Z deníku hlídací babičky - den první
FOTO: Vladislava Dejmková

Z deníku hlídací babičky - den první

22. 7. 2021

Na hlídání vnoučat se těším. Kvůli pandemii jsem si je za poslední rok moc naživo neužila. Ještě, že jsme se mohli vidět alespoň on-line. Adélce jsou čtyři roky, Jakubovi je šest. Jakub půjde v září do první třídy.

Děti budou poprvé celý týden u nás samy bez rodičů, a tak se trochu obávám, jak to budou zvládat. A hodně se bojím, jak to budu zvládat já. Jsem sice zasloužilá matka dvou dospělých synů, ale o dvě malé děti jsem se celý týden už hodně dlouho nestarala. Také si uvědomuji, že už nemám tolik sil a elánu jako v mladších letech. Aspoň si něco předem navařím a napeču, to mi určitě pomůže, než se zajede nějaký režim. Podle hesla “Kdo si hraje, nezlobí” zkouším vymyslet, co budu s dětmi podnikat. Pro jistotu také vyhledám v krabicích uložených v garáži několik vhodných dětských knížek, dvě staré deskové hry a stavebnici, se kterou si hrával jejich otec.

Vnoučata k nám vpadla jako velká voda, prý se k babičce do Hradce moc těšila. Očekávala sice na oběd svíčkovou, ale mně se ji nechtělo v takovém vedru dělat. Nakonec se spokojila i s krůtí roládou a bramborovou kaší. A pak si okamžitě “zabydlela” náš obývací pokoj tj. vytahala všechny hračky, aby se s nimi přivítala. Na další týden to bude “jejich” pokoj. Odjezd rodičů vnoučata naštěstí nijak neprožívala. Mami, tati pusu a ahoj. Vydali jsme se spolu na nejbližší dětské hřiště do parku Na soutoku. Pěkných dětských hřišť máme naštěstí v okolí našeho bydliště hned několik, ale tohle je za horkých dnů nejlepší. Je tam celodenní stín a dostatek atrakcí pro děti různého věku. A dostatek míst na sezení pro dospěláky. Moje spokojené posedávání na lavičce narušila po čase žádost Adélky o nějaké pití. To jsem samozřejmě s sebou nevzala. Ale děti bez něj pomalu přestávaly fungovat, na hřišti je to přestalo bavit. Přemluvila jsem je, aby se mnou došly aspoň k prvnímu obchodu. Vnikla jsem do něj odvážně bez respirátoru, vhodila do košíku dvě malé Ondrášovky a zaplatila dřív, než mě stihl z obchodu někdo vyvést.

Poučení  - nikam se s dětmi nevydávej bez láhve s vodou v tašce. Další dny jsem to dodržovala pečlivě a vyplatilo se to. Už proto, že ve stáncích či na zahrádkách mají pro děti pouze limonády a tyhle děti trvají na obyčejné kohoutkové vodě bez bublinek. Přece jim nezkazím tak dobrý návyk.

rodina vnoučata
Hodnocení:
(5.1 b. / 27 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Eva Mužíková
Málem jsem článek přehlídla. To by mne opravdu mrzelo, Tvé příběhy vždy zaujmou.
Helenka Vambleki
Hlídacími prarodiči jsme už několikátý rok, když zavzpomínám, tak nejstaršímu je 18, trávil u nás prázdniny od 1.třídy, takže už 13 let hlídáme další a další, jak dorůstali do školního věku. Letos nás čekají tři týdny s jedenáctiletým Matějem, ten už se dědy nemůže dočkat. Babičko, užívej si jich, čas letí a děti rostou a od určitého věku už po prázdninách u babičky netouží :-)
Marie Měchurová
Vnoučat máme pět. Kdysi jsme si dali závazek, že je všechny naučíme lyžovat, U těch starších se nám to podařilo. Nejmladší dvojčata půjdou do školy, u nich nám to pokazil koronavirus. Tak si s nimi užíváme v létě o prázdninách.
Jan Zelenka
Vnoučata mě bohužel minula. Tedy jedna vnučka. Je jí už 35. Na hraní je už trochu velká. A Covid mě připravil zatím i o pravnoučky.
František Matoušek
Bohužel, nebo snad naštěstí, máme tuto dobu již za sebou. Naše vnučky jsou už velké a to až tak, že už jedna z nich, ta nejstarší, třicetiletá, má už svého potomka, čímž jsme vlastně již prababičkou a pradědečkem. Občas se u nás objeví naše nejmladší vnučka, té je už 11 let a tak přinese do našeho klidného hnízda trochu vzruchu. A tak teď již jenom vzpomínáme na chvíle, kdy u nás v minulosti bylo stále živo. Hezký postřeh hlídací babičky.
Marie Ženatová
Díky za hezké přiblížení deníku hlídací babičky. Když byla moje vnoučátka mladší a měla jsem jich zde víc, tak každý večer jsem jako Jana H. padala přímo do postele - ale ty nádherné chvíle s nimi byly překrásné. Ze svého hlídacího deníčku jsem vytěžila i jednu publikaci vydanou v roce 1996 - "Život je dar..." Od neděle zde budu mít 2 vnuky - ovšem nyní už jsou to i moji občasní dobří pomocníčci...
Libuše Křapová
Dámy, užívejte si to :-) Vlaďko, hezky, mile a s láskou napsané :-)
Zuzana Pivcová
Líbí se mi, když si vnoučata dobře rozumějí s prarodiči a nebrečí, že chtějí domů.
Dana Puchalská
Vlaďko, hezké vyprávění a já Ti držím k dalším dnům s vnoučaty všechny palce.
Alena Velková
Poslední téměř celý rok opravdu jako kdyby nebyl. Kontakt s vnoučaty byl minimální a čas běží... Až budou v pubertě, tak už o nás stát nebudou. Takže se těším na zítra. Začínám hlídat 4 kousky. Pátý je ještě moc malý, tak ten se přidá až příští rok. Dětičky u mě budou celý měsíc. Jen ať moc neprší a můžeme být co nejvíc venku. A všude sebou lékárničku a batoh jídla a pití. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.