Kdo vychovával nemanželského vnuka Boženy Němcové?
Ilustrační foto: Ingimage

Kdo vychovával nemanželského vnuka Boženy Němcové?

3. 5. 2021

Před několika lety  jsem ve své knize Utajené životy slavných Češek zveřejnila kapitolu o Theodoře Němcové, v níž se mi bohužel nepodařilo vypátrat, kdo se ve Slaném staral o jejího odloženého syna.

K rozluštění této záhady mě nedávno přivedla náhoda v podobě modistky Boženy Němcové, která svou živnost provozovala ve slánské Nádraží ulici. 

Alfred Theodor Němec, vnuk spisovatelky Němcové, přišel na svět 22. března 1883 ve vinohradském bytě porodní báby Gabriely Kubové. Jeho matka Theodora měla jako učitelka povinný celibát a tak ho potřebovala porodit tajně a co nejdál od Jičína, kde žila a pracovala.

V kolonce otec má novorozenec uvedeného Alfreda Beneše, praktikanta finančního ředitelství v Praze, jenž vlastní rukou stvrdil otcovství nemanželského dítěte.  Dora ho znala z Jičína. Zůstane však navždy nezodpovězeno, čím tohoto muže z dobré rodiny uchvátila jako  postarší, sice dobře rostlá, ale prý nijak půvabná žena.

Jediné přijatelné vodítko, které k Benešovi vede, je, že svou pedagogickou dráhu započala v  jičínské dívčí škole  Rosiny Heindlové. A Benešův otec se musel pracovně potkávat s manželem dotyčné,   notářem a advokátem JUDr. Josefem Heindlem.  Heindlovi pak patřili mezi blízké přátele rodiny Hanušových, tedy pražských podporovatelů Theodory Němcové.

Kdo byla  porodní bába Gabriela Kubová?
Na tuto otázku lze odpovědět snadno, šlo o generační souputnici slavného porodníka Václava Rubešky, který  působil v Zemské porodnici. Sem se však  uchylovaly v té době spíše osoby mravně padlé, jejichž novorozené děti mnohdy zůstávaly odloženy v přilehlém nalezinci.

Většina slušných žen dávala přednost domácím porodům. A na to myslel i rakouský zákoník, jenž stanovil, že porodní báby byly takzvaně zkoušené. Musely proto povinně absolvovat odborný roční kurz zakončený poměrně těžkou zkouškou.

Pětadvacetiletá Kubová si ji odbyla na lékařské fakultě ve Vídni, kde obdržela diplom s datem 6. 3. 1879.  O tři roky později tato rodačka z Mladé Boleslavi přichází na Vinohrady, kde se několikrát stěhuje, přičemž ji  v devadesátých letech uvádí adresář jako porodní bábu ve Vocelově ulici číslo 7. Vinohrady se jí staly na více než dvacet let domovem. Nakonec i ona za touto kapitolou zavírá dveře a po svatbě s lékařem se stěhuje do Štýrska.

Svatba  v Jičíně

Dne 21. července 1883 si budoucí pěstounka Dořina syna a sestra Alfreda Beneše, Marie bere v Jičíně za manžela gymnaziálního učitele Františka Pavláska. Zde také přichází na svět jejich nejstarší syn Jaroslav a až poté se spolu s ovdovělou "babičkou" Marií Benešovou (matky Alfreda a Marie Benešových) stěhují do Slaného, kde Pavlásek pedagogicky posiluje sbor místního gymnázia.  Usazují se  v Záfortenské ulici v  domě číslo 444, jenž v minulém století padl při slánské asanaci.

Pod střechou dnes již neexistujícího stavení pobývá i malý Alfred Theodor Němec. Vyplývá to z matriky, neboť zde zemřel a rovněž se dochovala  momentka, jež ho zachytila spolu s babičkou Marií Benešovou. Alespoň tak o tom svědčila neteř Dory Němcové Milena Maudrová. Zmíněná fotografie pochází z dílny Maurice Klempfnera, jehož ateliéry sídlily na Václavském náměstí  20  a rovněž  v Teplicích v Mlýnské ulici 6.

Avšak čistě teoreticky se na fotografii mohl zvěčnit i Jaroslav Pavlásek, protože oba chlapce nedělil výrazný věkový rozdíl. Pak by se nabízela otázka, jak  a hlavně proč by se snímek dostal do rukou Dořiny neteře.

U koho Pavláskovi ve Slaném žili?
V březnu roku 1876 umírá šestašedesátiletý Matěj Bílek, majitel domu 444 na ochrnutí mozku. Dlouhá léta pracoval jako cukrmistr. Předpokládám, že snad ve slánském cukrovaru založeném baronem Rusem-Stalburgem. Cukrmistr dohlížel na  vaření, administraci i prodej cukru a náležel mezi ty, kteří byli  v takovém podniku nejlépe placeni.

Vitální vdova po Bílkovi, paní Eleonora, odešla na věčnost jako dvaadevadesátiletá v říjnu roku 1897 v Jičíně. Že by náhoda? Na ty nevěřme. Každopádně si zhruba o pět let mladšího Matěje vzala až po čtyřicítce a přitom ho skutečně výrazně přežila. A není bez zajímavosti, že i ona mohla  využít služeb fotografa Maurice Klempfnera v Teplicích, neboť se narodila v nedaleké Bílině a mohla zde navštěvovat příbuzné.

Záškrt a smrt malého Theodora
Druhého března 1886 se Pavláskova rodina rozrostla o dalšího syna Kamila Františka. Koncem roku se však do jejich domácnosti vplížilo neštěstí jménem záškrt. Dobový tisk chorobu charakterizuje slovy: "Po 2—5 denní inkubaci dostavuje se bolení hlavy, malátnost, vrhnutí, pak bolení v krku a vysoká horečka. Žlázy podčelistní jsou zduřelé..." Pacienti často končí hroznou smrtí udušením.

Záškrt se vyskytoval většinou epidemicky, protože se snadno přenášel hlavně mezi dětmi. Tehdejší věda se mu ale dokázala účinně bránit, protože existovalo očkování. Jenomže bylo poměrně drahé, tudíž pro mnoho občanů zcela nedostupné a navíc  se ho řada z nich obávala.

Když  dítě záškrtem onemocnělo, doporučovali lékaři obvykle tato opatření - stálá dvacetistupňová teplota v místnosti, v níž se vzduch  zvlhčoval mísou s vodou položenou na kamna. Pacientovi se zabaloval krk ve stylu Priessnitzova obkladu, přičemž se měl také mírně potit. Často se mu podávalo i dávidlo, aby sliz "byl vyvržen".

Pavláskovi jistě o nemocného Alfreda pečovali ve dne v noci, přesto  chlapec záškrtu 13. prosince 1886 podlehl. Tím předčasně a krutě vyhasl život vnuka Boženy Němcové, který nemohl vyrůstat u svých biologických rodičů.

Dětská úmrtnost byla tehdy opravdu vysoká, přesto Doru zákonitě  musely trápit zcela pochopitelné výčitky. V pětačtyřiceti letech navíc nemohla pomýšlet na dalšího potomka. Přesto i tuto hořkost musela nakonec spolknout.

Co se dál dělo Alfredem Benešem?
Ještě v roce  1891 se jeho jméno objevuje v adresáři C.K. okresního finančního ředitelství v Jičíně. V dubnu 1894 je ale přeložen do Prahy a stává se účetním oficiálem c. k. zemského finančního ředitelství Pražského. Seznamuje se tu s o třináct let mladší absolventkou konzervatoře a "s vyznamenáním zkoušenou učitelkou hudby" Marií Machainovou, rodačkou z Valašského Meziříčí, jejíž otec provozoval továrnu na majoliku proslulou pod značkou K. V. Machain. A právě tuto pozoruhodnou ženu Beneš  21. 9. 1896 pojme za manželku.

Beneš pocházel z dobré rodiny a do obdobné se přiženil. I  kdyby si nějaký ten románek s Dorou začal, nebyla pro něj rozhodně tou pravou nevěstou. Marie Machainová - Benešová se navíc dokázala postarat nejen o svého muže a dcerku Marii, nýbrž také vedla obchod s hudebními nástroji a veřejně vystupovala.

Zdá se, jako by Marie dosáhla všeho, čeho se  Doře nikdy úplně nepodařilo.

A v tom je příběh Alfreda, Dory a Marie stále aktuální. Platilo,  a bude platit, že nás do značné míry determinuje prostředí, z něhož jsme vzešli. Vystoupit z něj vyžaduje nezdolnou vůli a hlavně kuráž. A ani ta mnohdy nestačí.

 

Martina Bittnerová

 

Martina Bittnerová publikovala v řadě internetových i neinternetových periodik. Spoluzaložila kulturně-společenský magazín webmagazín Rozhledna, který vedla zhruba šest let. Zúčastnila se několika literárních soutěží pro neprofesionály, kde obdržela ocenění. Byla členkou Klubu mladých autorů při Západočeském středisku spisovatelů. Věnovala se i pořádání literárně-hudebních akcí. V současné době žije na Slánsku a věnuje se literární tvorbě, publicistice, přednáškové činnosti a volnočasové pedagogice. Dlouhodobě se zajímá o literární historii s výraznou orientací na české osobnosti 19. století.

historie vzpomínky
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.4 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Svatava Páleníková
Zajimavé informace a hezky napsané. Čtu ráda literaturu faktu a životopisy nejrůznějších osobností, ale i životní příběhy "obyčejných" lidí, které jsou mnohdy zajímavější, než nejrůznější VIP.
Monika Pokorná
Šťourat se v soukromí /byť i mrtvého/ a hledat senzace je podle mého názoru vrcholně nevkusné. Dělají to bulvární pisálkové. Nemusí to být nutně novináři. Autor takového textu o sobě mimoděk poví mnohé. Měl by však počítat i s kritikou.
Dana Puchalská
Paní Bittnerová, děkuju.
Martina Bittnerová
Pane Vrbo, kdo by co dával k soudu? Potomci KARLA Němce, když věděli, že teta Dora měla nemanzelského syna, který zemřel ve 3 letech? Nebo potomci Alfreda Beneše, protože jejich předek měl nemanzelské dítě a sám se k tomu přiznal, zapsal se v matrice, která je veřejně dostupná? Tady nejde o žádné tajnosti. A nemyslím si, že mám něco společného s tvorbou Blesku. Domnívám se, že jak ve svých článcích, tak v knihách i na besedách vždy hovořím o těch lidech s úctou, kterou k nim chovám. A zrovna té Dory Němcové mi je jistým způsobem i líto, ale to byste musel číst příslušnou kapitolu v mé knize. Nemám tady prostor na to, abych to vše dávala do nějakých širších souvislostí, ten je v knize, toto byl a je jen článek. Omlouvat se nemusíte, nemáte za co. Nic se nestalo. Jen mi nepřijde úplně šťastné soudit autora podle jednoho textu. Jinak Váš mohu ubezpečit, že lze také vyjmenovat docela dost osobností, které se uměly tak zabezpečit, že jejich pozůstalost je zcela minimální a není se "šťourat v čem". A každý člověk má vždy tu volbu žít tak, aby se za sebe nemusel stydět a pak ani jeho potomci. Všichni samozřejmě děláme chyby, ale to je lidské a pochopitelné. A to nemanželské dítě Dory pak rozhodně není chyba, ona to brala jako požehnání. Dnes by byla normálně svobodnou matkou a nikdo by to neřešil. A nakonec nemanželskými dětmi se teď mnozí i veřejné chlubí.
Martin Vrba
Paní Bittnerová, v žádném případě jsem nechtěl a ani bych nemohl být vaším soudcem, soudcem nad vaším psaním. Ale máte pravdu, že historici mají jiná kritéria a archeologové ještě ještě jiná, ti se dokonce přímo rýpou i v kostech zemřelých. Máte pravdu, asi jsem se nechal svést současným Bleskem, kde se novináři hrabou v minulosti i přítomnosti každého člověka snad ještě více, než estébáci v 50. letech. Asi jsem se moc vžil do člověka, o kterém někdo prozradí, že byl například nemanželským dítětem bez jeho souhlasu. Co na to jeho potomci? Zatím mlčí, ale až je probudí k životu právníci, tak se budete možná ještě divit, kdo se všechno přihlásí, že od té doby se stydí vycházet z domu. :) Jsem asi přecitlivělý – vím to o sobě. To sám bych nechtěl, aby se takto někdo šťoural v mém soukromí a dokonce ani po mé smrti a proto bych to nedělal ani nikomu jinému. Znal jsem osobně jednu spisovatelku, která prolezla soukromou korespondenci jedné známé osobnosti po její smrti a napsala o tom knihu. Promiňte a nic si z toho nedělejte, chyba je na mé straně v mé přecitlivělosti.:)
Martina Bittnerová
Pane Vrbo, ano, každý by měl být sám za sebe. Nicméně... Co se týče Dory Němcové, tak ten zájem je daný asi tím, že se tu jedna o zajímavou kombinaci spisovatelka- matka a její jediná dcera. Každopádně pro mě je to výjimka, já většinou nijak podrobně potomstvo nezpracovávám. Ale chápu, že ten soud (podle jednoho textu) se vyřkne snadno:-) Tohle totiž není ani první a ani poslední text mého života.
Martin Vrba
Paní Bittnerová, neberte mne vůbec vážně, já jsem jen chtěl tomu dát i trochu jiný tón, humorný tón. Pátrejte dál, ale snad jste pochopila, nebo ne, že přeci vůbec nezáleží, kdo jak a u koho vyrostl, ale čím se stal a dokonce, když tedy pátráte i po jiných osobnostech v těch rodinách, tak jste se také mohla setkat s tím, že mnozí lidé žijící ve stínu těch slavných to nemají vždy lehké a že jich několik skončilo i sebevraždou. Mnozí se zase díky nim – těm slavnějším předkům dostali na místa, která by jim nepatřila a obojí je špatně. Každý by měl být na tomto světě sám za sebe.
Martina Bittnerová
Paní Puchalská, tak Dora měla jen jednoho zmíněného syna, nicméně potomci rodu žijí dodnes a jsou po Karlovi N. (druhorozeném synovi B. Němcové). Nicméně většina písemných památek na BN je už dávno v archivech.
Martina Bittnerová
Pane Vrbo, já ale nejsem vědecký pracovník, pátrala jsem ve svém volném čase, žádný grant na to nemám a celá tato akce je ryze dobrovolná (bez honoráře). Napsala jsem jistě o práci mnohých jiných osobností. A trochu nerozumím tomu, co Vás na tématu vnuk B. Němcové tak popudilo:-). Narážka na Chánov je sice vtipná, ale tady na severu máme vyloučené, ale i zcela normální lokality. Jako všude jinde na světě.
Martin Vrba
Paní Bittnerová, ani na chvilku jsem nepochyboval, že by to bylo svěřeno jen prostému lidu, který třeba než usedne ke společné modlitbě u stolu v Chánově, tak by čekal až se ho vajda zeptá: „Co jste dnes vypátrali zajímavého na šestého levobočka „Lanďáka ?“, pak by jeden po druhém četli ze svých poznámek a pak by se teprve najedli a nakonec té práce by vyhodili starý otoman z okna, aby tomu dali tečku. To je totiž práce hodná pouze pro vědecké pracovníky, kteří na to určitě splaší sem tam i nějakou korunu z příslušných fondů a dotací. Já jsem se sice vzpouzel, ale hned se cítím jako vzdělanec, když už tuším, kdo asi vychoval vnuka Boženy Němcové. Do „nedávna“ jsem měl jen takové přízemní starosti, aby mé syny nevychovával třeba jen nějaký cizí pán (nový tatínek) a nyní už díky Vám i vím, co by té ostudy pak měli mí synové a vnukové, kdybych nějak vynikal, ještě že jsem se prozíravě zařadil brzy jen do průměru. :)

Zpět na homepage Zpět na článek

SERIÁL: Můj chytrý mobil

Studenti učí seniory pomocí videí

Chytrý mobil

Nový díl: Jak využít QR čtečku v mobilu

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.