Osvobození Československa ve II. světové válce

Jako malý žáček jsem na ZŠ v Plzni způsobil trapnou chvilku naší paní učitelce. Když hovořila o tom, že Plzeň osvobodila Rudá armáda, přihlásil jsem se a řekl jí: "Máma ale říkala, že to byli Američané a s jedním z nich chodila". Byla to velká chyba, zamlčovat před dětmi pravdu a zlehčovat úlohu USA v bojích proti Německu a Japonsku. Zejména v jihovýchodní Asii probíhaly těžké boje s fanatickým nepřítelem, které si vyžádaly na moři i na souši spousty mladých životů vojáků z USA. Za to, že se jim vzdávaly hromadně na našem území německé jednotky, ti chlapci nemohli. Přijeli k nám s odhodláním bojovat.

Rudá armáda pochopitelně nesla při osvobozování velké části Evropy obrovskou tíhu a zátěž. Jako téměř každý rok půjdu sám na Olšanské hřbitovy v Praze položit kytičku rudých karafiátů k Památníku osvoboditelů Prahy. Při procházce mezi hroby budu přemýšlet o tom, jak ve všech koutech tehdejšího SSSR čekali matky, otcové a další členové rodin na den, kdy se jim domů vrátí jejich chlapec z daleké cizí země. Budu si představovat to zoufalství, když jim došla strohá zpráva, že vojín, poddůstojník či důstojník "ten a ten" padl v boji o osvobození Prahy.

Dnes jsem si přečetl, že před několika dny někdo "posprejoval" hroby sovětských vojáků v Brně. V dnešní vyhrocené době se dají předpokládat i další vandalské činy, které u nás většinou zůstávají bez nalezení viníků a jejich potrestání. Omluvím se těm padlým hrdinům za všechny lidi, kteří se dnes snaží o přepisování dějin a "plivou" na jejich věčnou památku. Věřím pevně v to, že přijde doba, kdy se mocní tohoto světa sejdou u jednoho stolu, vzpomenou si na všechny ty válečné hrůzy a naleznou cesty k mírovému řešení vzájemných sporů!