Co s vřeštícím dítětem v tramvaji?
Ilustrační foto: Pixabay

Co s vřeštícím dítětem v tramvaji?

6. 8. 2021

Vykázat, či nevykázat z tramvaje matku s vřeštícím dítětem? Před několika lety jsem četla článek o odpovědích lidí na výše uvedenou otázku. Zpočátku mi zněla jako naprosto zbytečná; přece nebudu nutit matku s dítětem, aby vystoupila! Copak jsem potomek Herodesa? 

O to více jsem byla překvapena výsledkem tohoto malého testu. Polovina dotázaných by byla shovívavá, matku by chápala a nezasáhla by. Druhá polovina by jednoznačně matku požádala, aby, když si neumí dítě utišit, vystoupila a pokračovala poté, až bude klidné.

Článek jsem četla v době, kdy jsem městskou hromadnou dopravou cestovala sporadicky. Vzpomínala jsem na dobu, kdy jsem sama vozila dceru v kočárku a musela jsem využít i autobus. Vzpomínala jsem, že jednou má tříletá dcera asi vstávala špatnou nohou, protože od rána jí něco vadilo, červenou sukýnku chtěla vyměnit za zelenou s puntíky, plyšový psík měl být nahrazen koloběžkou, odmítala namazaný rohlík a čas běžel, letěl až pádil rychlostí, která mi brnkala na nervy. Do školky přijdeme pozdě, ještě štěstí, že do práce mohu přijít až v devět. Dcera začala vzlykat, sedla si na podlahu, že si musí vybrat botičky a situace se vyhrotila do zajíkavého křiku, že nikam nechce jít. Poléval mě studený pot při představě, že se na autobusové zastávce s takto běsnícím dítětem budu prát a lidem uvnitř připravím nechtěné a hlučné divadlo. Sedla jsem si k ní na zem, mlčela jsem, pomalu si nazouvala svoje boty, skrčila jsem nohy, lokty jsem opřela o kolena, podepřela jsem si bradu a začala si pro sebe povídat, že dneska asi neuvidím Zuzanku, která si do školky přinese novou panenku a že paní učitelka na dnešek slíbila maňáskové divadélko. Zkrátím to, dcera se postupně uklidnila, zvítězila zvědavost a cestou autobusem jsme nikoho nerušily. Blesklo mi hlavou – jak bych reagovala, kdyby se dcera rozběsnila venku?

Minulý týden jsem jela z práce ve zpola zaplněném autobusu. Už při příjezdu na další zastávku nebylo možné neslyšet hlasitý jekot. Matka se třemi dětmi, odhadem od tří do šesti let, vláčela za ruku vztekajícího se nejmladšího kluka, kterému kvůli jeho kvílení nebylo rozumět, co že se mu to vlastně nelíbí. Matka by mohla hrát poker, tak nečitelný byl její výraz v obličeji. Kluka vtáhla do autobusu, dvěma klidnými dětmi obsadila nejbližší volnou sedačku a vřeštícího kluka pustila. Ten se okamžitě jal pobíhat po autobusu. Matka kluka tahala za tričko a neustále opakovala: musíš být potichu, musíš být potichu. Jako kdyby házela hrách na zeď. Pronikavý křik lomcoval ušima a před další zastávkou se v očích cestujících zračila naděje, že čtveřice vystoupí. Nevystoupila. Představení pokračovalo s postupnými tichými komentáři okolo sedících i stojících. „Měla by vystoupit, každého tady to řvaní obtěžuje. – Když si dítě neumí utišit, tak ať nikam nejezdí. – Měla by mu naplácat. – Bože, to je řev, chudák řidič. Divím se, že nezasáhne. – Někdo by ji měl upozornit, aby vystoupila.“ Všichni jsme s nadějí sledovali neverbální komunikaci při přiblížení se ke každé zastávce. Nebudou už vystupovat? Ne, v cestě pokračovali. 

S předstihem odpovím na zatím nevyslovenou otázku, zda někdo matku vyzval k vystoupení. Nikdo. Nikdo nesebral odvahu. Možná s myšlenkou v podvědomí, že by mohl být osočen z omezování osobní svobody, jak je to v současné době v kursu. Nezasáhl ani řidič. Dítě řvalo, řvalo a řvalo, matka po chvíli už mlčela, seděla, seděla, seděla a pozorovala  život za oknem. Rodinka vystoupila na předposlední zastávce a my sledovali přerod klidné matky v ženu hysterku. Okamžitě kluka strhla na zem, teď řvali oba, ona navíc začala vulgárně nadávat a mlátila chudáka doslova hlava nehlava. To už za zavřenými dveřmi rozjíždějícího se autobusu. Jak vše dopadlo, se můžeme jen dohadovat. Nicméně se nabízí otázka z výše zmiňované ankety: vykázat matku se řvoucím a vztekajícím se dítětem z prostředku veřejné hromadné dopravy? 

Můj příběh
Autor: Jana Vargová
Hodnocení:
(5.1 b. / 11 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Zdeněk Fogyn
Zkušenost říká, že neplést se do cizích záležitostí. Ale na zastávku MHD přišla matka s malým chlapcem, ten vyváděl a ona trpělivě snášela nechtíc dělat rozruch. Ovšem ostatním to vadilo. Tak jsem se zeptal, jestli smím promluvit na chlapce. Že chápu proč se zlobí a jestli by dokázal popsat jak, trochu nebo hodně moc a tak. Tím byl chlapec vyveden z míry, jiné myšlenky v hlavě a změnil chování. Matce jsem vysvětlil, že jsme měli doma také "zlobivé dítě", dneska hyperaktivní a mám své poznatky. Moc nadšena nebyla představou eskalace v pubertě, ale s uspokojením přijala uklidnění v dospělosti s určitou výhodou prosazení se v kariéře.
Růžena Břendová
Je pravda že v dnešní době jsou děti nevychované, málokterá mamina se snaží děti usměrnit ve veřejných dopravních prostředcích. Zažila jsem hodně řidičů, někteří ale byli skvělí například jeden řidič linkového autobusu vezl venkovské děti, školáky, a ti hlučeli neskutečně, řidič vstal a řekl- já můžu, děti, jet i bez vás. V tu ránu byl klid. Další vozil ty samé děti dost pravidelně a měl s nimi dlouho trpělivost, ale jednou už to nevydržel a když jeden puberťák nastupoval a chtěl kartu "dobít za sto", řidič mu řekl - klidně i zadarmo. Kluk zčervenal a od té doby se choval slušně. Se svými dětmi jsem cestoval hodně, s malou dcerou z Brna vlakem do Karlových Varů a neměla jsem strach, že by dělala problémy, byly ji dva roky a celou cestu jsme si povídaly, potom se dcera obrátila na jednu stařenku a řekla ji, že je hodná babička. Ta paní si ji vzala na klín a povídala dceři pohádky a cesta byla opravdu v pohodě. Ta paní jela také do Varů do lázní, já byla u kamarádky a tak jsme se s paní ještě párkrát sešly. Nikdy jsem opravdu neměla strach s dětmi někam jet. Takže nevím, jestli vykázat řvoucí děti s rodiči z dopravního prostředku, ale spíš požádat rodiče, aby si dítě uklidnili, že necestují jen oni, nýbrž i další, kterým vadí křik jejich dítěte.
Jiří Dostal
:-) Řidič tramvaje byl naštěstí profesionál, okamžitě nechal cestující vystoupit a zavolal policii, zajímavá je ale tendence komentářů k osobní transpozici stručně popsané situace, viz Dostal a kupř. pí. Prachfeldová. :-) V brněnské Kociánce byl chlapec, který asi ve třech letech při domácí zabijačce na dvoře uklouzl a sedl do vřelého sádla v kbelíku. Za ukrutného řevu přiběhl za matkou, která mu vynadala, že se počural, a vlepila mu pár pohlavků, než pochopila, co se stalo...
Olga Škopánová
Opilci bych zavolala záchytku a rotvailerovi odchytovou službu.
Soňa Prachfeldová
Nevšímala bych si ho a nenechala se vyvést z míry. To dítě momentálně stejně neposlechne a když nebude vzbuzovat pozornost ,utichne.
Jiří Dostal
:-) :-) Takže k cvičně banálnímu tématu jsme se vyplkali, teď bych prosil návrhy řešení situace, kdy se v tramvaji pozvrací opilec a vřeštět začne jeho rotvajler bez náhubku. :-) Byl jsem při tom. :-) :-)
Jana Hošková
Řvoucí děti mě lezou na nervy asi jako každému, ale jak se psalo níže, nemůžete soudit, když neznáte situaci v rodině. Navíc - dle mých zkušeností dítě může být už unavené, hladové, třeba i s teplotou, tekže bych se moc přimlouvala za trochu pochopení pro oba (matku i dítě). Dítě totiž obvykle není "spratek, co dělá nachvály", dítě za to v podstatě nemůže. Může za to matka, která ho neumí utišit - třeba by totiž stačilo docela málo...
Jiří Dostal
:-) Zdarma poskytnu radu se solidní zárukou účinnosti: Řvěte na řvoucí holátko jako tygr, dítě se ztiší, ale pohoršeně často začne řvát matka, že naděje rodu má lehkou mozkovou dysfunkci, nově ADHD. :-) :-)
Margita Melegova
Poruchy nekterych deti se opravdu projevuji krikem, nepomuze ani domlouvani ani odsuzovani matky, takova si se svym ditetem uzije starosti nad hlavu proto radeji vystoupit a pockat na dalsi spoj pokud se to neda vydrzet.
Olga Škopánová
V takovém případě se vždy snažím nějak zmizet, jít do jiné restaurace, jet jinou tramvají. Bohužel slušný musí ustoupit před neslušným.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.