Každý den vykonej minimálně jeden dobrý skutek!

Každý den vykonej minimálně jeden dobrý skutek!

27. 5. 2021

Když jsem jednoho zimního večera dorazil zpátky z Prahy do našeho městečka, tak jsem u večeře zjistil, že mě při skousnutí bolí zub – osmička vlevo dole. To, kdyby tu byl mezi vámi snad zubař, nám ostatním stačí, když se řekne, že zub bolí. Tomu rozumí každý a každý s podobně postiženým cítíme.

Říkám manželce, už to nebudu odkládat a zítra si z práce odskočím k zubaři, máme ho přímo v budově. Jenže během hodiny se ta bolest vystupňovala a já musel začít ten zub ochlazovat vodou, to vždy pak na chvilku přestalo bolet, jinak se to nedalo vydržet, a tak jsem se rozhodl, že budu muset odjet už prvním ranním autobusem do Prahy do Vladislavovy ulice na zubní pohotovost. Znáte to – v takovém případě se snažíte čas na hodinách přímo posunovat očima. První autobus odjížděl ve 4:05. Do postele jsem si vůbec nelehal, v chladu na balkoně mi bylo nejlépe. Ve 3:45 už jsem stepoval na stanici a pro chlazení jsem si nesl v hadrové tašce velkou flašku od vodky (PET lahve ještě u nás nebyly) plnou studené vody a rozvrhl si, kolik si smím kdy loknout, aby mi ta chladící tekutina vydržela až do Prahy. Autobus konečně přijel a já jel vstříc pomoci. Ale to teplo udělalo špatně zubu a já si musel dát proti původnímu plánu velice brzo první pořádný lok k utišení té nesnesitelné bolesti. V tom opustila průvodčí svoje místo kousek ode mne a šla k řidiči, nic nenormálního, tak to bylo často, pak si povídala s řidičem třeba až do Prahy. Ale tentokrát byla změna, na příští stanici řidič zastavil a oba mne požádali, abych vystoupil, že nemíní uklízet poblitý autobus. Mysleli si, že se vracím asi z flámu a že jsem dostal na cestu ještě láhev vodky. Povídám, že jsou bohužel na omylu a že mám velké bolesti, celou situaci okamžitě pochopili a navíc se mne ptali, zda nepotřebuji prášek, že mají něco v lékárničce. Měl jsem svoje, ale to nezabíralo, a tak jsme upalovali ku Praze. Já doslova utíkal ulicemi z Florence do té Vladislavovy, a když jsem vstoupil do té čekárny, tak tam byli asi tři lidé. Já si ani nesedal, láhev jsem vypil - moc to bolelo a chodil tam jako lev v kleci, šel jsem rovnou dovnitř, ti v čekárně už tam tvrdli po injekci. Akce to měla být rychlá, injekce, pak zkouška, zda už jsem dřevěný, pak chyt a nic a zase chyt a nic, tak injekce ještě jedna a skalpel a kleště a zub byl konečně venku a v dásni díra, jako nora pro medvěda a krve jako od vola. Dostal jsem poprvé v životě na dva dny neschopenku od zubaře, protože jsem měl prý zahnutý kořen a musel tam i něco šít a nevylučoval, že to bude i bolet – měl jsem jít pak na kontrolu ke svému doktorovi, sestra mi na cestu dala ještě do ruky balík buničité vaty, abych to neplival na zem. Zatím to ale vůbec nebolelo a já snad po té injekci a náhlé úlevě byl i trochu v náladě i bez té vodky – bylo mi rázem nějak do zpěvu. Vyšel jsem ven na chodník do šera a slyším nějaké sténání, pak zase a zase, ale nikoho v tom šeru nevidím. Ozývá se to někde mezi těmi zaparkovanými auty - odspodu, to místo jsem musel přejít, protože je to nyní slabší, ale zase to slyším a dokonce je to hluboké vzdychání. Tak si říkám, někdo šel k zubaři a udělalo se mu z toho všeho asi špatně. Tak dobře, mojí povinností je mu přece pomoci, vždyť mi před chvílí nebylo o moc lépe. Tak jdu za tím hlasem – jo – konečně vidím nějakou skrčenou tmavou postavu v kabátě v hroudách špinavého sněhu a vedle sebe má nějakou neforemnou tašku – ne - ranec to je a u druhé ruky má o auto opřenou hůl. Když k ní přicházím, abych ji pomohl, tak se jí cestou ptám: „Potřebujete nějakou pomoc, je vám špatně?“ V duchu si opakuji, jak se dělá umělé dýchání a masáž srdce, pak to zavrhnu – ne - raději pak doběhnu zpátky k těm zubařům. Pak zničeho nic přestane ta osoba vzlykat a dělat ty divné zvuky a popadne tu hůl a začne s ní šermovat nad svou hlavou za účelem sebeobrany a huhlá: „Vypadni smrade, drž hubu a nech mi na pokoji!“.Jo - už jsem to pochopil nosem, ta paní, asi bezdomovkyně, tam jen vykonávala mezi auty svou velkou - převelikou potřebu a nechtěla být rušena. No – nic – zeptal jsem se, nemusela to být přece jenom ta sranda a je lepší, že to tedy byla, než třeba infarkt myokardu. Tak jsem šel zpátky na Florenc, domů mě vezla ta stejná posádka, jako před zákrokem a díra po zubu se v dásni hojila naštěstí bez problémů a ten dobrý skutek jsem měl ten den ještě před sebou. (O jaký se jednalo, sdělí na vyžádání moje žena) :)

Můj příběh
Autor: Martin Vrba
Hodnocení:
(5 b. / 8 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Šimková
Zuzko a Evo, vy jste to pod vámi nečetly, ?
Martin Vrba
Já sliby dodržuji, prosím, aby redakce odstranila tu urážku od paní Šimkové, protože porušila (a to už mnohokrát) slušné chování a ještě si hraje na ublíženou. Děkuji!
Hana Šimková
Nedá se nic dělat , musím se ještě vložit. Jenom idiot by zesměšnil a urazil starou paní a ještě se tomu chechtal. Čtěte pod článkem další tzv. humorné vyprávění.
Zuzana Pivcová
Před lety, když jsem ještě pracovala ve Vojenském ústředním archivu, jsem se vracela ze služební cesty ve Freiburgu v SRN a cestou mě nečekaně, zato hrozně, začal bolet zub. Šestka vlevo nahoře. Sotva jsem dojela domů, byl večer a u mě žádné tišící prášky neměly místo. Tak jsem přetrpěla noc, ráno volala své stomatoložce, k níž jsem chodila už docela dlouho a za pěkné peníze. Nevzala mě, že má plno na objednávky. Že si mám zub "zaléčit" nějakým práškem. Tak jsem to nějak do příštího dne přežila, ošetřila mě, ale víc už jsem k ní nešla. Podruhé mě začal hrozně bolet zub na srazu motorkářů u Panenského Týnce, to bylo také dílo. Tak mě nakonec odvezl "můj řidič" do Motola na pohotovost (byla neděle). Myslela jsem, že zub půjde ven, ale byl jen ošetřen a mám ho dodnes. Největší rozruch vzbudila Yamaha Virago a motorkářský úbor, v mém věku. Je to asi 5 - 6 let.
Eva Mužíková
Málem mne při čtení rozbolely i ty " mrtvé " stoličky...
Alena Velková
Vy máte teda historky :-)
Martin Vrba
Taky voňavá prémie z autobusu: Pátek odpoledne a narvaný autobus směrem Praha – Mělník – Štětí opouští Florenc. Pravidelně dojíždějící mi drží mé místo vzadu – víme, že bude zase sranda. Vyprávíme si životní příběhy i novinky z uplynulého týdne a jádro tam tvoříme dva muži z papíren a jedna žena z ČKD a vždy několik studentek a vzájemně si nahráváme a narážka střídá narážku na politiku, ale i na fotbal, hokej, atd. Co je zrovna aktuální. Je vedro a některé už přemáhá spánek. Konečně jsme se vymotali z Prahy – zadek modrého kloubového Ikarusu – nebo Čabajky – jak chcete se vrtí ze strany na stranu na naprosto rovném úseku a uháníme asfaltkou mezi poli jako nějaká barová trochu opilá tanečnice. Náhle nás z toho kolébání vyrušil močůvkový odér. Pohodu vystřídaly kyselé pohledy a chvatná snaha o utěsnění všeho, co bylo otevřeno – je už ale pozdě – je to mezi námi a pubertální holky už to nemohou vydržet a volají fůůůj. Starší paní je chce umravnit a tak káravě do ticha a smradu básniciz pathosem prostře: „Děvčata, to je země, tak se neofrňujte!“ Chvilku pauza a pak to glosuji: „Paní, to je hezké, že jste se přiznala, ale s tím se tady vůbec vzadu nechlubte, tady se to dá krájet“. Ten vtip postupně lidem dochází a vlna smíchu postupuje autobusem, některým to došlo a když se vracela, ale ti se smějí o to hlasitěji, aby ostatní věděli – že nejsou přeci blbí, že jen špatně slyšeli. Cunaami smíchu jde odzadu „čabajkou“ až k řidiči, ten vypne na chvíli „Zelenou vlnu Hvězdy“ a zapne mikrofon a hlásí: „Ta paní, co se k tomu přiznala, tak ať si vystoupí“ a přibrzdí, otevře dveře – pak je zase zavře – jen chtěl ten vtip vygradovat a všichni se zase smějí – on pustí hudbu https://www.youtube.com/watch?v=uzxVIIFlRgE&list=RDuzxVIIFlRgE&start_radio=1 a jedeme dál. . . . . . normální páteční odpoledne někdy před prázdninami.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.