První vnouče znamená pro většinu babiček velkou radost, ale nemusí to tak být vždy
Říká se, že matka o dítě pečovat musí, ale babička může. FOTO: Ingimage

První vnouče znamená pro většinu babiček velkou radost, ale nemusí to tak být vždy

5. 6. 2021

Nadšená, milující, ochotná udělat kdykoli cokoli. Tak si většina lidí představuje ženu, která se poprvé stala babičkou. Jenže vždy to tak není. Některé ženy babičkovskou roli takto neprožívají. Není třeba se tomu divit a už vůbec ne je za to odsuzovat.

Toto je odposlechnutý rozhovor dvou babiček.

„Já ti byla tak ráda, když odjeli. Můžu to říct jenom tobě, stydím se za to, ale mě ten malý tak rozčiloval, když celé dva dny řval. Chápu, že se teď chystají jezdit ke mně na chatu častěji než dříve, že chtějí, ať je malý na vzduchu, v přírodě. Ale můj klid je v háji. Jistě, že bych jim to nikdy neřekla, hraju nadšenou babičku.“

„Ty víš, že ti rozumím. Komu jinému bys to mohla říct? Já vím, že si pamatuješ, jak jsem byla vyřízená, když se Eliška narodila. Já vůbec necítila nadšení, mě pořádně unavovala. Pamatuješ, jak jsem se ji bála hlídat? Měla jsem strach, že mi spadne, že sebou mrskne a já ji nechytím. Já ji přece první měsíce odmítala hlídat, pamatuješ? A ty víš, že pořád nejsem taková ta ideální babička.“

„Jasně. Mladí jsou trochu uražení, že?“

„No jsou. Čekali, že budu obětavá, nadšená babička, ale já místo hlídání, které očekávali, jela k moři, pamatuješ? To bylo v rodině tóčo.“

Takové hovory nejsou  neobvyklé. Ne pro každou ženu je babičkovská role naplněním života. Zejména pokud jsou vnoučátka čerstvě narozená, se někdy stává, že se babička bojí péče o ně aktivně účastnit.

„Stejně bylo všechno, co jsem navrhla, špatné, tak jsem ze snah být aktivní babička vycouvala. Začala jsem si s vnučkou rozumět, až když jí bylo kolem patnácti. Já vím, že někdo řekne, že jsem si neužila její dětství, ale já na malé děti nikdy moc nebyla. Teď, myslím, mě má ráda a rozumíme si, ale mimino není nic pro mě,“ vypráví osmašedesátiletá Jitka.

S tím, jak se změnil životní styl seniorů, se mění i jejich vztah k vnoučatům. Neznamená to, že by je neměli rádi, že by nebyly smyslem jejich života, jen mnozí z nich mají těch smyslů života poněkud více. Někdo má mnoho zájmů a aktivit, někdo má naopak rád svůj klid. V obou případech je příchod malého křičícího živého tvorečka, kolem nějž se všechno točí, docela výrazný zásah do zaběhnutého stylu. Problém nastává, pokud rodina očekává, že by babička měla projevovat výraznější nadšení.

„Ona se tváří, jako bychom ji obtěžovali,“ řekla manželovi Jana po jedné návštěvě tchyně.

„Není na malé děti zvyklá, má ráda svůj klid,“ hájil muž mámu.

„Dobře, chápu, ale všiml sis, jak se tvářila radostně, když jsme odjížděli?“

„No všiml, těšila se na svůj seriál. Ona je už taková.“

Být nadšenou babičkou není povinnost. Zní to možná divně, ale je to tak. Babičkou se žena stane, aniž by na tom měla nějaký podíl, aniž by si to způsobila. Takže je jen na ní, jak se k té situaci postaví. Obvykle je žena, která se stane babičkou, ráda, vnouče je pro ní naplněním života, jeho pokračováním, velkou vzpruhou do dalších let. Ale pokud to tak žena necítí, nemusí to předstírat jen proto, že se něco takového všeobecně očekává. Společnost je nyní tolerantní a je nesmyslné něco předstírat. Pro mnoho žen totiž už nyní vnouče není vítaným zpestřením jejich nudného života, pokud nudný život nevedou.

Říká se, že matka o dítě pečovat musí, ale babička může. Nemusí, jen může, pokud chce.

„Prarodičovská role má pro lidi, kteří se účastnili našeho průzkumu, velkou subjektivní důležitost, více než padesát procent respondentů – prarodičů ji označilo za nejdůležitější nebo druhou nejdůležitější ve svém životě,“ uvedla socioložka Lucie Vidovičová, jedna z autorek průzkumu, jak Češi vnímají svou prarodičovskou roli. Ale pozor, respondenti, kteří prarodiči zatím nejsou, sice prarodičovskou roli považují za důležitou, ale za stejně důležitou označovali roli manželskou, partnerskou. Znamená to, že být babičkou nyní není pro mnoho žen smyslem života, něčím naprosto nejdůležitějším. Ale šedesát osm procent prarodičů označilo prarodičovskou roli za tu, která jim přináší nejvíce radosti a štěstí a převážně takto odpovídaly ženy. „Ale dodejme, že se u prarodičovské role nejdená o roli časově nejnáročnější, pouze patnáct procent prarodičů uvedlo, že jim zabere v běžném týdnu nejvíce času,“ uvedla Lucie Vidovičová.

Takže se zdá, že babičky sice samozřejmě mají vnoučátka rády, ale že by jim věnovaly veškerý volný čas? To ne. Možná to po nich není žádáno, možná volný čas nemají. Těžko říct, ale pokud nějaká žena nezruší s narozením prvního vnoučátka všechny aktivity a veškerý čas nevěnuje čekání, kdy bude povolána se pomazlit či pohlídat, opravdu není divná. Naopak, je pravděpodobně typickou současnou babičkou, která vnoučátko miluje, ale nenechá ho, aby jí příliš změnilo její život.

Na závěr si tedy dejme zkušenost jedné seniorky, která se stala poprvé babičkou před půl rokem. „Já se až sama lekla, jak mě to nechalo chladnou. Jistě, chlapeček je roztomilý, zdravý, je to štěstí. Ale že bych z toho nějak šílela, to ne. Spíše jsem si jen uvědomila, jak náročné je mít dítě, jak jsem byla vyčerpaná, když byl syn malinký a tak nějak mě v souvislosti s tím napadlo, že už to znovu nechci prožívat. Takže ano, pomazlím se ráda, ale to je zatím tak všechno.“

babička rodina vnoučata
Hodnocení:
(4.9 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Patrik Poula
Nám se narodí první vnouče zhruba za měsíc a samozřejmě se s manželkou moc těšíme. Bude to něco úplně jiného. Hlavně si ho budeme moct jen užívat a všechny povinnosti zůstanou na rodičích :-D . Manželka už stihla udělat takový ten "dort" z oblečení a plen. Objednala toho hodně z https://www.tamaiti.cz/kojenecka-body-nebo-bodicka-z-biobavlny/ a dala si na tom fakt záležet. Doufám, že budeme dobrý děda a babička :-) .
Hana Rypáčková
První vnoučata v padesáti a poslední v pětasedmdesáti je rozdíl... Ale dávám to, nechci je ošidit, dokud to zdravi dovolí.
Vladislava Dejmková
Vnoučata (6 a 4 roky) jsou pro mě radost, jen bych je ráda viděla častěji a měla víc síly na to, podnikat s nimi různé věci. Ráda je vidím, ale jsem také ráda, když odejdou. Pak na mě padne únava a nějakou dobu musím lenošit.
Lenka Kočandrlová
Pro Marii N.: to tedy musí být dědek,tak svoje vnoučata by chtěl mít na vaší chalupě pořád a ty vaše jen týden??? Tohle bych mu rychle zatrhla,snad vaše vlastní mají přednost.On ať si ty svoje nechá na své chalupě a jelikož žádnou nemá,tak má holt smůlu....
Eva Kopecká
Paní Marie Němcová asi neměla tu kuráž postavit se novému vztahu radikálněji. Pán se nastěhoval k ní a začal rozhodovat o návštěvách jejích vnoučat. V úplně stejné situaci se ocitne řada z nás. Skutečně proti srsti mi je ve svém pokročilém věku poslouchat u sebe doma a na své chalupě někoho, s kým nesouhlasím. Jsem svou paní a radši bydlím sama. Za tu svobodu dělat si věci po svém a vídat se s rodinou, jak chci já, mi to stojí. A pak mi nějaký příspěvek na domácnost může být ukradený. Tak jsem holt single a radši se vídám s někým, kdo se ke mně do bytu necpe a do volného času a blízkých lidí mi nemluví.
Libuše Křapová
Marie, na vaší vlastní chalupě nesmíte mít vnoučata delší dobu? No, nevím, to by se mi asi nelíbilo. Možná beste se měla trochu důrazněji ozvat a nastavit vlastní pravidla. U nás jsem já nevlastní babička a partner je nevlastní dědeček. Problémy nám to žádné nedělá, v klidu se vším navzájem domluvíme. My i děti.
Soňa Prachfeldová
Být babičkou i dědou je krásné. Pan Zelenka se ozval a má pravdu, mám pocit, že vnoučata velmi lpí na svých dědech. Nejvíce si užijí posledního vnoučete, jelikož jsem již doma.
Marie Nemcova
Zajímalo by mne, jak to děláte vy, které žijete s nevlastním dědečkem. Ovdověla jsem v 55 a našla nového partnera v 60ti, s kterým žijí ve společné domácnosti ( v mém bytě). Z návštěv vnoučat ( 7; 8) není nadšený a v létě je na své chalupě mohu mít max. týden. Asi bych si mohla prosadit delší dobu, ale nebylo by mu to vhod, a o to delší dobu by tam měl svá vnoučata. Vše musí být recipročně. Já jeho vnoučata mám rada, jsou to slušně vychované děti. Jen se s nimi musí jezdit každý den na výlety.
Jan Zelenka
Kupodivu existují i dědečkové, nejen babičky. A ti mají také z vnoučat radost. Autorka tento prostý fakt asi nebere na vědomí.
Oldřiška Šálková
Jsem babičkou 6 vnuček . Poprvé jsem se jí stala ve svých 53 letech . Všechny vnučky se pak narodily během 8 let . Jsou pro mě moc důležité a vnášejí mi mnoho radosti ,elánu a optimismu do mého života . Jsem ráda za každou chvilku ,kdy můžu být s nimi . Vždy říkám ,že jsou to nejlepší, co mě v životě potkalo a vnuček i dcer si moc vážím . Nedovedu si život bez nich představit a jsem ráda ,že mám to štěstí být maminkou a babičkou. Navíc ten pocit ,že vnučky chtějí čas trávit se mnou je moc dobrý a dělám vše proto ,aby nám ta chuť trávit čas spolu co nejdéle všem vydržela .

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.