Čas, který prožijeme v penzi, se stále prodlužuje. Má to i negativní stránky
Ilustrační foto: Pixabay

Čas, který prožijeme v penzi, se stále prodlužuje. Má to i negativní stránky

30. 4. 2021

Nikdy dříve lidé neprožívali v důchodu tolik let jako nyní. Zatímco v roce 1970 pobíral průměrný Čech penzi jedenáct let, nyní pětadvacet let. Ano, v důchodu nyní žijeme čtvrtstoletí. Otázkou je, zda to přináší více dobrého nebo špatného.

Průměrná délka života se prodlužuje a důsledkem tohoto jevu je fakt, že  české ženy nyní tráví v penzi v průměru třetinu svého života. Málokdo si to uvědomuje, ale opravdu v důchodu tráví mnoho lidí stejný čas, jaký uplynul od jejich narození do dospělosti, tedy čas, ve kterém dospěli, vystudovali školy nebo se vyučili, založili rodiny.

Na jedné straně je to dobrá zpráva. Můžeme si pod ní představit veselé, soběstačné, samostatné penzisty, kteří si užívají, že mají čas na své koníčky. Na druhé straně si tu zprávu můžeme vyložit jako špatnou a představit si řady osamělých, nemocných lidí, kteří každý měsíc počítají, zda vyjdou s penězi, když zaplatí nájem. Tedy lidí, kterým zemřel partner či partnerka nebo žijí sami. Z průzkumu Rady seniorů ČR totiž vyplývá, že senior, který žije sám v nájmu, vydá na náklady spojené s bydlením až sedmdesát procent své penze.

Sice se stále mluví o posouvání věkové hranice odchodu do penze, takže lidé by měli odcházet do důchodu později, ale zároveň bude v roce 2050 ve věkové kategorii nad šedesát pět let už každý třetí Čech. Je tedy jasné, že doba strávená v penzi je čas, o kterém je dobré přemýšlet, protože se prodlužuje a týká se každého z nás.

Zároveň je v tuzemsku mezi lidmi zakódováno, že odejít do penze v momentě, kdy jim to věk umožňuje, je správné a jediné řešení. V tom se prý lišíme od některých západních zemí. Institut pro demokracii a ekonomickou analýzu Univerzity Karlovy zveřejnil studii, podle které většina Čechů odchází do penze proto, že dosáhli důchodového věku. Tedy věku, kdy do penze mohou jít. Přitom jsou v psychické a fyzické kondici, že by klidně dál pracovat mohli. Ve většině případů podle této studie není důvodem odchodu do důchodu podlomené zdraví. Autoři studie to označují za ztrátu, mnozí čerství penzisté by podle nich mohli být společnosti ještě hodně prospěšní.

Jenže, mnoho lidí se  do penze těší, protože už jsou z práce unavení a plánují si, že konečně budou mít čas užívat si příjemných stránek života. Otázka, kdy a za jakých okolností odejít do penze, tak rozděluje společnost.

„Pracovala jsem jako kuchařka ve školní jídelně a byla jsem nesmírně unavená. Obnášelo to brzké ranní vstávání, tahání těžkých velkých hrnců, práci v horku. Na penzi jsem se těšila a odešla jsem do ní ihned, jak jsem na ni měla  nárok. Prvních sedm let v ní byly nejhezčí roky mého života. Cestovala jsem, měla jsem čas na svou zahradu, začala jsem cvičit. Nikdy dříve jsem se necítila tak dobře. Jenže pak přišly nemoci. Zemřel mi manžel, já mám potíže s chůzí, takže se téměř nedostanu z bytu. Čekám na místo v domově seniorů, ale zároveň se toho bojím. Takže poslední roky jsou pro mě spíše utrpením a rozhodně nepatřím mezi ty, kteří by na světě při tomto způsobu života chtěli být co nejdéle,“ vypráví osmdesátiletá Ingrid.

„Já lituju, že jsem šel do penze hned, když jsem na ní měl nárok. Kdybych mohl vrátit čas, pracoval bych déle. Ve firmě mi to i nabízeli, ale já se rozhodl pro důchod. Byla to chyba. Mám pocit, že mi čas ubíhá rychle a není nijak využitý. Každý den ráno ven s pejskem, pak do sámošky, pak chystám něco k snědku, pak zase procházka, pak se nudím. Další procházka s pejskem a pak televize. Je to nuda a jestli si někdo myslí, že takový život je skvělý, mýlí se. Na velké výlety nemám kondici, na cestování nemám prachy, žiju na sídlišti, chatu nemám, auto mi doktor řídit zakázal. Fakt není nic skvělého žít takhle co nejdéle,“ říká dvaaosmdesátiletý vdovec Jindřich.

Ovšem řešíme téma, které naši předci neznali. „Délka života stráveného v penzi nikdy dříve taková nebyla, protože lidé se dožívali mnohem nižšího věku. Mnozí se penze vůbec nedožili. A nezapomínejme, že v historii ani automatický nárok na penzi neexistoval, obyčejní lidé něco takového vůbec neznali,“ říká psychiatrička Tamara Tošnerová.

Jde tedy v podstatě o téma nové, se kterým nemáme jako společnost dlouhodobou zkušenost, a je to znát v praxi. Mnoho seniorů se totiž shoduje v tom, že při odchodu do důchodu si vůbec nepředstavovali, jak dlouhou dobu v něm stráví. Nebyli připraveni na to, že podoba jejich života v penzi se bude měnit.

„Prodala jsem byt a šla jsem do nájmu. Utržené peníze jsem brala jako přilepšení k penzi. Mohla jsem si dovolit cestovat, měla jsem na provoz auta, nemusela jsem přemýšlet, jestli si můžu koupit lepší sýr nebo lahvinku vína,“ vypráví sedmasedmdesátiletá Jana. „Jenže úspor ubývalo a já se dostala do situace, že velkou část penze nyní dávám na nájem a úspory mám minimální. Žiju skromně a k tomu se přidaly zdravotní potíže, takže můj byt přestává vyhovovat. V domě není výtah, já už nejsem schopná vlézt do vany, nemám sprchový kout. Každý rok je pro mě těžší a přináší další problémy. Myslím, že jsem se na penzi dostatečně nepřipravila, protože jsem ji brala jako čas, který bude příjemný, plný koníčků a nových možností. To byl, ale jestli teď takto budu žít dlouho, tak mě to vůbec bavit nebude,“ říká.

Čím je život v penzi delší, tím více člověk musí počítat s tím, že se jeho podoba bude měnit. Pokud bude trvat dvacet a více let, je stoprocentně jasné, že se bude měnit pořádně. Je to jedna z podob skutečnosti, že se lidský věk stále prodlužuje, ale zároveň ne každý má štěstí, že ho celý prožije v dobré kondici.

dlouhověkost stárnutí věk
Hodnocení:
(4.6 b. / 19 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Karel Matějů
Skvělý článek plný humoru!
Jara Mokrá
PRŮMĚRNÁ doba strávená v důchodu 25 let musí být výplodem někoho, kdo netuší, jak se počítá průměr. A týká se to i žen, které ještě odcházely do důchodu v 55 letech, nejen současných důchodců, kteří odcházejí do důchodu mezi 62 až 64 lety a brzy to bude 65 pro všechny. Chcete říci, že 90 let je průměrný věk dožití?
Krejcar Stanislav
L.Č. Plně s vámi souhlasím. Je zajímavé kolik umělců jako např. JB vykonává své povolání až do devadesáti. Asi herectví není o tom sedět celý život na pokladně obchodu a pod. Také jsem skončil a odešel do penze v 65letech, a užívám si . Když je potřeba pohlídat vnoučata nebo jít na třídní schůzku tak se nebráním. Nevadí mi když jdu sousedovi pomoci s problémem,měl jsem celý život spíše průměrný plat a podle toho vypadá i důchod - nestěžuji si, dokážeme s ním vyjít. Od jara do podzimu je práce na zahradě a kolem baráku. Zeleninu a ovoce máme svoje, a palivové dřevo také ze sadu a svého lesa. Jediné co mne mrzí, je to,že nebude pokračovatel. Jeden potomek žije od devadesátých let ve Francii a druhý si sice postavil svoje bydlení ale dělá a zajímá ho uplně něco jiného než pěstování a sklizen.
Lenka Kočandrlová
Po 22 letech OSVČ,práce od rána do večera,soboty,neděle, 12 let bez dovolené,samý stres, peníze nikdy nechodily rovnoměrně,ale vždy skoro najednou a pak byla zase doba bez nich....Jak to šlo,praštila jsem se vším a šla se válet do důchodu! Nyní je fakt veget, sice peněz nic moc,ale můžu si dělat,co mne baví a nic už nemusím!!! Tak snad si budu užívat ještě dlouho, držím si palce.
olga skopanova
Myslím, že nejlepší náplní času v důchodu je práce a zase práce udržuje člověka fit po stránce tělesné i duševní.
Danka Rotyková
Já si na zaměstnavatele nemohu stěžovat, ale můj odchod do důchodu ve 2018 byl za 5 minut 12. V bance se všechno strašně rychle měnilo, nejen systémy, ale hlavně rušení útvarů, předávání činnosti do jiných lokalit mimo Prahu, zaučování cizích lidí, kteří chtěli místo, ale už se ve svém věku nechtěli celé dby učit , atd.... s tím vším spojená nervozita a strach o místo před důchodem. Denní dojíždění přes celou Prahu mi sebralo zbytek energie, který mi navečer zbýval. S tím vším jsem se do důchodu těšila jak malé dítě na novou hračku. Jsem ráda, že jsem se na důchod připravila jak nejlépe jsem mohla, tedy zajistit si příjemné bydlení a mít nějaké úspory do budoucna. Jediné co si nelze koupit, je zdraví. To se bohužel ovlivnit nedá. Myslím si, že každý by se měl na důchod připravit jak nejlépe umí, nečekat na to, že všechno bude stejné nebo snad lepší.
olga skopanova
Paní Kopecká máte pravdu zaměstnavatelé se k zaměstnancům mnohdy chovají nefér. Pokud by můj zaměstnavatel poukázal na chyby, kterých jsem se dopustila tak bych to brala a odešla, nemohu ovšem přijmout důvod že jsem stará a že musím uvolnit místo mladším. Naštěstí jsem si našla místo jiné a lepší. A co se týče matek na mateřské tak to je úplně stejné jako důchodci jen v bledě modrém. Zaměstnavatelé si kolikrát představují, že seženou 30. letého VŠ bez závazků s desetiletou praxí.
Soňa Prachfeldová
Samozřejmě, stáří dokáže i potrápit a hodně. Základem všeho je zdraví, to když není, nepomůže žádné bohatství světa. Ale mrzoutit se a škaredit, když je senior fit, to by byla škoda. Jenže někdo to třeba ani jinak nechce. Pracovat, kdo chce , ale musí to být i s radostí, v opačném případě to nemá smysl. Přeji všem co nejlepší prožití života v penzi !
Eva Kopecká
Paní Olgo Skopanová, poopravila bych to. Pokud zaměstnavatel skutečně někoho v práci nechce, tak se ho zbaví zcela jistě. A ani to nemusí být důchodce. Jasné je, že důchodce se v práci zbaví nejsnáze. Tak dlouho se mu dává najevo, že nestačí, že mladí nemají místo, až nic nezbyde a stejně nakonec odejde sám. Jinak právní páku na něj zaměstnavatel nemá. Důchodce má stejná práva, jako ostatní. Ze zákona. Často se stává, že se během mateřské dovolené změní podmínky na pracovišti a ta, která se chce vrátit, není žádoucí. I když by se jí jistou dobu mělo místo držet, zapracuje se nová síla, která je nadřízenému bližší a je to. To bych řekla je horší, zbavit se jakýmkoli způsobem mámy s děckem. Stalo se u nás, nakonec to dopadlo tak, že si maminka našla místo jinde za stejný plat a bez té odpovědnosti. Bylo to ale nefér, když jí to řekli těsně před nástupem. My s vámi nepočítáme. Jo, být zaměstnanec má svoje výhody /nemá člověk na krku chod provozu a pod sebou lidi/ a má to i svoje nevýhody /je do jisté míry na zaměstnavateli závislý a nerozhoduje si mnohdy ani o svých službách/. A hlavně zaměstnanec musí poslouchat a respektovat různá nařízení. Což některým činí potíž. Na druhou stranu, pokud třeba malou rodinnou firmu převezme mladý šéf, který nemá ani ponětí o tom, jak kdo pracuje a co se vlastně má dělat, aby se firma udržela, takového člověka asi zaměstnanec ani respektovat nemůže...
Eva Kopecká
Ono to je na zvážení každého a skutečně individuálně. Jasné je, že akční člověk, který stále nemá dost času na koníčky, do důchodu půjde rád. A člověk, který má pouze tu práci a je bez bližších příbuzných, se hrozí toho, co bude vlastně celé dny dělat. Také záleží na tom, jak jsme zdraví. Těžko budu stačit ostatním, když mám co dělat, abych se do práce a domů dohrabala. A taky záleží, jak jsme pracovali. Pokud má někdo tendenci dělat pouze svou povinnost a ani ťuk navíc, toho asi zaměstnavatel ani spolupracovníci přemlouvat nebudou. Naopak uvítají novou posilu, neb pohoršit si asi nemohou. Přece jenom se ty požadavky, podmínky mění. Všude je znát pokrok, v kancelářích jsou nové počítače a jiné přístroje, i v těch obchodech s novými kasami se starší prodavačky naučit musely. Ve škole s distanční výukou se museli naučit všichni připojovat, úkoly zadávat, zkrátka před novinkami v práci neuteče nikdo. Kdo chce věci dělat stále postaru, je brzda. Znám jednu, je docela akční. Jak se u nich v práci objevilo něco nového, hned byla u toho. A když se s tím naučila, ty ostatní ji nenáviděly a odmítaly to, co to šlo. Šlo o digitalizaci výuky ve školce. Vystačily si pracovat postaru. A žádná moc je nedonutila ani ke školení na dané téma. Prostě se tvářily, že to v práci není a rovnou řekly, my to neumíme. Že ty nové věci jen děti kazí. Když se jich zeptala, proč tedy jezdí do práce autem a ne koňmi, že to je přece taky pokrok, proč koukají na TV a ne z okna, že pokrok je přece všude kolem nás, koukaly na ni jako na blázna. Takže udělala školní programy, o svém volnu zadarmo, dala tam od všeho, a nakonec řekla, že jsem se na to nevykašlala.

Zpět na homepage Zpět na článek

SERIÁL: Můj chytrý mobil

Studenti učí seniory pomocí videí

Chytrý mobil

Nový díl: Jak využít QR čtečku v mobilu

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.