Neklidný nebo klidný dědek?
FOTO: Ingimage

Neklidný nebo klidný dědek?

15. 5. 2021

Když jsme se před několika lety s mužem přestěhovali do menšího bytu, byla za naším domem veliká zahrada s opuštěným starým domem. Krásné, tiché a zapomenuté místo uprostřed města, které se navíc proměňovalo s každým ročním obdobím.

Nevadilo mi, že je zahrada obehnaná plotem a tudíž nepřístupná. Zvykla jsem si ji sledovat zeshora z okna naší obyvatelné kuchyně. Celou zahradu jsem měla jako na dlani. Bylo to pro mě jakési pohlazení přírodou i v situaci, kdy jsem musela být zavřená mezi čtyřmi stěnami.

Na tento tichý a dobře ukrytý kousek pozemku měl však stále někdo spadeno. Společně s ostatními obyvateli našeho domu se nám sice podařilo zabránit výstavbě dvou velkých bytových domů, ale přesto nakonec v zahradě vyrostl alespoň velký rodinný dům. Naštěstí větší část zahrady i s původním starým domem zatím zůstala zachována.

V rodinném dvojdomku bydlí starší rodiče a dcera s manželem a malým dítětem. Neznám je ani jménem a vídám je dost málo. Ovšem s výjimkou staršího muže, který u nás doma obdržel předzdívku “neklidný dědek”. Na rozdíl od zbytku rodiny se neustále pohybuje venku kolem domu, na sobě montérky a stále něco kutí. Jeho činnost mi občas připomíná Tomáše Srovnaného z jedné televizní reklamy. Keře seříznuté do jedné roviny, květiny na záhonech jsou v přesně zarovnaných řádcích, sloupky dělícího plotu pěkné v zákrytu. Bramborové políčko má také řádky jako když střelí. Část stromů a keřů ve staré zahradě byla časem nemilosrdně zlikvidována, zůstalo jen pár vyvolených stromů po obvodu pozemku. Jedním z nich je i třešeň, která každoročně nádherně kvete a mívá i spoustu ovoce v letech, kdy je třešní neúroda. V období sklizně každoročně trnu, neboť neklidný dědek šplhá přesně před mým oknem po dlouhém aluminiovém žebříku do koruny stromu. Loni se ukázalo, že moje starost je docela oprávněná, viděla jsem ho padat za žebříku s košíkem třešní v ruce. Zatímco já jsem hrůzou ztratila řeč a nebyla schopná slova, on se za chvíli postavil na nohy a nejvíc starostí měl se sbíráním rozsypaných třešní.

Ale jeho největší vášní je sekání trávy. Ve starém domě si patrně zřídil garáž i dílnu pro svých sekaček a dalších zahradních strojů. Nestačí mu totiž jen jedna, sekaček má hned několik. Od jednoduché strunové, přes klasickou motorovou až po malý sekací traktůrek. Ten je v poslední době jeho nejoblíbenější. Od opatrných prvních pokusů, kdy používal traktůrek jen na centrální ploše zahrady, se vypracoval k bravurní jízdě mezi stromy. Trávník je při této vytrvalé péči nádherný, ale má to i svou stinnou stránku. Traktůrek řve jako poraněný lev. A tak obyvatelé našeho domu postupně během sekání zavírají a utěsňují okna, aby se nepříjemného hluku aspoň trochu zbavili.

A já jako pozorovatel hemžení pod našimi okny srovnávám toho neklidného dědka s tím klidným, kterého mám doma. Ten můj si vydrží celé dny číst. Někdy i beze slova. Prý už slov není třeba, za ta léta jsme si všechno stihli říct. Jen občas vybočí ze zaběhnutého stereotypu a pak většinou následuje nějaký malér. Nedávno jsem dostala nápad, že si koupím elektrickou koloběžku. Vypadala nádherně, ale pochopila jsem, že mi to bude chvíli trvat, než se ji naučím bezpečně ovládat. Nikdy se do ničeho nehrnu bezhlavě. Zato můj muž s rukou na řídítkách jakoby procitl ze sna. Koloběžku mi bravurně předvedl a rozhodl se hned si na ní vyrazit na delší projíždku. I přes mé varování, že by neměl jezdit bez helmy. Po dvou hodinách přivrávoral domů s obrovskou boulí na hlavě, nateklým okem a odřenýma nohama a rukama. O rozbité koloběžce v garáži ani nemluvě. Následující hodiny strávil v nemocnici na nejrůznějších vyšetřeních. Nejhorší podezření se naštěstí nepotvrdila. Vrátili ho do mé domácí péče.

Pečovala jsem o něj trpělivě. Okolí oka už nemá oteklé, začal na něj zase vidět. Může si zase celé dny číst. A já mám dost času přemýšlet. Nad sebou a nad svými blbými nápady. I nad tím, jestli je lepší klidný či neklidný dědek.

Můj příběh zahrada
Hodnocení:
(4.9 b. / 29 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Kopecká
Čtivý příspěvek ve mně kupodivu nevzbudil představy jakýchkoli mužů venkovních kutilů, ale naopak zahrad, které jsou zasunuté kdesi hluboko v paměti. Zahrad, kde měly prostor stromy, keře, květiny, ovoce a zelenina. Rostly ve vzájemné symbióze, nepřekážely si, byl na ně milý pohled ze všech stran. Byly to prázdninové zahrady rodin mých kamarádů, mých již nežijících příbuzných a známých. Takovým zahradám říkám divoké. Sem tam záhon mezi vzrostlými ovocnými stromy, kvetoucími keři Mám pocit, že dnešní zahrady tolik nevoní, nejsou tak malebné. Ani ta moje, která byla zpočátku kombinací drsné planiny a džungle. Vzpomínám na obrovské rododendrony ve staré dnes již neexistující zahrádkářské kolonii, kde jsem prvně slyšela Waldovo Ráno. Na velikou zahradu a noci v prázdninovém stanu. Na divoce rostoucí maliny v rohu zahrady starého dědy. Na úžasnou paní sousedku na chalupě. Na obrovskou třešeň, pod kterou bylo příjemné posezení. Na starý ořešák, po kterém jsme jako děti lehký. Na chutnou Renetu, která ustoupila stavbě garáže. Kam se to všechno podělo....kdysi to byla taková samozřejmost. Bylo tu, není tu.
Marie Měchurová
Hodně jsem se pobavila. U nás je to opačně, my máme neklidnou babku. Dědek má životní moto: Prece jsem neodesel do důchodu abych někam spěchal.
Jitka Caklová
"Opravdu se snažím brát vše s nadhledem, jinak to ani nejde." Paní Vladislavo, tak to jsme dvě, já také :-) nejenže se snažím, život už mě naučil. Jak jsem níže napsala, tak v moji situaci by se takový "neklidný dědek" šiknul :-) :-)
Vladislava Dejmková
Stav v neděli ráno: zraněný se zotavuje, koloběžka je opravená a funguje. Opravdu se snažím brát vše s nadhledem, jinak to ani nejde.
Soňa Prachfeldová
Vlaďko, prima , ještě v posteli , v nedělním ránu jsem se smála. A co kolobrnda, je k potřebě ? Hezký den :-)
Marie Ženatová
Milá paní Vlaďko, díky moc za úsměvný článek* Hned po ránu jsem se moc hezky pobavila...
Alena Velková
I náš soused je neklidný dědek, navíc musí k jakékoli své činnosti mít naplno puštěné rádio...A ten tvůj kliďas, ten se asi po cestě na koloběžce někde kochal ne? :-) Moc hezky napsané.
Jitka Caklová
Čtivě napsaný článek ze života, ale neodpustím si poznámku. Jinak to vidí člověk z okna paneláku a jinak majitel reality. Jako mladá jsem sekala kosou a když jsem po létech, pro klid v sousedství, zahradu posekala kosou, tak nikomu nepřeji, co tomu řekla moje záda. Občas bych takového "neklidného" dědka brala :-)
Jan Zelenka
Pěkný fejeton. Každý jsme nějaký. A ženy si většinou nějaký protiargument na nás najdou. Měli jsme kdysi velkou zahradu, kde jsem pracoval a zveleboval. Trávník nejdřív kosou, později ruční sekačkou. Sousedé se na mne chodili dívat. A zahradu si fotografovali. Vydržte, v každém muž dřímá něco neukojeného. Někdy se to holt nepovede.
ivana kosťunová
Dobrý je, když je doma alespoň nějaký dědek. Bez dědků - jakýchkovliv- bývá nuda.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.