Zážitek roku 2021
FOTO: autorka

Zážitek roku 2021

29. 12. 2021

Bylo to letos o babím létě. Byl jasný den, kolem poledního. Sluníčko přesto svítilo tak ostře, že jsem málem přehlédla, že se na palubce rozsvítila kontrolka a hlásila, že bude třeba co nejdříve doplnit zásoby paliva. Přibrzdila jsem, zajela do odbočovacího pruhu a předjela ke stojanu na dočista prázdné benzince. Příliš mě to nezarazilo. Byla neděle a já, z velkoměsta, jsem se ocitla na poslední čerpací stanici před zastrčeným hraničním přechodem z České republiky. Za chvíli se už přede mnou otevřely prosklené dveře obchodu a já jsem vklouzla dovnitř.

"Pán Bůh rač dáti dobrý den," byla první slova, která zazněla a já jsem vykulila oči. Následovalo další staročeské přivítání a pak proud řeči, ze kterého jsem usoudila, že jde asi o zdvořilou pobídku k nákupu kávy a občerstvení. To už jsem se zasmála a koukla po obsluze. "Staročechem" byl muž docela mladého vzezření, vysoký a statný s ostře řezanými rysy.

Zmohla jsem se na rádoby vtipnou repliku, že tedy ano, že když jsem tak mile přivítaná, že tedy určitě něco nakoupím. Ale "staročech" se ohradil, že šlo jen o pobídku. Že smyslem mé dnešní návštěvy nákup není. Spadla mi brada.

Za pultem u pokladny čerpací stanice se mi ten muž pevně díval do očí. Staročesky popisoval dávnou historii toho kraje a těch, kteří tu žili. Zmohla jsem se jen na "To tedy je asi důvod, proč se mi tu tak líbí." Má poznámka ho rozesmála. Hlasitě se smál a já nevěděla, co je na tom, co jsem řekla, tak humorného. Když se přestal smát, lehce se předklonil a znovu se na mě pevně podíval. Mírně se usmál a tentokrát už "po našem" řekl: "Milá paní, tenhle kraj je totiž Vaším osudem." 

Popřál mi štěstí "na všech mých cestách a ať se pořád dobře opatruji" a já jsem nějak zaplatila a nějak odkráčela do auta. Nastartovala jsem a vrátila se zpět na silnici. Po pravé straně se do nekonečna vinula důvěrně známá krajina a nad ní se do nekonečna klenulo nebe. "Jo, tady někde je schovaný můj osud," pousmála jsem se, lehce zatlačila na plynový pedál a vrátila se očima na silnici. Auto zavrnělo, zatlačilo mě měkce do sedačky, pošeptalo mi "Není třeba se bát" a začalo krájet budoucnost... 

Můj příběh Vánoční soutěžení 2021
Hodnocení:
(5 b. / 5 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jana Jurečková
Já si myslím, že ten chlapík se dělal zajímavým, nic víc. Ale když Vám popřál štěstí, tak to asi vše myslel dobře.
Miloslava Richterová
hezké, možná je něco, o čem zatím nevíš..
Zuzana Pivcová
Omlouvám se, ke studiu češtiny na VŠ patří ne staročeština, ale staroslověnština, to byl přepis.
Zuzana Pivcová
Jedna z možností je podle mne docela realistická, a sice, že to mohl být někdo, kdo třeba studoval český jazyk, kdy součástí studia je i staročeština (vzpomeňte na starou veselohru Dívka v modrém). Ale mohlo by to být i jinak. I ve snech navštěvujeme města s vědomím, že jsme tam už byli, ale v reálu nevíme. Jdeme životy jako po filmovém pásu, teď jsme na jednom místě filmu a běžné je jít pravidelně dál. Ale mnozí citlivější se dokáží vrátit zpět nebo popoběhnout rychleji kupředu. Tak tohle byl zřejmě dost velký návrat do minulosti s "jednou nohou" v přítomnosti.
ivana kosťunová
Ano, může být. Podobně na mě působí Vyšehrad
Granda Nekonata
žily :-)
Granda Nekonata
12.03 anebo "good vibrations"? Teprve postupně se mi odkrývalo, že tam žili pradávné kultury... že je to místo tisícerých vod (jezer a jezírek). Asi je to dobré místo k životu.. nebo tam rád spočívá Bůh.... nevím :-)
ivana kosťunová
Už se mi to také stalo , vím, o čem píšete. Minulý život ? Snad...
Granda Nekonata
20.35 díky za pochvalu náčelníku :-) mě učarovaly Smrčiny a řeka Ohře, vůbec nechápu proč. Nemám tam žádné příbuzné, ale jakmile jsem tam poprvé vjela a uviděla to, co je na fotce, byla jsem ztracená...
VANDA Blaškovič
No, toto je psáno vypsanou rukou. Líbí a moc. Myslím, že má každý z nás nějaký ten osudový kraj. Můj je kraj Jihočeský. A Váš, přátelé?

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.