Klady nuceného omezení
Foto: autorka

Klady nuceného omezení

14. 1. 2021

Doba koronavirová zasáhla každého z nás. Autoři jakési ankety zjistili, že nejčastěji užívané slovo v mediálním prostoru v roce 2020 je covid. Toto slovo se dostalo na pomyslnou první příčku i v mnohých rodinách. Na úkor nádobí, odpadkového koše, jdi si vyčistit zuby a podobně.

Kvůli covidu jsme nemohli, a ještě nějakou dobu nebudeme moci, venku pobývat tak, jak bychom si představovali. Tak se v mnohých domácnostech kvůli omezení i uklízelo.

Musím se přiznat, že jarní omezení pohytu mimo domov jsem tak nějak prolenošila. A uklízet? To mě sice napadlo, ale zůstalo jen u myšlenky. Tedy kromě běžného denního a týdenního úklidu, abychom neshnili ve špíně, jak říkávala moje maminka. Pak se na pár týdnů, pro mě nepochopitelně, život v naší republice vrátil do téměř původních kolejí. Následky jsme pocítili na podzim, přetrvaly i do zimních měsíců. Nálada ve společnosti se změnila, na ulici a v obchodech jsem viděla, jak mnoho lidí ignoruje vládní nařízení a omezení, a tak jsem se stáhla do nitra svého bytu. Lenošení z jara mi už začalo lézt na nervy. Zpestření mi nabídly Vánoce, ale jen na pár dní. V lednu jsem na sobě cítila nervozitu, sklon k podrážděnosti, a to prosím stále chodím do práce na plný úvazek, takže mám o "zábavu" postaráno. Jenže moje agenda mi dovoluje pracovat z domova, tak většinu času ze sedmi dnů v týdnu trávím v třípokojovém bytě.

Jednou ráno jsem to už nevydržela, sedla si doprostřed pokoje a kritickým zrakem zkoumala, co a kde by se dalo opravit, vyhodit, vylepšit. Vzápětí už mi hlavou běžely nápady, jak vše zorganizovat. V moderní mluvě – jak vytvořit správný logistický plán. Hned na začátku jsem si uvědomila, kolik zbytečných věcí jsem v minulosti nakoupila, bez čeho se moje domácnost obejde, co mohu darovat tomu, kdo to ocení. Začala jsem si psát seznam věcí, které půjdou z domu, jako například druhý ponorný mixer, nadpočetné talíře, příbory, dřevěné pomůcky do kuchyně a další a další.
Jako první jsem se dala do knihovny. Ze sedmi fochů kuchařek jsem zaplnila dva, vyřazené receptáře jsem nabídla známým. Stejný osud postihl různé přednášky, poznámky ze seminářů, které po mně přečte jen grafolog a já už je potřebovat nebudu (knihu z nich psát rozhodně nehodlám), několik skript, jejichž obsah se kvůli změně ve společnosti změnil také. Vytřídila jsem beletrii, cestovní průvodce, staré mapy a vše nabídla známým. Všechno jsem rozdala, nic jsem nevyhodila, dokonce i mým čmaropisem psané texty.

Další v pořadí byly pořadače. Třídit obsah šanonů  považuji v kanceláři za jednu z nejhnusnějších prací, a já se teď dobrovolně do této činnosti pustila doma. Hned v prvním jsem pročítala pracovní smlouvy a veškerou dokumentaci od mého prvního zaměstnání. No, řekněte, kdy budu potřebovat platový výměr z roku 1974? Pohledem na sumu 1600 Kč měsíčně  hrubého po získání vysokoškolského vzdělání jsem se jen pousmála. A tak jsem listovala, vzpomínala, vyřazovala a zase vracela, a zase vyřazovala. Systematičnost a zdravý rozum zvítězily nad nostalgií. Hlavou se mi mihla myšlenka, co by se všemi dokumenty asi tak udělali moji potomci, pozůstalí, až jednou nebudu? Určitě totéž, co jsem udělala i já. Všechno by vyhodili. Nechala jsem si to nejdůležitější, veškerou agendu současného zaměstnání a podívejme, šanon se smrskl na pětinu. Vzala jsem si totiž vzor od mojí maminky, která ve svých věcech udělala takový pořádak, že jsme po její smrti neměli potíže něco najít. Nutnou práci ve chvílích smutku nad jejím odchodem a nezbytnou likvidací jejího bytu nám opravdu hodně usnadnila.

Prvním odlehčeným šanonem jsem načerpala chuť a dala se do dalších. V každém jsem něco našla: neplatné smlouvy, deset a více let staré účtenky a faktury za věci, které jsme už vyhodili, záruční listy odstraněných spotřebičů, návody, doklady od založených bankovních účtů již zrušených, poznámky k situacím, na které jsem nejen já dávno zapomněla. Téměř všechno neplatné a nepotřebné šlo do koše, nebo do skartovačky a počet pořadačů se snižoval a snížil.

Po této veškeré redukci jsem založila jeden nový šanon. Se vzpomínkami nasbíranými v šuplících, krabicích a deskách po celém bytě. Na dceru, vnučku, rodiče a prarodiče. Pro cizího člověka nemají žádnou hodnotu. Pro mě tu nejdůležitější, pro mě to jsou poklady. Jejich životy mám teď soustředěné na jednom místě. V době, kdy se nesetkáváme, ale jen telefonujeme, si teď častěji listuji a prohlížím všechny věci, které jsem díky nucené izolaci znovuobjevila. S fotografiemi a knihami se tak ve vzpomíkách vracím do dob, jež se nevrátí.
Covid nás poznamenal všechny a ve všech možných směrech. Nějak to snáším. Ale přiznám se, že bych vzpomínky raději hledala v různých šanonech a zásuvkách na přeskáčku. Třeba i přes zbytečnosti. A přeorganizování knihovny a dalších regálů nechala na doby pozdější. Díky koronaviru jsem si uspořádala hmatatelné vzpomínky. Kvůli koronaviru se jimi probírám místo toho, abych s vnučkou šla na procházku zakončenou dobrou kávou s lahodným dortíkem v příjemné cukrárně. Řeknu vám, přeji si, abychom se všichni už zase mohli bez obav nadechnout.

Můj příběh
Hodnocení:
(4.8 b. / 20 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
To oceňuji, takto se do úklidu pustit, mě to ještě nechytilo i když též by bylo zapotřebí.
Martin Vrba
Zdenka Soukupová 15.1.2021 13:57. Je to tak prosté. Jakmile prostor konečně zbavíte 10 zbytečných věcí, tak Váš mozek to vyhodnotí jako skvělý čin, který si zaslouží nějakou odměnu a Vy se odměníte okamžitě nákupem dalších 15, vždyť máte přeci na ně tolik volného místa. :)
Zdenka Soukupová
Já jsem ten "svatý zápal", jak píší někteří, už měla asi třikrát. Bylo toho dost, co šlo z domu. Ale nějak se ta uvolněná místa zase rychle zaplňují. Nevíte, čím to je? Asi ten zápal nebyl dost svatý...
Zdenka Jírová
Tak takové třídění nepodstatných věcí jsem zahájila také. Ještě nejsem hotová, ale jsem na dobré cestě. Také jsme už před coronou napsala všechny své vzpomínky na členy naší nevelké rodiny, kteří už nejsou mezi námi a já se tak stala poslední jejich pamětnicí. Navedl mne k tomu dárek od mé vnučky k předloňským Vánocům " Babičko, povídej...". Je to moc hezká předloha k tomu, abyste si vzpomněli. Ještě nejsem hotová, ale už brzy budu. Zkuste to také, zaplníte plno prázdných odpolední či večerů.
Martin Vrba
Pozor, aby při vyhazování, nebo jen předávání věcí mimo rodinu, nebyly s těmi předměty „odstraněny“, ty pěkné zážitky s nimi spojené. Já, jako jediný, ze 4 dětí v naší rodině, jsem dokázal vzdorovat všem tlakům, aby se vyhodila má červená taška na záda z 1. třídy a modrý plášť na hodiny ručních prací, který mi ušila maminka podle mého návrhu, ostatní děti měly jen tuctové kupované. A při tom já měl ze školy nejraději prázdniny. Ten můj měl (a dále má) dvojité bílé štepování, jako známe později z džín, nevím kde jsem to viděl, ale když ho při slavnostních příležitostech i s taškou vytáhnu, tak ho všichni obdivují a nezapomenou i pochválit, že má na kapse vyštepován i můj monogram M. V. A to je vždy hlavně příležitost si vzpomenout na naši šikovnou mámu – tu nejlepší na světě, kdy každý na ni přidá svou vzpomínku. Nezbavujte se takových pokladů, jsou nositeli vašich vzpomínek, to raději vyhoďte novou věc.:)
Hana Šimková
Tak to máte paní Vargová hezky promyšlené.
Jana Šenbergerová
Zatím se mě nedotkl žádný zápal, natož svatý ... :-) Navíc zřejmě všichni ostatní gruntují, protože popelnice u nás neustále přetékají hadry, papíry a plasty. :-(
Dana Puchalská
Ano ,svatý zápal to chce... Podobný grunt k jednou za rok. Malý byt je někdy velká výhoda.
Alena Vávrová
Také jsem se do podobných činností pustila. Ale určitě jsem nebyla dost důsledná. Protože někdy mne chytí svatý zápal, ale častěji počkám, až mě přejde ;-)) .
Zuzana Pivcová
Já jsem na tohle hrozná, už kolikrát jsem si umiňovala, že musím přebrat a vyhodit různé staré spisy, ale zatím mě k tomu nedotlačila ani karanténa. Tak teď po inspiraci to možná udělám. :-D

Zpět na homepage Zpět na článek