Poddůstojnická škola a vánoce
Pohled

Poddůstojnická škola a vánoce

24. 2. 2021

Ukončili jsme měsíc „přijímače“ a dělili nás na jednotlivé roty útvaru. Já jsem byl zařazen do poddůstojnické školy, která byla u našeho útvaru zřízena pro oblast velitelství 2. VO (vojenského okruhu). Celkem nás bylo v Péešce asi kolem 200 lidí. Učili jsme se o chemických zbraních, otravných látkách, zacházení s nimi, jejich likvidaci, zjišťování, probírali jsme spojovací přípravu, pořadovou přípravu-tu tedy nejvíce prakticky a venku, chemickou přípravu, střelby a samozřejmě nesmělo tenkrát chybět tzv. PŠM, nebo-li politické školení mužstva!

Patřil jsem do čety poručíka Nižňanského a do družstva svobodníka Erbena. Velitel čety byl, jak je patrno z jeho jména, Slovák. Vcelku ucházející, poznal jsem horší. Nebyl o moc starší než my a velitel družstva, to byl vlastně druhoročák a pocházel odněkud z Krkonoš. Už si nepamatuji, odkud. To byl takový ambiciózní poděs. Chtěl jezdit hodně domů, tak chtěl mít nejlepší družstvo. Honil nás jako blázen. Zlý kluk to ale nebyl.

Začalo to vlastně tím dopisem, který jsem dostal v týdnu po bramborové brigádě, kde mně naši psali, že za mnou o vánocích přijedou. Do vánoc už nebylo daleko, a tak jsem musel zajistit nocleh. Docela se to hodilo, protože jsme s Handlem, to byl jeden z kamarádů, dostali na starost zajistit výzdobu na rotě. Jelikož v Červené Vodě nebyla Narpa, tehdy vlastně dnešní Papírnictví, tak jsme dostali propustku do Králík. Při té příležitosti, když jsme kupovali nějaké ty ozdoby na stromek a různé věci, jsme se s Vaškem stavili v hotelu poblíž náměstí, snad se jmenoval „Beseda“ a tam jsme si zajistili pokoje pro rodiče. Pokoukali jsme se také po městečku a spěchali, abychom byli na oběd zpátky v kasárnách.

Posledních čtrnáct dní před vánocemi jsme v osobním volnu připravovali ozdoby, někdo vystřihoval věci na nástěnku, někteří lepili řetězy. Stromek jsme měli zajištěný, ten přivezou lesníci na útvar pro všechny roty. Den po dni ubíhal, kasárenský život s nimi, sněhu kolem dost a dost.

A jsou tady vánoce. Podobně jako naše maminky provádějí doma předvánoční úklid, tak i my na vojně jsme drhli podlahy, myli okna, pastovali světnice, vytírali každý kout, uklízeli záchody atd.atd.!!! Úplně do blba!!! Nu což, alespoň nám to trochu utíkalo! Nakonec jsme na pévéesce (PVS-zkratka pro Politicko-Výchovnou-Světnici) strojili stromek. Jo, divíte se té zkratce PVS. No tenkrát to do nás doslova „lili“ !! Co bylo na východ od nás, to bylo dobré a bratrské, a co bylo na západ, za tzv. železnou oponou, to bylo nebezpečné, nepřátelské, imperialistické a soudruzi, pozor na ně! Však všichni jistě máte v paměti ta hesla, která byla na každém rohu. Pořád nás vychovávali. Ale vraťme se k vánocům.

Na Štědrý den jsme si museli obléknout vycházkové uniformy, mohli jsme si vzít polobotky, a tak jsme šli, samozřejmě ve tvaru, už na snídani. Kuchaři vyzdobili jídelnu, na stolech byly bílé ubrusy, chvojí, mísy s pomeranči, u každého místa byl talířek s pár kousky vánočky a hrníček na čaj. Dnes jsme nemuseli stát frontu u okénka a čekat s ešusem na to, co nám tam kuchaři kydnou, ani nebyl odchod na povel. Před štědrovečerní večeří k nám promluvil velitel útvaru kpt.Badal. Při jeho řeči mně hlavou letěly vzpomínky na domov. K večeři byl řízek, bramborový salát. Teď jste asi každý čekal, že napíši, že jsme si připili sampaňským, kdepak, na stole stály konvice s čajem, ten byl na zapití. Vím, že jsem se potom ještě trochu tzv. dorážel vánočkou od snídaně.

Po večeři jsme byli v kasárenském kině, kde promítali sovětský film o hrdinných obráncích Kavkazu. Název filmu si přesně nepamatuji, ale bylo to něco jako "Bílá smrt", no typický vánoční film!

Večerka byla o hodinu déle než v obvyklé dny, tedy ve 23,00 hodin. Uléhal jsem s vědomím, že zítra přijedou naši.

Můj příběh
Hodnocení:
(5.2 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Soňa Prachfeldová
Kdo byl na vojně, má do konce života na ni vzpomínky, veselejší i někdy nedobré, podle toho kde sloužil. Myslím, že by některým dnešním jinochům vůbec trocha vojny neškodila.
František Matoušek
Zdeni, t.zv. na rotě jsme stromeček měli, ale bohužel Ježíškem byl velitel útvaru, který k nám promluvil, jak píši, při večeři a dáreček jsme dostali společný a to byl ten sovětský film o statečných obráncích Kavkazu. V armádě se tehdy nepěstoval sentiment.
Zdenka Soukupová
Františku, hezké počtení. Jen mi tam chybí ten Ježíšek a dárky, to tam nebylo? ☺
František Matoušek
Díky všem. Jak některé píšete. Člověk to s odstupem času nevidí tak nesnesitelné, jak to v některých dnech bylo. A na dotaz pí Kosťunové, nemohu posloužit, na to se nepamatuji.
Irena Mertová
Mně se vaše vzpomínky z vojny také hezky čtou.
Marie Měchurová
Zážitků z vojny je v naší rodině málo. Otec za první republiky na vojně nebyl, manžel má modrou knížku, bratr byl u tankistů v Č. Budějovicích a náš syn jen jeden rok po revoluci na hranici (tomu se ani vojna říct nedá). Proto si ráda přečtu, jak to tam chodilo.
Jana Šenbergerová
Dnes to byla skoro idylka. Hezky se to četlo.
Eva Mužíková
Jak už jsem napsala, Tvé příběhy moc ráda čtu. Těším se na pokračování.
Dana Puchalská
Františku,super vzpomínání. Ano,po letech většina pánů vzpomíná jen na to dobré. Děkuju.
ivana kosťunová
Líbí se mi, že s odstupem času to vše hodnotíte spíše pozitivně. Slovenským důstojníkům se prý říkalo" čobolové" Měli jste to taky tak ?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.