač stačím,

na tomto světě pozměnil.


A také moudrost abych znal

a od sebe to rozeznal.

 

Básník, glosátor i novinář Skácel má už dlouhá léta můj bezmezný obdiv. A nejen kvůli této Modlitbě, kterou jsem dříve neznal. Nechme však Františka z Assisi spát. On byl na rozdíl od mnoha blahoslavených, kteří se každoročně rodí v  tajemných prostorách vatikánské kurie, skutečně svatý a zaslouží si hlubokou úctu i nás, nevěřících.

A na závěr Modlitba sv. Františka:

 

Modlitba sv. Františka z Assisi

 

Pane, učiň mě nositelem svého pokoje,

 abych mohl vnést lásku tam, kde je nenávist,

 smíření tam, kde je blud,

 jistotu tam, kde je malomyslnost,

 světlo tam, kde panuje stín,

 radost, kde je smutek.

 Pane, učiň, abych toužil více potěšovat,

 než být potěšován,

 více chápat, než být chápán,

 více milovat, než být milován,

 neboť když na sebe zapomínáme,

 nalezneme se,  

  když odpouštíme, je nám odpuštěno,

  a když umíráme, procitáme

do života věčného.

Můj příběh
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(4.7 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Nováková
Pane Zelenka, moc hezký článek, slova moudrých nikdy nebudou zapomenuta a Skácela miluji, jeho verše jsou stále platné
Jan Zelenka
Pane Kolín, tohle já vím, blíže o tom píši ve svém cestopise. V článku na tuto informací nebylo moc prostoru. Santa Croce je takový florentský Slavín. Ale díky za vaši poznámku.
Daniela Řeřichová
Pěkné novoroční zamyšlení nad odkazem moudrých osobností. Florencii jsme navštívili dvakrát, je to málo k pochopení genia loci. Verše Jana Skácela jsou nadčasové, mám je moc ráda i zhudebněné.
Zuzana Pivcová
Vzpomínám na návštěvu Florencie, i když byla jen taková turistická, se zájezdem z pracoviště. Ale myšlenky moudrých jsou věčné. Děkuji.
Jaroslav Kolín
Pěkné a podnětné, zvlášť v dnešní době. Jen malá faktická poznámka: Dante není pochován ve Florencii (tam je jen kenotaf), ale v Ravenně. Florencie o jeho ostatky už léta marně usiluje.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.