Za toho sklerotika se mi omluvíš, cucáku
Ilustrace: Tomáš Polák pro portál i60

Za toho sklerotika se mi omluvíš, cucáku

2. 5. 2021

„Ty jsi normáně sklerotickej dědek,“ řekl mi dneska kámoš Karel, když jsem na něco zapomněl, už si nevzpomínám na co.
Dotklo se mě to: „Co to meleš, já mám náhodou skvělýho pamatováka. Klidně mě vyzkoušej!“

 

Nevyzkoušel mě, srab jeden, jen mávl rukou. Asi se bál, jak bych ho umlátil znalostí třeba Ludolfova čísla, Pythagorovy věty, vzorečku chemického složení kuchyňské soli, roku vydání Zlaté buly sicilské, veršů Máchova Máje, teda alespoň těch na začátku. Klidně bych mu vyjmenoval všechny čtyři Tři mušketýry, jak se jmenoval Horymírův kůň, kolikátýho dubna se narodil Leonardo da Vinci (náhodou mám totiž taky zrovna narozeniny), a tak dál, prostě toho vím strašně moc a všechno si skvěle pamatuju. Tak jak si může ten čtyřicetiletej cucák dovolit blábolit o nějaký mý skleróze!

Uražen a rozhořčen si hned doma internetuju heslo „Skleróza“. Dozvídám se, že to pochází z řeckého sklérosis neboli tvrdnutí, medicínsky je to prý tvrdnutí tkáně, v lidovém vnímání pak hlavně tvrdnutí mozku, neboli slábnoucí paměť. Takže cucák Karel si myslí, že mi tvrdne mozek, neboli slábne paměť? To mu nedaruju!

Okamžitě mu telefonuju: „Hele, potřebuju s tebou mluvit, je to dost důležitý!“
„Vocode, dědku?“
„Všechno se dozvíš, teď řekni kdy a kde! A neříkej mi dědku!“
„Dobře, tak ve středu v pět, tam, co jsme se sešli dneska. A napiš si to, znáš se, dědku.“

Provokuje, ale to neví, co ho čeká! Já totiž před ním elegantně rozbalím mohutné portfolio svých všeobecných znalostí a vědomostí, odborně pohovořím o problematice sklerosis a nakonec mu poskytnu prostor, aby sám kajícně odvolal svý nesmyslný domněnky o poruchách mý paměti! Už vidím, jak se odplíží zdrcen výčitkami svědomí, že mě vůbec kdy nazval sklerotickým dědkem. Vypije si svůj kalich hořkosti do dna, smrkáč jeden čtyřicetiletej!

V duchu už si radostně připravuju strukturu svýho projevu. Nejdřív asi promluvím o mozku jakožto řídícím a integračním orgánu nervové soustavy, uvedu několik zajímavých čísel o počtu neuronů či kvantu synaptických spojení, načrtnu pár údajů o anatomii mozku. Budu mluvit s odzbrojující samozřejmostí, v lehkém svěžím stylu, takže cucák nepozná, že to mám z Wikipedie, a bude obdivně koulet očima. No a do toho koulení na něj vypálím svou hlavní argumentační munici. Sdělím mu, že moje svalstvo možná odešlo do důchodu, ale můj mozek nikoliv, protože to není sval. Že naopak můj mozek, teď když má čas, třídí, systemizuje a zařazuje do šanonů to obrovský množství vědomostí nasbíraných dlouhou životní poutí. Vmetu mu do vykulenýho ksichtu svatej výrok (už jsem zapomněl čí), že „co si nepamatuju, to se prostě nestalo a šmytec!“ Triumfálně mu vyjmenuju mušketýry, Horymírova koně, chemickej vzorec soli! Empaticky mu nabídnu, že jsem ochoten přijmout omluvu za toho sklerotickýho dědka!

Už se těším, jak s Karlem na tom našem setkání argumentačně zatočím. Moment, jak to říkal? Myslím, že ve středu v pět, tam jako dneska, to znamená - pokud se nepletu - u stanice v Rokycanově. Jó, určitě to tak říkal! Hergot, já si to přece jen radši napíšu, znám se!

Fejetony Tomáše Poláka
Hodnocení:
(5 b. / 30 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jaroslav Kolín
Zápisníček není špatná věc, jen je potřeba mít dva a do toho druhého si psát, kam jsem založil ten první. :D
Zdenka Jírová
Článek "ze života".
Marie Ová
Krásně napsáno...
Soňa Prachfeldová
Pěkné, pobavil jste mě.
Antonín Nebuželský
Blbneme a snažme se, aby to bylo roztomilé. A v době těch mobilů, které sebou obvykle vláčíme, máme všechno při ruce. Někoho navíc jisti domácí JB Fletcherová, která si všeho všimne, do všeho vrtá... a znamená si. Když jsem byl v AZ kvízu, vypadl jsem na tlačítka ", čili prsty už mozek nestíhají. Ale co se stářím vylepšilo, líbí se mi všechny ženy, což dříve tak nebylo, možná pánové potvrdí.
Zuzana Pivcová
Díky za úsměvné vyprávění.
Věra Ježková
Děkuji. Opět jste mě pobavil.
Dalibor Polanský
A kyž si nepamatuješ, tak si pořiď zápisník Já Ti můžu půjčit, já mám čtyři. (:-))
Zdenka Soukupová
Jasně, blbeček v kapse to jistí. Moc hezky napsané.
Lenka Kočandrlová
Někdy stačí se podívat na soutěž Kde domov můj,jak tam mladí často skončí,protože toho moc nevědí....A starší lidé si většinou ostudu neudělají. Mozek se musí cvičit, číst,luštit,přemýšlet,ověřovat si znalosti a rozšiřovat je. Pak nezakrní a jen nemoc by mohla nemile zaskočit,nějaká demence či Alzheimer. Běžné zapomínání nic neznamená,občas si nemůžu vzpomenout na něčí jméno - tak si v duchu říkám abecedu a porovnávám,no a ono naskočí. Na lístek si napíšu ,co mám nakoupit,ale pak to ani nepotřebuji,mám to v paměti a jen pro sichr ten lístek v kapse.

Zpět na homepage Zpět na článek

SERIÁL: Můj chytrý mobil

Studenti učí seniory pomocí videí

Chytrý mobil

Nový díl: Jak využít QR čtečku v mobilu

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.