Život s písničkou
FOTO: autorka

Život s písničkou

3. 2. 2021

Máte rádi písničky a zazpíváte si je někdy jen tak pro radost doma nebo na chalupě při ohýnku? Sama za sebe mohu říct, že jsem si zpívala snad už u maminky v bříšku. Rozhodně hned, když jsem přišla na svět, i když ta doba nebyla moc radostná,bylo to před koncem války. Pamatuji se, že už jako malá jsem se pokoušela zpívat podle rádia. Výsledek byl zpočátku nevalný, protože moje maminka mi nezpívala,  neměla hudební sluch. Ale já lásku k hudbě zdědila spíš po tatínkovi, který za mlada hrával na trubku.

Když jsem už chodila nějaký rok do školy, koupili rodiče nové rádio i s gramofónem, což byl tehdy hit. Naproti našemu domu byla prodejna gramodesek a své zboží neúnavně nabízeli pomocí velkého pouličního reproduktoru. Jak jsem zaslechla novou písničku, vyloudila jsem na mamince potřebných 5 korun (to opravdu stála gramodska) a běžela si ji koupit. Za dva dny jsem ji už uměla a celý den zpívala. Večer mou produkci kontroloval tatínek, zda nezpívám falešně, a vůbec mě nešetřil. Také jsem si všechny texty písniček zapisovala do velkého sešitu, který ještě mám. Občas v něm listuji a sama se zkouším, jestli si ty písničky ještě pamatuji. Většinou ano, jen slovíčka mi už někdy unikají. 

Už jako dítě jsem toužila hrát na klavír, dvě dívky z naší třídy se učily a já jim to trochu záviděla. Rodiče mi ale klavír odmítli koupit, tak jsem je alespoň uprosila, abych mohla chodit do hudební školy a učila se zpívat. To už mi bylo asi 14 let. Učila jsem se poctivě noty i hudební teorii a začala se učit i zpívat sólově u pana profesora. Po lekcích správného dýchání a stupnic jsem začla nacvičovat nejprve lidové písně, později i něco z Hubičky a pan profesor mne přihlásil do sboru Severočeských učitelů - později Krušnohorského pěveckého sboru, kde jsem zpívala několik let. Jezdili jsme na různé soutěže v kraji s repertoárem Bedřicha Smetany, Antonína Dvořáka, ale také s písněmi Adama Michny z Oradovic, nebo i Rybovou Vánoční mší. Byly to hezké časy.

Teď už moc nezpívám. Nikdo nezpívá. Nevím, jestli se učí zpívat národní písničky děti ve škole. Napadlo mne, že svůj šedý život pod vládou coronaviru  by si mohly nejen děti, ale i rodiče zpestřit zpěvem. Časem by se to určitě hodilo všem. Když jsem ještě pracovala, občas mě práce zavedla i do domova důchodců. Podivila jsem se, že ve společenské místnosti seděl harmonikář a babičky a dědouškové společně zpívali písně svého mládí. Prý to tam bývalo pravidelně. Také se říkalo: "Zpěvem k srdci, srdcem k vlasti".

Své povídání zakončím slovy písničky z padesátých let: " á si zpívám ráno, když vycházím ven, a potom si zpívám skoro  celý den..."

P.S. Nakonec vám dám otázku: "Zpíváte si doma? Sami nebo s partnerem či dětmi?" 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Šimková
Už jsem napsala článek o tom, jak si zpívám a ve škole děti určitě nezpívají , protože do ní nechodí. Ano i to je škoda.
Anna Potůčková
Krásný článek. Ač moji předci (maminčini sourozenci) byli hudebně nadaní, tak já z hudby toho moc nepodědila a zpívám falešně. To však nebrání tomu, abych si občas nějakou písničku nezazpívala. A u táboráku, nebo na nějaké oslavě se zapojím a tony které nevytáhnu, nezpívám, abych nekazila písničku.
Daniela Řeřichová
Moc hezký článek! Také je mi líto, že se dnes už nezpívá. Pamatuji letní večery u ohníčku s trampskými písničkami, věčnými hity V+W nebo Suchého se Šlitrem. Zpívalo se na rodinných oslavách k tanci, zpívali jsme v autobusu na školním výletě atd. Sourozenci chodili do lidušky, měli jsme doma pianino a zpívali jen tak. V naší velké rodině se zpívá při sešlostech, zvávali jsme i profesionálního klavíristu. S dcerou si taky zpíváme, zvlášť když si pouštíme šansony a k tomu si dáme sklínku vína. Já miluji moravské písničky, zpívám si pro sebe, i když falešně.
Naděžda Špásová
Zdenko, hezky napsané. Já sice hudební sluch mám, ale zpívat neumím, hlavně se stydím. Když poslouchám rádio, tak si sem tam i brouknu. Mám ráda zahraničí interprety, z těch našich skoro nikoho. :-)
ivana kosťunová
Já jsem do hudební školy chodila a nevážila jsem si toho :)) Ale lásku k hudbě a ke zpevu, kterou nám vštípil táta , mám dodnes, a když je mi zle, vždy se mi při poslechu nějaké pěkné skladby uleví
Zuzana Pivcová
Jako děti jsme v Lomnici někdy veřejně vystupovali s pěveckým sborem dospělých Bořivoj. Po pubertě jsem si pokazila hlas napodobováním hlasu Přenosilové a Kubišové. To už se nikdy dobře nesrovnalo. Se sestrou si někdy u ní zazpíváme při (její) kytaře. Sama doma si sem tam trochu brumlám.
Jana Hošková
Tak u nás se zpívá, paní Zdenko.Všichni mí vnoučkové zpívají hezky a já je v tom od narození podporuju. Naučila jsem je odmala některé lidové písničky, které neznaly třeba už ze školky, ale taky několik písniček s texty pana Svěráka. A doufám, že budou takhle jednou zpívat svým dětem. :-))

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.