Přitom se tento mezinárodně uznávaný svátek zrodil v USA, jako vzpomínka na stávku newyorských švadlen v roce 1908.
Po roce 1989 se na tyto oslavy u řady žen změnil názor. Jiný byl ve městech, jiný na venkově a hlavně bylo důležité, jakým způsobem k němu přistoupilo vedení podniků nebo družstev. Tam, kde ženy dostaly froté ručník, když si předtím musely vyslechnout nudný projev ředitele úřadu či podniku, se jim po oslavě určitě nestýskalo!
Ale já jsem zažil oslavy MDŽ v prosperujícím výrobním družstvu jménem "Chodské pletárny Koloveč" na Domažlicku, které neměly obdoby. Bylo mně tehdy 22 let a potřeboval jsem se někam "uklidit" před rozhněvanou matkou, která se dověděla, že jsem po I. semestru na Pedagogické fakultě zanechal studia, aniž bych šel k jediné zkoušce. Spásu a pochopení jsem tehdy našel u své milované babičky, která mě hned poslala za předsedou družstva, abych se ho na možnost zaměstnání zeptal. Seděl v hospodě "u mariáše", a aniž by se na mě podíval, zeptal se "Maturitu máš? Jo, tak to tě beru, přijď v pondělí ráno do práce!" Tento úžasný člověk byl "baťovák" ze Zlína, rozený manažer a chlap, který dokázal ocenit za dobrou práci své podřízené. Nebál se zaměstnat bývalého " továrníka" z Vodňan, nejlepšího ekonoma z Plzně, který byl za své politické názory vyhozen z úřadu, i další. Vybudoval družstvo, které vyrábělo jako jediné v Československu dámské halenky z francouzské "trevíry".
Zásobovači velkých obchodních domů v Čechách, na Moravě i na Slovensku hledali zoufale Koloveč na mapách, aby pak "doslova na kolenou" prosili našeho odbytáře o pár kousků nad rámec kontraktu. Oslavy MDŽ u nás vypadaly následovně : Brzy ráno odvezly 2 autobusy ženy, (které projevily zájem) do všech kadeřnictví v Domažlicích, aby po návratu zasedly ke stolům v předem vyklizené velké výrobní hale k občerstvení.
Po krátkém projevu předsedy přišla na scénu naše kapela "Pletařinka", aby vyhrávala k poslechu a tanci. Přitom se v kuchyňce (pro Pražáky v baru), zadarmo čepovalo pivo a ostatní nápoje včetně tehdy oblíbené "trojky" (zelená, fernet a Halb und Halb, což byl tuším čokoládový likér z NDR)- Zatímco se oslavenkyně báječně bavily, ani ne 10 % mužů prožívalo těžké chvíle. Po vyhlášení trvalé dámské volenky jsme se ukrývali i na WC, ale marně. Alkoholem rozvášněné družstevnice si tam bez jakéhokoliv ostychu chodily, aby nás vyvlekly na parket. Určitě naše čtenářky mají spousty příhod z podobných oslav, chtěl bych vědět třeba, jak to chodilo na jižní Moravě, kde se lidé dovedou bavit asi nejlépe, díky vínečku a cimbálové muzice! Zajímají mě i všechny další postřehy a názory, ať už jsou odkudkoliv!
Na závěr přeji všem čtenářkám hezkou domácí oslavu MDŽ! Muži, pozor, je to už 8. března, tak nezapomeňte na kytičku!
