Jak jsem si nabíjela baterie
Most. FOTO: Julie Vargová

Jak jsem si nabíjela baterie

27. 1. 2021

Jednou jsi dole, jednou nahoře – slova písně Život je jen náhoda podle mě vystihují naši pozemskou pouť. Chápu, že cesty životem nejsou posypané okvětními plátky bílých růží, jen mám dojem, že na nás obyčejné lidi občas někdo hrne starosti ne lopatkou, ale přímo lžící bagru.

Univerzální radu, jak se z marastu vyhrabat, jsem nikde nevyčetla. Na druhou stranu si říkám, že by mohlo být hůř. Když kolem sebe vídávám, jak se lidem ztrácí energie, jak zapadají do apatie a letargie, houknu na sebe: seber se! Kdyby každý házel flintu do žita, jak by to na tom nebohém světě vypadalo?

Ono se řekne – seber se -, ale kde vzít energii? Kde nám nabijí baterky, které při současném životním tempu musí vydržet hooodně dlouho. Přemýšlím, pro co se lidé rozhodují, když chtějí načerpat ztracenou, nebo ztrácející se energii. Jeden objímá stromy. Jiný cvičí jógu. Onen jede kolem světa, druhý se šplhá na osmitisícovku, zatímco další si obuje turistické boty a vláčí tělo po slovenských kotárech. Pak jsou lidé, kteří se obklopí knihami, vnoučaty, pletou, vaří, pečou, opravují auta, lakují plot, myjí okna, sedí na verandě a popíjejí třeba ferneta, nebo začnou psát paměti, kuchařku, stížnosti na sousedy, adoptují zvíře, koupí si seskok padákem. Někteří si dojdou do nejbližší psychiatrické ambulance, nechají si napsat antidepresiva a po jejich požití je jim na duši lehčeji. A pak jsou vyznavači tělesných cviční, fitness center, rotopedů, posilovacích strojů, fan klubů,...  A takhle bych mohla pokračovat do aleluja.

Někdy splním pracovní úkoly levou zadní, jindy se k večeru ploužím domů unavená, umluvená, s opuchlýma očima od obrazovky počítače, s nohama jako konve od celodenního sezení, mnohdy s bolestí hlavy. Někdy i noc bývá neutěšená, protože unavené tělo i mysl nedovedou nastartovat odpočinkovou fázi. O to horší je ranní probuzení s pocitem nepoužitelnosti pro další den.

Jako před nějakou dobou. V práci jsme celý týden prožívali doslova maglajz. V pondělí jsme splnili úkol, v úterý jsme museli část změnit, ve středu jsme ke stejnému dostali jiné zadání od jiného nadřízeného, takže dvoudenní práce šla do koše. Ve čtvrtek pokračovaly různorodé pokyny a my jen seděli s prosbou na rtech: tak už se proboha dohodněte, jak to má vypadat, ať se můžeme v klidu věnovat dalším povinnostem. Nervy zahájily pochodovou cestu, žaludek se začal bouřit z nepravidelné a nezdravé stravy, nálada klesala k bodu mrazu a pracně vybudovaná přátelská atmosféra brala za své. Jenom kvůli nekompetentním pokynům od vrchnosti.

Po pětidenním pracovním martýriu jsem se v sobotu probudila rozlámaná a unavená. Představa vaření, utírání prachu, luxování, žehlení a dalších libůstek ještě umocnila zmar, který se v mé hlavě usadil. Po bytě jsem se ploužila jako mátoha, vyluzovala zvuky jako – ách, jejda, to snad ne, proč zrovna já, maminko, ty to vidíš. Po osmé hodině se nade mnou manžel slitoval a přednesl na něj nevídaný návrh: hele, pracantko, zůstaň v pyžamu, já ti pustím první díl seriálu Most! Když ho dávali, docela jsem se pobavil.

České seriály mě nelákají a řeknu-li, že se na některé dívám sporadicky, je to ještě hodně nadnesené tvrzení. Jak mi únava zatemnila mozek, jak jsem byla utahaná, odevzdaně jsem souhlasila a řekla si, inu, proč ne. Mostecko není pro mne neprobádanou krajinou, tak se soustředím na scenérie a známá místa a děj nechám plavat. A co se nestalo! Co budu komu vyprávět! V pyžamu jsme u televize vydrželi šest dílů. Chechtala jsem se tak, jak už hodně dlouho ne. Přežila jsem vulgární vyjadřování s konstatováním, že hrdinové tohoto příběhu prostě takto mluví. Franta přece nemůže říci: prosím, půjčil bys mi tvůj telefon? Ten řekne: vole, naval mobil!

Za pět hodin u televize, nemytá, nečesená jsem zapomněla na všechny pracovní starosti. Načerpala jsem hlavně psychickou energii jen díky dočasnému totálnímu vymazání všech problémů. Také jsem si uvědomila, že na světě existují problémy horší, než ty, které momentálně sužují mě. A abych si celý den opravdu užila, po hygienické očistě a dodání kalorií tělu jsem strávila další čas u televize a díky výkonu fenomenálního tenisty Rogera Federera jsem prožívala jeho stý turnaj vyhraný za dobu jeho sportovní kariéry. Dívat se na někoho, kdo ve svém oboru předvádí mistrovství s lehkostí a samozřejmostí, je pro mě pocit k nezaplacení a můj oblíbený sportovec si nejen můj obdiv zaslouží. Vždyť i on svým tenisovým uměním přispěl k dobití mých životních baterií.

A poučení z tohoto příběhu? Nemusím relexovat ve wellness hotelu, stačí ten správný podnět a ejhle, člověk se cítí jako znovuzrozený, odpočatý a nastartovaný na další životní cestu.

Můj příběh společnost životní styl
Autor: Jana Vargová
Hodnocení:
(5 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Švancarová
Nejsem seriálový typ na Most jsem se podívala,když ho opakovali zcela náhodou a pak jsem litovala,že nemá více dílů.Moc se mi líbil Martin Hofman, je skvělý herec a celkově jsem se u toho bavila.A být ještě obletovaná manželem?Tak jste měla prima den.
Jan Zelenka
Moc pěkné. Přímo ze života. Tancovat se mi nechce, lézt po horách taky ne a tak píši. Já vím, že je mi to pravděpodobně úplně k ničemu, ale zaměstnávám mozek, aby mi v tomto debilním čase, když jsme skoro uvázáni na řetězu, neuhnil.
ivana kosťunová
Říkám tomu "pyžamový den" a funguje to dokonale. Až vás to zase přepadne, zkuste seriál Lajna na Seznamu, zvláště u té části, když Hrouzek dává rozhovor v televizi jsem se válela smíchy.
Václav Soukup
No kdyby šel Soukup se Soukupovou na diskotéku, nemohla by manželka zhola nic namítat !
Soňa Prachfeldová
Ano, je moc zapotřebí aby se člověk přenesl přes unavu, špatnou náladu a byl zas přijatelný pro sebe i okolí. Vždy si řeknu, jak má někdo krutý osud a žije s tím, nebo už končí, tak nač se trápit , když to zase půjde dobře.
Jana Šenbergerová
Máte pravdu, bez dobíjení by to nešlo. Přeji vám, ať vždycky najdete tu správnou dobíječku. Já už jsem přešla na samodobíjení.
Antonín Nebuželský
Asi taky pracujete v důchodu. Já jsem dělal v důchodu asi deset let, a to jsem neměl na internet čas. Teď už si ho užívám. Tak hodně sil.
Irena Mertová
Mně se také moc líbil seriál Most :-)
Zdenka Soukupová
Julie, moc hezky jste to popsala. Občas takový "výpadek" opravdu pomůže a není třeba se kvůli tomu na sebe zlobit. Václave, s tou diskotékou je to dobrý nápad. Škoda, že teď žádná nefunguje.... :-(
Anna Potůčková
Občas splín má asi každý. A každého nakopne něco jiného. U mně jsou to bud vycházky do přírody, nebo některý z mých koníčků jako je malování kamínků, fotografování, a různé ruční tvoření

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.