Bezdomovec

Krásný článek, hlavně psaný srdcem. Dobře si z dětství pamatuji jak "chutná" hlad a když jsme chtěli jíst, museli jsme si to nejprve vypěstovat. Vím jaké to je, žít nuzně na okraji společnosti. Po šedesáti šesti letech, to jsem šla do první třídy a začínala chápat třídní rozdílnost, si troufám napsat, že to byla ta nejlepší příprava na dobu, která mnohé teprve čeká. Byli jsme pro své okolí žebrota, ale byli jsme svobodní. Slovenčina je libozvučná ♥ a děkuji za článek.

Každý večer když usínám, si postesknu: "Každý člověk by měl mít svoji vlastní postel". Je to takové moje nesplnitelné přání.

Až když jsem si četla diskusní příspěvky, došlo mi, že článek je napsaný slovensky. A nejen to, především lidsky. Vlastně ani nevím, jestli mám toho muže litovat, nebo mu závidět. A tak ho obdivuji. V pro mě nelidských podmínkách si zachoval lidskost, o které se domnívám, že je mnoha lidem čím dál tím víc cizí. Děkuji za krásný článek.

První článeček a hned moc pěkný, zajímavý. Že i hezky fotíte, již víme. Také mám ráda slovenštinu.

Souhlasím s Václavem. I když jsou cesty života nevyzpytatelné, člověk by to neměl hned vzdát. A slovenština se mi taky moc líbí. Ráda si přečtu další článek.

Život na ulici si nedovedu vůbec představit ! Normální člověk v sobě přece musí zmobilizovat sílu, aby si i po ztrátě bytu nebo zaměstnání našel jakoukoliv práci a dostal svůj život do normálních kolejí.

Velmi zajímavý článek*

Slovenčina je pekná, tak budu ráda, když se tu bude objevovat, zvlášť v milých příbězích jako je tento.

Moc hezké a milé vyprávění.