Můj největší cestovatelský zážitek v roce 2021 - Tajemný hrad Hazmburk v zemi nikoho
Foto: autorka

Můj největší cestovatelský zážitek v roce 2021 - Tajemný hrad Hazmburk v zemi nikoho

3. 12. 2021

Letošní rok byl opravdu bohatý na cestovatelské zážitky. Asi jsme potřebovali dohonit pauzu, kdy jsme byli nuceni covidovou situací zůstávat v teple domova. Když zákazy pominuly, vrhli jsme se do cestování, jak se říká, na plné pecky.

Letošní rok byl opravdu bohatý na cestovatelské zážitky. Asi jsme potřebovali dohonit pauzu, kdy jsme byli nuceni covidovou situací zůstávat v teple domova. Když zákazy pominuly, vrhli jsme se do cestování, jak se říká, na plné pecky. Začalo to v květnu, kdy jsme vyrazili na setkání íčkařů do Prokopského údolí. Po tomto taky velmi zajímavém zážitku jsme pokračovali směr Dečín, kde žije s rodinou naše starší dcera. Ve vlaku nám dělala doprovod  známá kamarádka z íčka, vyhlášená cestovatelka Alenka Tollarová, která se vracela do Roudnice nad Labem. Když jsme jí vyložili náš záměr navštívit druhý den hrad Hazmburk uprostřed Českého středohoří, vybavila nás užitečnými radami na cestu. Ta nejdůležitější byla -  Držte se hlavně červené značky!

Druhý den byl pátek a my jsme brzy ráno nasedli v Děčíně do rychlíku směr Lovosice. Následně nás lokální vláček dopravil do městečka Libochovice, kde jsme začali prohlídkou hezké zámecké zahrady u libochovického zámku. Zákaz prohlídky zámku nebyl ještě odvolán. Společnost v zahradě nám dělal páv, který se pyšnil větvičkou šeříku v zobáku a potom nám okolo ní zatančil nádherný tanec.

Potom už bylo načase nastoupit na naši plánovanou celodenní cestu na tajúplný hrad a následně do stanice Třebenice na zpáteční vlak. Když jsme vyšli z Libochovic, vedla červená značka souběžně se silnicí. Asi po dvou kilometrech nás tvrdá cesta přestala bavit a my jsme to střihli zkratkou přes pole. Nebyl to zrovna dobrý nápad, tráva a ostatní zeleň byla hodně vysoká. Nakonec jsme se proklestili a uprostřed ovocného sadu na úpatí kopce jsme opět narazili na červenou značku, která nás dovedla nahoru ke věžím starého hradu. Naši cestu z povzdálí jistila majestátná hora Říp.

První živá bytost, kterou jsme na naší pouti uviděli, byla slečna v kamenném kiosku, která nám prodala lístky na prohlídku horní věže. Výhled z hradu a z věže na krásnou okolní krajinu, na Říp a ostatní kopečky Českého středohoří byl fascinující.  Počasí nebylo zrovna příznivé, něco se hnalo od jihu, dodávalo to ale tomuto místu ještě větší tajemno. Připadali jsme si, že jsme na světě úplně sami. Výhledy do kraje a krásná barevná jarní okolní krajina nás přímo okouzlila.

Byl ale nejvyšší čas vydat se na sestup a na další cestu po červené do cíle našeho putování. Při sestupování jsme narazili na velké stádo koz, které odpočívalo uprostřed zeleného háje. Po úbočí kopce a okolí se táhly rozsáhlé ovocné sady mladých třešní a meruněk. Pokračovali jsme po travnaté cyklostezce přes liduprázdou vesnici Sedlec. Jediný, kdo nás pozdravil, byl velký pes za plotem jednoho z domů. I náves s kapličkou byla úplně prázdná. Za vesnicí jsme odbočili do pole a minuli jsme krásně opravený, jak jinak než opuštěný, mlýn. K mlýnu vedlo stromořadí a na jeho konci jsme udělali zásadní chybu. Místo asfaltové okresky, po které vedla červená a my ji přehlédli,  jsme dali přednost travnaté cestě uprostřed polí. Po čtvrť hodině jsme narazili na vlakovou kolej místní Švestkové dráhy. Měli jsme dvě možnosti: buď se vydat proti směru vláčku do Třebenic, kde jsme měli původně nastoupit, nebo po směru jízdy do Lovosic. Zvolili jsme z časových důvodů variantu č. dvě. Po půlhodinovém strastiplném pochodu přes řepková pole, křoviny a po kameni okolo trati jsme dorazili do vlakové stanice Čížkovice. Za pět minut přijel náš spoj a po několika přestupech jsme unavení, ale šťastní, opět uviděli své blízké, kteří byli rádi, že jsme se jim ve zdraví vrátili.

Na tento nádherný výlet budeme ještě dlouho vzpomínat a určitě se do této magické krajiny vrátíme a prohlédneme si i Třebenice, které jsme letos, jaksi, nenašli. Možná potkáme i nějaké obyvatele tohoto nám vzdáleného kraje.

cestování hrady a zámky Vánoční soutěžení 2021
Hodnocení:
(5 b. / 28 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Blanka Lazarová
Maruško, to je pro mě absolutně neznámo. A musí tam být krásně. Snad se tam někdy taky vydám. Díky za pěknou procházku prostřednictvím tvých slov i fotek.
Soňa Prachfeldová
Maruško, snad neznám nikoho, kdo by nebyl uchvácen tímto krajem s mnoha kopečky a zemitou přírodou. Krásné .
Anna Čípová
Maruško, děkuji za reportáž z kraje, který je kouzelný. Snad se tam ještě podívám.
Marie Měchurová
Na jaře se musíme vrátit a získat nové zážitky.
Alena Tollarová
Maruško, Ulrika von Levetzow, pozdní láska Johanna Wolfganga Goethea. Fotku její hrobky a pár slov mám u článku Stezkou Ulriky von Levetzow krajem českého granátu.
Marie Měchurová
Paní Jano, děkuji za tipy na výlet. Kdo žil v Třebívlicich?
Jana Zedková
Krásně napsáno. Je to můj rodný kraj a Házmburk mě fascinuje neustále. Jeho věže vidím z okna ložnice. Je škoda, že jste nestihli Třebenice. Je tam muzeum českého granátu moc zajímavostí je tam k vidění. Taky stojí za návštěvu čokolaterie. Tam výletníci většinou doplňují spálené kalorie. Málem jsem zapomněla na městys Třebívlice, kde žila v zámečku dnes je tam škola, až do konce života - dožila se vysokého věku, přes devadesát let, nevím přesně. Pod zámečkem je její muzeum, na místním hřbitově má hrobku.
Zdenka Soukupová
Maruško, tu fotku bych moc ráda. Sem ale nechci dávat kontakt. Šlo by to přes "přátelství"? Tam bych dala mail.
Elena Valeriánová
Byla jsem v tomto krásném kraji jen jednou, ale navždy zůstane v mém srdci. Velmi ráda jsem šla s Tebou i přes ta řepková pole, přes vysokou trávu a alespoň nakrátko se vrátila tam, kde mi bylo moc dobře. Vystoupala jsem s Tebou na tajemný hrad Hazmburk, prošla se vesničkami a pozdravila strážce domu. Díky za sdílení a pěkné fotky.
Věra Ježková
Maruško, tenhle kraj díky Jendovi objevuji už dva roky. Hazmburk mě uchvátil, je magický. V Třebenicích jsem byla. :-)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.