Sedím si na kopci a koukám se kolem,
kdo jede na koni, tím zvoraným polem.
Tam za tou obcí,
je stádo ovcí.
Žerou si trávu,
nezvedaj hlavu.
Tam krávy nás učí,
jak správně se bučí.
Bučí snad hlady?
Vždyť tráva je všady.
Tak co by to stádo,
mělo tak rádo?
Vždyť co mu chybí,
čemu se diví?
Ten co je na koni, tak stádo honí
ještě že pořád je, dost všude koní.
Práská si bičem,
je k tomu cvičen.
Tam ovce bečí,
jako když brečí..
Pak přiběhne pes a to je děs.
Pes hrozně štěká a honí to stádo,
Aby už nemělo, co by tak rádo..
Svobodně běhat,
zkrotit se nedat,
mít pořád svou trávu,
neklonit hlavu,
aby se mělo, tak, jak by chtělo..
Ten, co je na ,koni, ten se však nedá,
ten si psa přivolá,
však stádo se už nedá.
Kdyby tak mohlo, tak hlasitě zvolá,
nechcem už poslouchat žádného vola.
Kdyby tak stádo, zvedlo už hlavu,
konečně poznalo,že ono je v právu.
Toho psa, co stále, honí je v řady,
ze stáda vyhnalo, tak klid by byl všady.
,
