Od pohádek ke snu
Ilustrační foto: pixabay.com

Od pohádek ke snu

25. 2. 2021

Láska k vnoučatů je zcela jiná, než k vlastním dětem. Nikdy jsem si to nemyslela, ale má vnoučata mě o tom stále přesvědčuji a já jsem ráda, že na rozdíl od jiných, si ji zatím mohu ještě užívat.

Tento víkend jsem měla po delším čase u sebe na návštěvě milovaná vnoučata. Překvapila mě, když odložila tablet a chytrý telefon a chtěla vyprávět pohádku.
Lehce jsem se přenesla v duchu do dob, kdy byla malá a když u mě byla dost často a každý večer chtěla vyprávět pohádky.
Dovyprávěla jsem jednu pohádku a vnoučata žadonila: „babi, ještě jednu“. Tak jsem ještě jednu ráda přidala.

Když jsem dovyprávěla druhou a vnoučata už zase sahala po telefonu a tabletu, uvědomila jsem si, kolik máme krásných pohádek, které se snad v tomto přetechnizovaném světě nikdy neztratí. Pořád tu budou ti, kterým hodné babičky čtou či vyprávějí a tím tak předávají tyto poklady české literatury další generaci.

A jak jsem se večer, když jsem usínala, tak trochu přenesla do říše snů, zdál se mi krásný sen. Bohužel, ráno jsem musela na buzení nesmlouvavého budíku vstát, což se mi  vůbec nezdařilo.

No, upřimně, diví se někdo, že se mi to nezdařilo?

A tak jsem se o ten sen s vámi chtěla podělit...


Letní slunce sužuje vyprahlou louku kol mě,
kvítka usychají letním žárem,
i já odvracím od slunka svou tvář,
neboť to nesmlouvavě bodá a bodá.

V dáli tetelí se vzduch,
země se chvěje pod kopyty koně,
kdo by se nadál v tento čas,
jezdce s koněm v cval.

Dusot se blíží, jasně zřím,
kůň bílý,
jezdec oděn v černý háv.
Jede blíž a blíž.
Nemám strach,
jen zásah osudu očekávám.

Jdeme si v ústrety,
když seskakuje z koně,
kolena chvějou se mi,
cítím jeho dech a
slyším frkot koně,
nevím,
co příští hodiny přinesou mi.

Hledíme si do očí,
jeho jsou hluboké a plaché,
vlny vlasů  havraních 
moře vzbouřené připomínají,
jeho paže mě k mužné hrudi  tisknou,
slyším  srdce jeho bít,
on tiskne mě stále víc a víc.

Nebráním se objetí,
přivírám touhou oči své
a cítím,
jak jeho mužská chlouba
svého vrcholu dosahuje.

Bere mě do náručí a odnáší v stín,
háv svůj černý rozprostírá
na zemi rozpálenou,
bělostné tělo mé v tom okamžení
oživuje jeho čerň.

Lehce mě políbí, rukou rozpálenou,
hladě  moje tělo celé
zašeptá mi:
„Miluji tě, odvezu tě s sebou“.
Nebráním se, najednou jsme
 jedno tělo
a mysl naše stoupá výš a výš......

V tom budík zvoní, nevhod zcela,
já dozvědět se chtěla,
jak  pokračuje  krásné snění....

Nevím sic jak skončil tento sen,
škoda, ale to už tak bývá
realita dne všedního, už na nás číhá....

 

Na závěr si proto neodpustím trochu krásných tónů pro pohlazení duše a pohodovou všední realitu

Lucie Bílá - Karel Gott - Sen v nás zůstává

 

Můj příběh
Hodnocení:
(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Nováková
Soňo, díky za komentáře, v reálném životě mám myslím lásky dost, ale sen je spíš pohádka a tak ta spojitost snu a pohádek. JInak, kdo by v životě netoužil po lásce, je to přirozené, krásné a bez lásky nelze žít
Soňa Prachfeldová
Paní Hano a takový krásný sen, to asi člověk i v bdělosti touží po lásce.
Soňa Prachfeldová
My si rádi povídáme a vymýšlíme na zahradě v podvečer, když je už venku hezky , to upoutá i malého Matýska, ten chce většinou pořád o pejskovi a kočičce, jak vařili.
Marie Měchurová
Já sama jsem babičky už nezažila (narodila jsem se starším rodičům), neznám pobyt u babičky a její vyprávění. O to víc si užívám těch svých pět vnoučat, kteří vyžadovali a někteří ještě vyžadují pohádky a hlavně zpívání před spaním.
Vladislava Dejmková
Já většinou vnoučatům pohádky čtu, poslouchají vždycky pozorně. Ale sama vzpomínám na pohádku, kterou mi mnohokrát říkala moje maminka. Byla taková zvláštní, veršovaná. Sice jsem si ji zapsala, ale ztratila. Škoda, dnes by se mi hodila.
Irena Mertová
Ráda bych vnučkám vyprávěla pohádky, ale nechtějí. Spíš požadují, abych jim vyráběla z papíru vlaštovky a tak... Sen je mystický, působivý. Sny nám nikdo nevezme :-)
Zuzana Pivcová
Situaci s vyprávěním pohádek dětem neznám. Ale že život je směsice snu a reality. to mohu za sebe potvrdit. Děkuji.
Daniela Řeřichová
Děkuji, paní Hano, znám dobře ten pocit štěstí ve společnosti vnoučat. Napřed těch malých, bezmezně důvěřujících, pak větších, z nichž se stávají parťáci pro diskuze a dialogy o životě. Také jsme večer vyprávěli pohádky, každý den jinou, právě vymyšlenou. Občas ji chtějí i dnes, středoškoláci. Jsme schopni pak společně debatovat do noci, je to prima, člověk nemá šanci zestárnout.

Zpět na homepage Zpět na článek

SERIÁL: Můj chytrý mobil

Studenti učí seniory pomocí videí

Chytrý mobil

Nový díl: Jak využít QR čtečku v mobilu

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

AKTUÁLNÍ ANKETA

Podle lékařů je chůze nejzdravější pohyb. Kolik zhruba kilometrů týdně ujdete vy?

Maximálně tři

18%

Mezi třemi až pěti

15%

Mezi pěti až deseti

16%

Přes deset

23%

Nechodím vůbec, jen na nákup a k doktorovi

14%

Nevím, neumím to odhadnout

14%