Zahrádkáři z vlastní vůle
Z naší zahrady. FOTO: Elena Valeriánová

Zahrádkáři z vlastní vůle

3. 5. 2021

Zahrádkář je vlastně jiný lidský druh. Stejně jako rybáři, myslivci, anebo vášniví houbaři. Mají to prostě v krvi. Ptáte se, co? Tu umanutost, vytrvalost a pokoru. Ano, i pokoru. Sklání se hluboko k zemi před matkou Přírodou. 

Dospěli jsme do věku, kdy jsme zatoužili mít kus vlastní hroudy. Děti byly už školou povinné a já se už viděla, jak je krmím čerstvou mrkvičkou, červenými rajčátky a žlutými máslovými bramborami z vlastní zahrady.

Bylo rozhodnuto, pronajali jsme si pozemek a začali hospodařit. Děti rostly jako z vody a přišlo léto 1997 a celý pozemek i se vším, co jsme na něm vybudovali a zrovna pěstovali, vzala velká voda. Za oběť vodě padla nejen zahradní chatka postavená na solidních základech po německém domě, ploty, udírna, ale i staré hrušně a jabloně.

Marno plakat nad rozlitým mlékem. Zařekla jsem se, že už nikdy, povídám nikdy, nechci zahradu, ohýbat hřbet, sázet a okopávat a vše je pryč.

Dva roky jsem předsevzetí ctila, ale pak to tu bylo zase. Toužení, Závistivé pohledy za cizí plot. Mít kousek zahrady, kde bychom si mohli opéct buřtíka nad ohněm a nebýt pořád na očích nesnášenlivým sousedům, vypěstovat bylinky, rajčátka.

A tak jsme se znovu stali zahrádkáři z vlastní vůle. Tentokrát s malým rozdílem, pozemek jsme si koupili, a tak jsme vlastníky zahrady.

Jsme zahrádkáři spíše průměrní, možná až podprůměrní, co se výnosů ze zahrady týká. To naši kamarádi, Jožka a Miluška, jsou naším pravým opakem. To jsou panečku pěstitelé! Večer zapíchli do záhonu hrábě a rano jim ze země rašily další malinkaté hrabičky, nekecám, fakt! Bydleli léta v panelákovém bytě a zahradu měli dole u řeky. Žádnou zahrádku v zahrádkářské kolonii, pěkný kus pozemku, kde se vešly brambory, česnek i všechna ostatní zelenina pěkně ve velkém.. Pak si pořídili krásný dům, který kdysi dávno postavil nějaký německý obyvatel našeho pohraničí. K domu patří na dnešní poměry obrovská zahrada. A zase můžete všude vidět pečlivou ruku hospodáře. Prostě jim pod rukama vše kvete a to doslova.

Sedíme jedno odpoledne na té jejich krásné zahradě a vedeme duchaplné řeči. Ptám se: Jak to, že tady nemáš žádné krtince?

A Jožka mi s vážnou tváří pokerového hráče odpoví: Víš, ještě na staré zahradě jsem byl z těch krtků a hrabošů zoufalý. Jednou jsem nějakého toho hryzce praštil motykou a bylo po něm. No jo, ale když se nevrátil domů, poslali hlídku najít zbloudilce. A když zjistili, co se mu stalo, že už je po smrti, třicet jich přišlo na jeho pohřeb. Dovedeš si představit, jak ta zahrada byla zrytá. A tak je teď, pokud sem nějaký zabloudí,  vždy odchytnu a opatrně, abych jim neublížil odnesu tu na louku, tu k sousedům. A mám od nich pokoj. Tak to je. Musíš se k nim pěkně chovat a oni se ti odmění.

Zahrádkářská latina? Když ji mají myslivci, proč ne zahrádkáři.

Jedno je fakt, že Jožkovi se daří všechno, na co sáhne. Rajčata, papriky, hrách. Na co si jen vzpomenete. A tak mezi námi přes sezónu čile kvete výměnný obchod. Za mé krásné velkoplodé ostružiny dostanu borůvky, za moje  okurky slaďounká rajčátka.

Ale není to o tom dnes já tobě, zítra ty mně. Jde o tu sounáležitost. Jedno je fakt, co se daří u jednoho, nemusí být jedničkou i u dalšího. Třeba Jožkův vynález na ekologickou likvidaci mšic na rajčatech. Vyrobil si nálev z popela ze dřeva a vody, neptejte se mě, v jakém poměru. Podle jeho slov bezvadný likvidátor. A hned mi odleje do půllitrové lahvičky. Poleju rajčata roztokem a … do ráno jsou jakési pokroucené a hynou dál obalené mšicemi nebo popílkem. Druhý příklad je z letošního dubna. Jsme na nákupu a Jožka kupuje více kostek droždí. Jo jo, obyčejné kostky kvasnic. Bude z toho dělat hnojivo na zeleninu. Věřím, že u něho to bude fungovat. Ale já kvasnice kupovat nebudu, jedině do buchet. Možná až napřesrok, když v létě uvidím, jak mu všechno roste, rodí, bují. Jen aby to i příští rok fungovalo u nás, určitě bude jiná konstelace hvězd.

Každý z nás má jiný vztah k zahradničení, jeden se chce jen na zahradě opalovat a jiný se pro změnu zas jen dopaluje. Jeden se vyhřívá na sluníčku a druhý se na slunku dře do úmoru. Jde o to, z jakého úhlu se na tu zahradu díváme. Zahrada by nás měla těšit, ať už tam máme jenom kytky a bazén a nebo celý lán brambor s mandelinkami. Užijme si zahradu každý dle libosti.

Hlavně zdraví, přátelé.

hobby Můj příběh zahrada
Hodnocení:
(5 b. / 32 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Divišová
Moc hezký článek. Když jsme byla mladá a měla malé děti, zahrada mi nic neříkala. Stejně byly všude většinou ovocné stromy. Časem stromy zestárly a musely se vykopat. Tam začala moje éra zahradničení, která trvá dodnes. Postupně jsme s manželem přikoupili další sousední pozemek a začali ho obdělávat. Dnes, když už jsem v důchodu, tak se můžu zahradě věnovat víc. Očima každé ráno kontroluju, jak co přirůstá, co zase vykvetlo. Někdy sice bolí záda či klouby, ale výsledky stojí za to. Zdravé ovoce či hrozno, brambory, česnek, cibule, jahody , okurky, rajčata, které můžete utrhnout a jíst. A co přebývá, to se rozdá sousedům.
Martina Růžičková
Fajn zahrádkářský článek. Přeji hodně radosti ze zahradničení a dobrou letošní úrodu :-)
Alena Tollarová
Velkou zahradu u domu jsme měli a můj tatínek - zahradník, ji s láskou opečovával. Když zemřel, zbyla práce na mamince a taky na mě. Tenkrát se mi dřít na zahradě opravdu nechtělo, leč nebylo zbytí. Později jsme si s manželem malou zahrádku také pořídili, ale pěstování všeho možného jak na okrasu, tak do kuchyně, jsme se už vzdali. Vůbec si neumím představit, že bych se měla dívat se na zahradu, kterou bere velká voda. Je fajn, že jste to nevzdali a stejně se k zahradničení vrátili. Však já vím, že pěstujete leccos a hned tak vás to nepustí. Ať se daří!
Jitka Hašková
hezký článek. Děkuji.
Dana Puchalská
Eleno,děkuju za hezký článek. Krásná zahrada je pro mně v současné době pouze nedosažitelný sen. Naši přátelé mají nádhernou zahradu na Šumavě a vím jakou práci jim dala. Sednout si tam pod nádherný strom,koukat do zeleně a poslouchat ptačí zpěv je nádhera.
Marie Ženatová
Milá Elenko, moc děkuji za hezký a povzbudivý článek*. Někdy se mi v zimě zdá, že už mi moc ubývá sil. Ale přijde jaro a já jsem zase ráda, že mohu jít pracovat na zahradu a tak se skutečně pokorně sklánět k zemi před Matkou Přírodou*...
Marie Novotná
Ano, zahrada, či jen kousíček země. Jen když můžu být venku a když se mi chce dělám a když nemůžu, nebo nechci, tak čumím na ptactvo a relaxuji. Moc hezky shrnuto.
Daniela Řeřichová
Eleno, děkuji za milé povídání ze života. Myslím, že asi každý občas zatouží vlastnit kousek hroudy. Já pocházím z domu se zahradou, takže se mi po okopávání a pletí nestýskalo. Až s dětmi školáky jsme usoudili, že by měli víc porozumět přírodě a zakoupili chaloupku s pozemkem. Po nezdarech se zeleninou jsme přešli jen na pěstování květin a keřů. Chvíle na zahradě při východu nebo západu slunce patří k těm nejhezčím.
Jana Šenbergerová
Nemohu nevzpomenout, že se nám na vaší nové zahrádce dobře sedělo i při průtrži mračen, když jsme měli minisraz i60níků. Nejlíp se sedí na cizí zahradě. Tam se nemusí pracovat.
Elena Valeriánová
Evi, po naší původní zahradě zbyla jen obrovská díra, do hloubky dobré tři metry. Tu novou máme o kus výš proti proudu řeky. Mezi námi a řekou je kus země, před povodní tam stály dva rodinné domy, a silnice 1. třídy.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.