Ráno, po probuzení zírám tupě do zrcadla v koupelně. Ten stařecký obličej dobře znám, je to můj táta těsně před smrtí (+79). Když jsem vyrůstal jako bledý blonďáček s vlnitými vlasy, smáli se mu jeho kamarádi, že prý k nám chodil kominík. Otec byl totiž černovlasý a věčně opálený chlap, ale u mně převážily naštěstí geny po krásné mamince se světlou pletí.
Teď by měl ze mě radost ! "S tou hlavou musím něco udělat", říkám si, když vidím přerostlé vlasy na stranách a vzadu. Na Internetu hledám podmínky k návštěvě kadeřnictví, chtějí tam test, i když už mám očkování za sebou. Vybavuji si tu dlouhou frontu při poslední návštěvě provozovny na JM a říkám rázné " ne " ! Beru si do ruky strojek na úpravu vousů a provádím první " brázdu " napříč hlavou. Teď už není úniku a kvapně dokončuji to dílo zkázy. Po osprchování na mně v zrcadle kouká "masový vrah"! Ještě polonahý si objednávám z internetového obchodu paruku "a ´la rocker" a žádám o její expresní dodání. Docela mně sedí, cítím se omlazen a šťastný, že se mně má rodina nebude bát.
V zástavbě z 50 a 60-tých let, kde teď bydlím, je spousta osamělých starších žen a tak jako "slaměný vdovec" chovám v sobě velkou naději, že některá si mně všimne, najde tu odvahu a zazvoní u mých dveří s bábovkou na talíři.
Moc hezký článek s názvem "Pane, Vy jste vdovec ?" napsala moje oblíbená redaktorka Scarlett Wilková v Magazínu Dnes č. 17. Povídání o " těžkém údělu " osamělých mužů rozhodně stojí za přečtení!
Lidem, kteří se mě budou ptát na moji novou podobu, prostě sdělím, že mně to narostlo po 2. dávce vakcíny. Tím udělám pro propagaci očkování větší práci, než celá ta nevýrazná reklamní kampaň!
