Murphyho zákony jsou vždy platné
Ilustrační foto: Pixabay

Murphyho zákony jsou vždy platné

24. 6. 2021

V práci jsem měl jednu moc príma vtipnou starší kolegyni. Jak mne měla ráda, to si uděláte nejlepší představu z její věty: "Kdybys Martine neměl už dvě děti, tak bych tvoje manželství rozvedla a vzal by sis jednu z mých dvou dcer!“ (neurazila tím ale mého anděla?). Neustále mi podstrojovala, nosila samé delikatesy, jako domácí paštičky, nakládané houbičky, domácí klobásky – no, měl jsem se u ní božsky.

A protože jsem občas přinesl fotky z domácí pohody, tak mne pak požádala, abych šel na svatbu té její dcery (z nouze si musela vzít tedy někoho jiného) a udělal tam pak v restauraci „U tří pštrosů“ a u nich doma alespoň neoficiální fotky, že na radnici mají oficiálního fotografa.

Já, abych působil lépe, jsem využil toho, že pojišťovna pro dokumentaci škod měla pro své pracovníky hodně fotoaparátů, tak jsem si vypůjčil ze skladu dva úplně nové a udělal jsem pak 2 x 36 obrázků v restauraci, na Karlově mostě – běhal jsem s novomanžely i po celé Královské cestě a pak se plazil po zemi i u nich doma – hledal jsem zajímavé záběry všech a nechal jsem si rovnou ty fotky udělat ještě ten večer od známého fotografa ještě z televize, ale k nim domů se mi vůbec zpátky nechtělo. Z těch fotek se podařila pouze jediná, když jsem zachytil prvním snímkem neplánované ulítnutí nevěstina závoje.

Dodatečně se zjistilo, že jsme nakoupili celou vadnou sérii, kde byla nějaká součástka dána do přístroje obráceně, a tak tam byla všude jen tma. Tak jsem se tam jen dosyta najedl, jako na každé správné svatbě, ale fotky se nepovedly. Všichni věděli, že to nebylo mou vinou, ale trapák to byl větší než svatební dort. Tehdy nám ta prodejna v Celetné ulici samozřejmě foťáky vyměnila a dodala ještě kupu filmů navíc, jako odškodné.

Kdybych tam šel se svým starým foťákem, za který jsem se tak trochu styděl, tak se mi to nestalo. Hlavně, že jsem tam vypadal jako profesionál, ale zapomněl jsem, že Murphyho zákony jsou vždy platné. Novomanželé si však ten jediný snímek „Odlétající závoj s pozadím Hradčan“ nechali zvětšit a zarámovat s nápisem: „Co se může pokazit, tak se pokazí, ale ať je naše manželství pevné a věrné“.

Můj příběh vzpomínky
Autor: Martin Vrba
Hodnocení:
(5.1 b. / 17 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Faldynová
Papírové fotky si nechávám dělat ale připadám si jediná. Všichni ostatní mají obrázky v mobilu.
Martin Vrba
Jo – ještě něco o focení. Už u vás skončila doba focení nebo ji jen vystřídala doba focení digitálem všech a všeho a natáčení na mobilní chytré telefony? U nás na rodinných oslavách bylo jedno období, kdy se nás sešlo třeba 18 a z toho mělo 14 lidí foťáky a všichni se navzájem fotili. Nyní s kovidem to má jiné kouzlo a je to dobře, když se nevidíme fyzicky, že se vidíme alespoň digitálně, jak se nám vnučka den ode dne vyklubává, ale tehdy to bylo legrační. A ještě něco, těch fotek se nasekalo stovky, ale jenom my jediní z celého příbuzenstva jsme si z nich udělali občas fotky papírové a máme je v albumech – stále to – v té papírové podobě považujeme za nejlepší místo k uchování pro budoucí generace a hned je to k nalezení a k dispozici na požádání. Nikdo z těch, kteří tvrdili, že si to budou uchovávat na discích – nic takového neudělal a když jsem je vyzval, aby to přinesli s sebou, tak se zjistilo, že toho většina skončila na skládce se starým počítačem a co vy ostatní, děláte si s těch digitálních fotografií nějaké papírové – do alba?
Martin Vrba
Kdysi, když byly první digitální zrcadlovky na trhu a to ještě pěkně drahé, tak jsem takový jeden přístroj dostal já k vánocům od synů. Ale nechal jsem ho zahálet až do dovolené v Chorvatsku a pak jsem byl totálně zklamán, vyfotil jsem asi 10 obrázků a konec. Návod jsem s sebou nebral – proč – jsem ten nejchytřejší – fotím už 40 let, to zvládnu. Nevím jak je to dnes, ale tehdy u toho foťáku existovala možnost udělat pár fotek i bez karty – někam do vnitřní paměti a já měl tu páčku přepnutou na tuto možnost, protože u stromečku si chtěl každý s tím fotoapárátem pohrát a někdo to tam přepnul. Byl jsem z toho totálně zklamaný, manželka je hovornější a někomu se s tím svěřila u stolu a byl to náhodou odborník a udělal lup – přepnul to tam a já fotil jako blázen asi 300 fotek . . . možná i víc. Kdo ví, jak je to dnes, jde udělat i bez karty pár obrázků, nebo už ne?
Jaroslav Kolín
Platí jedno pravidlo: Pozor na přístroj, který je menší, než manuál k němu! :-) Paní Zuzano, mně se stalo něco podobného v úterý u stejné firmy. Dostal jsem opravený aparát, z peněženky vyndal kartu a zkusil fotit. Apparato požadovalo tvrdošíjně vložení již vložené karty. Servisman mi půjčil svoji a ejhle - fotilo to. Odnesl jsem to dílo domů s tím, že případně budu opravu reklamovat. Doma jsem kartu pečlivě prohlédl a ejhle - takový ten maličký čudlík, který na ní blokuje zápis, byl trošku posunutý. Vrátil jsem ho do správné polohy a bylo. A teď vzhůru do terénu.
Zuzana Pivcová
Mně se, Martine, včera také něco povedlo. Měla jsem v opravně foťák, kvůli covidu ležel doma dost dlouho, ale pak jsem ho odnesla do mé oblíbené fotoprodejny a opravny Škoda ve Vodičkově ulici. Oprava, hlavně výměna určité části, stála přes 4 tisíce. Koupila jsem si paměťovou kartu a konečně něco vyfotila, mimo jiné i pár oranžových věcí jako přílohy k článku. Když jsem si chtěla z karty přehrát fotky do notebooku, nešla mi karta do zdířky, kam jsem ji vždy dávala. Tak jsem tu vyšilovala, že mi dali do foťáku něco rozměrově jiného a že budu muset jet s notebookem do té opravny. Když už jsem měla vše nachystané, všimla jsem si na boku obdélníčku zakrytého krytkou. A to byl ten správný vstup, zatímco já jsem rvala kartu do užší zdířky pro něco jiného, div jsem ji nezlomila. Ještě, že jsem tam s tím nejela. Já jsem tu za těch půl roku snad úplně zpitoměla.
František Matoušek
Krásný trapas.
ivana kosťunová
Novomanželé to vyřešili s vtipem a elegancí, tak by to mělo být vždy.
Jana Šenbergerová
Kdyby ..., tak by Murphyho zákony neplatily a na světě by ubylo humoru. Především toho černého. Kolika trapasů bych byla jen já ušetřena!

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 18. týden

Tento týden budou otázky v kvízu na téma "Psi". Protože je mezi vámi, čtenáři, mnoho pejskařů, jistě si s otázkami snadno poradíte...