Foto: Pixabay.com

Být tak vševědoucí jako Pýthia!

18. 3. 2021

Můj příběh

Autor: Jan Zelenka

Hodnocení:

(5.1 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jan Zelenka 21.3.2021 09:41

Děkuji všem za ohlasy. To byl pohled hodně zpátky. Život obvykle člověka nakopne na cesty trochu jiné.

Martina Růžičková 20.3.2021 21:47

Zajímavé zamyšlení o osudu. Nikdy bych nešla ke kartářce, nedala si hádat z ruky, nenavštívila Pýthii... Myslím, že je lepší nevědět, co člověka čeká. Takže souhlasím s Karlem Jaromírem: Však lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznati jistotu!“

Jitka Caklová 20.3.2021 15:07

Nejsem příliš vzdělaná, ani sečtělá a je tedy dobře, že jsem o Pýthii v mládí nečetla. Pro mě je lepší hledět vzhůru, klopýtnout a znovu vstát, nehledě na osud, znovu vzlétnout do oblak. Jinak bych se se sklopenou hlavou uklopýtala k smrti, aniž bych poznala, jak je nebe krásné. ♥

Václav Soukup 20.3.2021 14:34

Zjistil jsem pane Zelenka, že máte hezký vztah k mé rodné Plzni, kde jsem se narodil a žil 21 let. Snad se někdy najde příležitost, abychom si tam spolu na jeden den vyjeli a společně zavzpomínali na naše mládí třeba Na Parkáně nebo U Salzmanů.

Soňa Prachfeldová 20.3.2021 07:38

Vzpomínání z docela dávné minulosti je výborné konstatování jak paměť slouží něco si můžeme trochu vybarvit , na něco chceme zapomenout. A cestičky k tomu životním osudu si často vyslapujeme sami.

Hana Šimková 19.3.2021 14:55

Ano, život je hezký se vším všudy. Hlavně, že ještě trvá.

Věra Ježková 19.3.2021 09:26

Jendo, vědět všechno musí být na bednu. To by takového člověka mohli ukazovat na poutích. Pythie v tom ovšem uměla chodit. Také jsem jako mladá hodně přemýšlela o životě. Ale měla jsem k tomu jiné klasiky. A taneční mě nebavily.

Zuzana Pivcová 18.3.2021 17:12

Moc hezké rozjímání, které mi postavou Jany z tanečních mimoděk připomnělo jednu z raných novel Thomase Manna Tonio Kröger. Také si vvybavuji, že jsem v jednom osobním horoskopu měla, že mě čeká "klidné, spokojené stáří". Jednu dobu to tak vypadalo, ale teď ...?

Jana Šenbergerová 18.3.2021 15:37

Asi bych nechtěla vědět všechno. Na životě se mi čím dál tím víc líbí to znovu/objevování. Dokonce i s tím rizikem, že narazím. Vždyť se dá narazit i na hezké věci, třeba na váš článek.

Zpět na homepage Zpět na článek

Lucie (51 let): O muže jsem pečovala, přesto stále slyším, že jsem zlatokopka

Když jsme měli svatbu, bylo mi třicet a Honzovi přes padesát. Rodiče i přátelé říkali, že je bláznovství brát si tak výrazně staršího partnera. Honzovi známí tvrdili, že si ho beru jen kvůli peněz. Byl totiž úspěšný, měl několik firem. Když onemocněl, neštěkl po něm ani pes a pomáhala jsem mu jen já.

Redakce

Zápisník starého muže: Zmýlená platí

V těchto dnech nám masmédia připomínají události ze srpna 1968. I já se zahloubávám do vzpomínek z této doby a následující normalizace. To už rok jsem byl doma po vojně, tedy nejvyšší čas osamostatnit se a založit vlastní rodinu.

Zdeněk Folvarčný

Když se sejdou prostatici, nejde to

Minulý týden jsem byl účastníkem srazu prostatiků. Ne, nejsem v žádné pacientské organizaci sdružující muže postižené nemocemi předstojné žlázy, jak se prostatě odborně říká. Byl to sraz ještě žijících spolužáků z vysoké školy, který se koná jednou za dva roky.

Antonín Vácha