Takže, co je nového?
„Ajaj, vela prevella“, a tak se s vámi o to musím podělit. Překročil jsem Rubikon a dostal se do kategorie „celebrit“ typu Viděl jsem Lenina, čistil Stalinovi boty, nebo i jiná, ale lepší kvalifikace, „ta, co spala s Jágrem“. Tak že ode dneška je ze mne „pan někdo“ a chodím pěkně s rypákem nahoru.
Ale vážně, pro pozvané úžasná akce. To, že si na nás, běžné lidičky a neznámé hlasy z diskusí, vzpomněl sám velký „zakladatel“, nás už staví do role průkopníků, buditelů a „lepšolidí“.
Když jsem ukončil hovor s paní, co mne pozvala, chvilku jsem lapal po dechu, je to možné? A hned nastaly problémy. Já jako člověk ze samoty mám spoustu montérek, asi šestery gumáky, ale dát dohromady sebe a ohoz do „společnosti“, jsem … no, zvládl. Jen nastal neskutečný problém, a to shodit svoje už rok nechtěně pěstěné háro, ale na to už jsem nestačil. Pomohla celá vesnice a v neděli ve tři hodiny jsem sedl do křesla holičky v hezkém privátku.
Pozvánka byla na půl dvanáctou a cesta cca 60Km a vlastně přes celou Prahu. Jako profi - šofér jsem věnoval přípravě cesty několik hodin, včetně míst tankování, brodů, nebezpečných průsmyků, nouzových a únikových tras. Stejně jsem ale všechno neodhadl. Mám auto koupené v Ostravě, v originální SPZce je téčko, tak mne dvakrát stavěli policajti a prý kam jedu. Na odpověď „domů“ chtěli vidět občanku.
Na místo jsem dorazil s hodinovým předstihem a bylo to skoro málo na najití parkenplatzu, no sídliště. Místo schůzky a dočasné kanceláře „Přísahy“ je veliký a moderní barák „Sluneční dům“ v Praze na Petržílkově ulici. Hezké, moderní, velké, ale jak by řekl Baťa, navoněná bída. Vstup, přístupové chodby tmavé a nevzhledné, jak zázemí nepoužívaného atomového krytu a čekací místnost taky nic moc. Která firma by si dovolila mít v místnosti pro hosty dvacet židlí, ale každou jinou, ale to se týká majitele nebo správce baráku. Dostal jsem nabídku kafe - nebo kafe?, a byl jsem na dvacet minut usazen. Celý „nábor“ a přibližovací manévry měla na starosti paní Jaroslava Buriánová, (klik pravou myší) profik na svém místě. TADY a Taky TADY. Dostala befel pozvat a načasovat na dva dny pohovory s cca šedesáti lidmi. Jestli to byli všichni zájemci ze středočeského kraje nebo už to byl předvýběr, netuším, ale klaplo to. A stíhala jak organizačně, tak lidsky dodávat včas a na správná místa testovaný materiál. To že pohovory budou dělat „zakladatelé“, není v kraji zvykem, většinou se to hodí na nějakého mladíčka s čerstvým titulem PUDr. z Plzně a najatou firmu. Na mne vyšel a pro mne si do čekatelny přišel osobně Jiří Komárek, bývalý ostravský policista.
Co napsal o sobě? Cituji z https://www.prisaha.cz/
Pokud máte pevný charakter a víte, co chcete, tak vás nic nerozhodí. Ani pokus o úplatek, ani pokus o vaši vraždu. Vím, o čem mluvím. Oběma věcmi jsem si prošel. Podsvětí to na mě zkoušelo po dobrém i po zlém. Nic z toho jim nevyšlo. U policie jsem začínal jako pochůzkář a vypracoval jsem se na šéfa ostravské expozitury ÚOOZ. Po „slavné“ policejní reformě v roce 2016 jsem od policie odešel. Teď chci sloužit pravdě a pořádku v Přísaze. Proč do toho jdu s Robertem? ON je vlastenec a patriot. Nikdy si ho nikdo nekoupí a nikdy neuhne. To všechno máme společné.
Když mi došlo, o koho jde, cokoli dál bylo zbytečné. Pokud tohle má za sebou, stačí jen lehký rozhovor s „obětí“ u piva a má vás přečteného. Přesto ale bylo položeno několik tradičních a jedna netradiční otázka. Kam, s kým, jak, proč, což bylo v normě, ale poslední spíše nabídka nebo snad dokonce pokus o úplatek, a před svědky? Kde byste chtěl pracovat? V komunální politice, Parlamentu nebo Senátu? Tak to mne tak vyhodilo z kolejí, že jsem řekl, že chci na Hrad k Zemanovi, že bychom si spolu a s tou začínající demencí celkem rozuměli. Pana prezidenta si hluboce vážím a tohle byl jen vtip. Pravda je, že to je z posledních pokusů nejvzdělanější prezident, ale zároveň první, co na hradě má „pussy“ v trenýrkách. Červené svítící srdce jak ze šantánu už tam bylo, pískání jak na fotbale taky, jezdění na koloběžce po hradních chodbách, první ministr vnitra Ruml v jezdeckých holínkách s vlčákem u nohy taky, a buďme rádi, že nevíme, co se skrývá pod Hradním povrchem. Je to jen Zemanova drobná úchylka a nevleče nás jeho jednání jako stát do rozkratizace nebo další „blbé nálady“ i když na tom úpadku má taky svoji a dost velkou zásluhu.
Ale k věci. Tuto nabídku jsem s humorem odehrál a v tom se objevil Robert. Príma jednání jak staří kamarádi, vše s humorem a na otázku, proč do toho jdeme a kde je stát, jsme si trojhlasně zapěli v prd…
Trochu jsem jim nastínil jejich volební výhledy. Tak za prvé, musí mít ve volbách víc než … ? (kdo to ví, odpoví) aby se s nimi vůbec někdo bavil. Za druhé, je to jejich první a poslední pokus, druhý už nebude, protože oba nažhavení „premiéři“ dovedou stát spolu s bojem s pandemií a o koryta k rozkladu, úřednické vládě a mimořádným volbám. A třetí pohled na dění. ANO, byla to naše generace „zvonílků“, co umožnila vznik OF, ODS, Oposmlouvy, Mrázka, Pitra, Janouška, Koženého, Mináře i Sládka, privatizace a nastavení startovních podmínek k pádu na dno hubou mezi banány, kde jsme dnes. Tak se moc nevztekejte, vím, že většina z nás v tom nejede, ale byli jsme u toho. Co až se vnoučata zeptají, jak to bylo? Nikdo z nás netušil, kam to oba „Vaškové „ dovedou, a s odstupem času je jasné, že by tomu zabránila jen revoluce nebo třetí pražská defenestrace, protože to všechno proběhlo demokraticky, jako ve třicátých letech v DE nebo v roce 48 u nás. To ale tenkrát nikdo z nás netušil. Fakt, že jsme byli u toho, ale nikdy nikdo nesmaže, a výsledkem této patové situace a třiceti let je fenomén Babiš, Bartoš, Rakušan, Sobotka, Kalousek a Fiala jako vzorek dnešních „státníků“. Pardon, ale patří sem i paní Nečasová jako hybná síla premiérské kanceláře a možná i samotného Nečase. Probudit se naši předkové legionáři nebo válečná generace našich rodičů, tak to řeší, jak se říká, z „voleje“ a načisto, hned a navždy. Jak to funguje v Číně. Jedna veřejná poprava za defraudace, a státní aparát strachy spousta lidí rychle opustí, a je pokoj.
A další, ale podstatné varování. Dnes jste-jsme ještě mimo pískoviště a jen jako bouřka na obzoru, ale už jsou, ale jen tak trochu potíže. Pokud ale splníte svoje nabídky voličům a dostanete tolik hlasů, aby vám to umožnilo jít po krku všem lumpům, a že jich tu je, potom to teprve začne. Lidé jsou si toho vědomi a už v diskusích se nabízejí jako ochranka. Takže v každém městě i vesnici budete mít základnu dobrovolníků.
Jen malá historická vsuvka. Ať byl Bárta jakýkoli, také začal být s „Weverkama“ nepohodlný, a utopili jej na půjčkách spolustraníkům. Po letech se u soudů nic trestného neprokázalo, ale účel to splnilo. Kdo to řekl: trestní oznámení se dá ušít na každého.
Tak že jsme pohovor dokončili v daném čase cca dvacet minut, komunikace stála díky rouškám na obou stranách za nic, ale stejně jsme si rozuměli.
V celkem veliké kanceláři bylo těchto výslechových míst několik, možná dokonce tři, za roh jsem neviděl. U všech po dvou z „pořadatelů“ a jedna oběť. Takže pac a pusu, pár fotek a byl jsem vyveden a další na řadu. Auto jsem našel, domů dojel v pohodě, a celou dobu, než jsem dnes sedl ke klávesnici, jsem si dával dohromady dojmy z této akce. Dělají to dobře, sqěle, výborně. Takhle si představuji tah na branku. Pokud se jim povede oslovit jen polovinu naštvaných nevoličů, ovládnou parlament. Bude to boj „proti všem“, ale jen tak dál.
A závěrem? Je to poslední šance něco změnit a pro ty, co „nemají koho volit“, také poslední možnost, lepší už to nikdy nebude.
