Pohádka o zeleném prasátku
FOTO: autorka

Pohádka o zeleném prasátku

23. 12. 2021

V malé vesničce žili spokojeně tatínek, maminka a jejich pětiletý synek Filípek. Bydleli v domku nedaleko velké louky, která na jaře rozkvétala mnoha barvami. Už z dálky byly vidět bílé květy kopretin, žluté hromádky pampelišek, malé kvítky sedmikrásek a skupinky nažloutlých petrklíčů, později modré zvonky. Však právě díky této luční nádheře se vesnička jmenovala Květinová Lhota.

Jednou dopoledne rodiče domů přinesli růžové selátko. Z Filípka a z prasátka se ihned stali nerozluční přátelé. Jakmile se klučina přiblížil k vrátkům do chlívka, prasátko začalo zvedat hlavičku, čumáčkem naráželo do dvířek tak, že to vypadalo, jako kdyby chtělo Filípka povzbudit: spěchej, už se nemůžu dočkat, až si spolu zase budeme hrát!

V létě tatínek rozhodl, že plot okolo jejich domu už je hodně oprýskaný. Z obchodu přivezl dvě velké plechovky barvy, dva velké štětce, jeden pro sebe a druhý pro maminku. „Tatínku, a čím budu plot natírat já?“ plačtivě se zeptal Filípek. „Na tebe jsem nezapomněl, synku. Tady máš,“ a podal mu menší štětec. „Už se těším, ještě jsem nikdy plot nemaloval,“ poskakoval radostí Filípek. Tatínek ho opravil, že se neříká – maloval, ale že plot se natírá a že začnou hned druhý den zrána.

Filípek nemohl dospat. Ještě před snídaní vyběhl na dvorek, aby svému růžovému kamarádovi vysvětlil, že tento den na něj bude mít méně času, protože bude pracovat. Do ouška mu pošeptal, že odpoledne si určitě budou hrát. A nedočkavě odběhl.

Všem třem šla práce od ruky. Po nějaké době maminka navrhla, aby si šli na chvíli odpočinout do domku. Tam byla připravena svačina a čerstvá citronová limonáda. Po spravedlivém odpočinku však nastal čas další práce. Každý se chopil svého štětce a pokračoval tam, kde před chvíli skončil. Najednou začal Filípek křičet: „Maminko, tatínku, tamhle je strašidlo! Leze po zemi a jde k nám. Já se bojím!“ A skutečně. Podél plotu se batolilo cosi zeleného, sem tam se zastavilo, pohodilo hlavou a popoběhlo o kus dál. Co to je? Asi zvíře, ale zelené? Přemýšlel tatínek. Do ruky vzal hrábě a podivnému tvorovi se postavil do cesty. To zelené stvoření hrábě očuchalo a jak se přiblížilo, začal se tatínek smát: „Vždyť je to naše prasátko!“ „To není, naše prasátko je růžové, ale tohle je zelené,“ nesouhlasil Filípek. „Ale je, jenom se nám trochu vykoupalo v zelené barvě, kterou jsme měli natírat plot,“ vysvětlil. A tu všichni zpozorovali, že druhá plechovka s barvou je převržená, barva na zemi rozlitá a rozválená a zelené stopy ukazovaly, kterým směrem se prasátko vydalo na průzkumnou cestu. „Víš, někdo asi nechal otevřená vrátka, proto se náš čuník dostal ven, a protože byl zvědavý, tak se z něj stalo zelené prasátko,“ vysvětlil tatínek Filípkovi. Ten se zarazil, povzdechl a přiznal se, že ráno svého čuníka navštívil a jak spěchal ke štětci, asi zapomněl pořádně zavřít.

Bylo po natírání. Maminka do velké plechové vany natočila vodu, společně s tatínkem do ní vložili prasátko a všichni čistili jeho kůži, až byla zase krásně růžová. „Maminko, já už si příště dám pozor a dveře pořádně zavřu“ slíbil Filípek a hladil svého čtyřnohého kamaráda. Pak se k němu sklonil a do ouška mu zašeptal: „Je mi moc líto, že jsi musel vytrpět takové koupání. Já si za to s tebou budu hrát každý den o něco déle.“ Možná tomu prasátko rozumělo, protože se k Filípkovi přitulilo, hlavičku si položilo na chlapcovo ramínko a vesele zachrochtalo.

Můj příběh Vánoční soutěžení 2021
Autor: Jana Vargová
Hodnocení:
(5 b. / 15 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Jurečková
Pohádka je super i obrázek nahoře!
Jana Šenbergerová
Ty babičky! Ty to ale umí.
Soňa Prachfeldová
Moc hezká pohádka, prasátka jsou symbolem štěstí.
Daniela Řeřichová
Moc hezké, ze života, díky.
Alena Tollarová
K vánocům pohádky patří a tahle se mi líbí. Vzpomněla jsem si při ní, jak jsme s bratranci pochytali vrabčáky, dali je do klece po kanárkovi a pak nás napadlo tu klec natřít i s novými nájemníky uvnitř.
Jana Vargová
Toto byla naše oblíbená pohádka, kterou vyprávěla babička. Já a mí dva bratři jsme ji vyžadovali stále a stále. A trpělivá babička vyprávěla a vyprávěla.
Granda Nekonata
:-) milé
Zuzana Pivcová
Obrázek mi připomněl mnou sponzorované zvíře v táborské zoo - prase göttingenské. Prasata jsou mi sympatická, i když v bytě jako domácího mazlíčka bych žádné chovat nechtěla. :-D Je to hezká pohádka.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.