Láska, nebo přátelství?
Foto: Pixabay.com

Láska, nebo přátelství?

10. 7. 2021

Láska se ptá přátelství: "Proč jsi na světě, když existuji já?“

„Protože ty pácháš bolesti a rány, ale já je hojím."

 Kramná

 

Odvěká otázka. Kde vlastně končí přátelství a kde už začíná láska? Obojí má přece stejný základ. A obojí osvobozuje člověka od toho nepěkného pocitu samoty. Láska však s sebou nese určité zkreslení. Nevidíme většinou reálný obraz skutečnosti, ale spíše svoji představu. Vidíme zkrátka to, co vidět chceme. Alespoň v jejím počátku.

Přátelství a láska. Dvě strany jedné a té samé mince. Avers a revers té mince se však od sebe výrazně liší.

Když jsem kdysi dávno poznal jednu mladičkou plzeňskou dívenku, přestal jsem v těch chvílích myslet rozumně a reálně. Neviděl jsem její ještě skoro dětský věk, neuvědomoval jsem si vznikající problémy ve škole, ani nastávající problémy finanční. Ty emoce byly velmi silné. Tady bych trochu poopravil úvodní citát. Láska nepáchá jen bolesti, ale přináší do života hlavně pocit jeho naplnění a štěstí. Člověk se dostává do stavu, který jen těžko dokáže v tomto mladém věku sám usměrnit a pragmaticky korigovat. Emoce ho zcela ovládnou. O to horší pak nastane situace, když tento vztah nečekaně skončí. Takový rozchod bere člověku na čas jeho duši i víru v život. A životní jistoty se ztrácejí najednou kdesi v nenávratnu.

Velmi těžce jsem tehdy nesl náhlý a zcela nečekaný rozchod s tím šestnáctiletým snem. Nebyla v tom jen duševní závislost. Bylo to vše, co k takovému vztahu patří, včetně závislosti fyzické, erotické. Nikdy jsem ale toho vztahu nelitoval.

V takové chvíli člověk právě pozná přátele, na které pro samou lásku zapomíná. Zcela pragmaticky a hlavně empaticky uvažující přítel Vláďa vycítil tehdy moje duševní zmatky a při našich občasných sedánkách v plzeňské Vídeňce u piva jsem se pomalu vrátil zpět do reálného života. A uvědomil si přitom, že přátelství může být i něco více než láska. Dnes, po padesáti osmi letech od našeho prvního setkání, vzpomínáme na tyto chvíle trochu s úsměvem a trochu i s nostalgií dávno minulého.

Když jsme spolu před nedávným časem procházeli nádhernými alpskými údolími, mnoho jsme toho ani nenamluvili. Těšili jsme se nádhernými vyhlídkami, popíjeli Weissbier a já jsem si přitom kupodivu vzpomněl i na tu plzeňskou dívčinu, která mi tehdy při každém rande říkala:

„Povídej mi něco!“

Když jsem s Vláďou, tak jsem rád, že nemusím pořád něco povídat. Přátelé přece mohou spolu komunikovat i beze slov. Zvlášť, když se znají padesát osm let.

 

* * *

Můj příběh
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 23 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zuzana Pivcová
Myslím, že, jak to tu označila Věrka, správné přátelství je láskyplné a naopak láska zdolá úskalí a přežije roky jen tehdy, je-li postavena na přátelské bázi. Bohužel řada přátelských vztahů je poněkud jednostranných, kdy jeden z partnerů místo lásky dodá něco ve smyslu Zůstaneme přáteli, a druhému zbývá buď přijmout nebo nepřijmout vůbec. V dnešním věku už nedokážu obojí dost dobře rozlišit, čím dál více mi splývají v jedno, totiž v hodnotný hezký vztah, který mě dokáže obohatit.
Anna Potůčková
Ano obojí je krásné. Moc hezký článek. Také často vzpomínám na svoji první lásku, která pak přerostla ve velké přátelství a trvá dodnes. Má druhá láska č.2 trvala 2 roky a po této době došlo k velkému zklamání, kdy se milý nechal svést jinou ženou. Když jsme se potkali nedokázali jsme se ani pozdravit, za to jeho maminka je se mnou stále v kontaktu. Před 3 roky však zemřel a zbyly jen vzpomínky bez možnosti se alespon dál přátelit. Jsou však věci, o kterých jsem se od jeho maminky dověděla až po jeho smrti, pro mě vyznívající velmi příjemně.
Věra Ježková
Jendo, obojí je krásné a důležité. Když hodnotím z dnešního pohledu svoji „první lásku“, vnímám ji spíš jako zamilovanost a určitou závislost. K lásce jsem musela dospět. Velmi si cením i láskyplného přátelství. :-)
Alena Švancarová
Danielo to je krásný citát.Už si ho jdu zapsat.
Soňa Prachfeldová
Hezké, vrátilo mě to zpět do mých dívčích let. Na gymplu mi mojí velkou lásku přebrala holka z vyšší třídy, věděla , jak na to. Bolelo to moc, přesto nikdy mi nevymizí že srdce i z hlavy něžná láska, která mě provázela na letních brigádách, ve škole., všude. Jo a přebrala mi ho na našem maturitním plese. On zemřel velmi mladý, kolikrát jsem si říkala, že by možná, snad, asi, mohlo být vše jiné. Snad.
Václav Soukup
Naprosto pravdivý rozbor, který je podložen životními zkušenostmi !
Daniela Řeřichová
Moc hezké rozjímání o dvou stěžejních vztazích, které nás provázejí celý život. Úvodní citát znám v této podobě: Láska se ptá přátelství: „Co tady děláš, když jsem tu já ?"A přátelství tiše odpoví: „Jsem tady, abych utřelo slzy, které ty způsobíš...."

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.