Poznali jste je v průběhu svého života všichni. Vysocí, štíhlí, s opáleným a sportem vypracovaným tělem a úsměvem jak z reklamy na zubní pasty. Ženy a dívky je milovaly od školních let a mnoho mužů je nesnášelo. Mně ti kluci vůbec nevadili a rád jsem je měl za kamarády. Vzájemně jsme si nijak nepřekáželi, protože já vypadal s dlouhými, vlnitými blond vlasy jako holka a na nedostatek zájmu ze strany žen jsem si nemohl stěžovat. Často mně říkali, že vypadám jako nějaký Lisien, ale větší radost jsem měl, když mně říkali, že jim připomínám Viktora Sodomu, kterého jsem dobře znal z jeho častých vystoupeních v Plzni.
Časem jsem dokonce zjistil, že kamarádství s krasavci přináší i různé výhody a že některé " drobky, které spadly z jejich stolu ", stojí za to sebrat. Smůlou krasavců bylo, že to, co jim tak snadno procházelo u žen všeho věku, narazilo občas na " žulovou překážku" v podobě učitele, mistra či jiného nadřízeného. Nebyli zvyklí, že to, co stačilo ke spokojenosti jedněch, bylo u těch druhých žalostně málo. Ve velké stručnosti Vám nyní sdělím, že velká krása vždy štěstí a úspěchy nepřináší.
1/ Standa byl můj spolužák od 8. tř. ZDŠ a nebylo dne, který bychom nestrávili společně. Vysoký blonďák s modrýma očima a nevinným úsměvem šel se mnou i na učiliště s maturitou, kde nás to vůbec nebavilo. Zatímco já jsem hrál závodně fotbal, on vysedával celé dny v plzeňské Besedě, kde se hrálo " Oko a Teta " o velké peníze. Jejich holky jim přiváděly ke stolu různé " kavky ", kteří si přijeli do Plzně nakoupit zboží. Odjížděli domů bez něj i bez peněz ! Standa se dostal do " hledáčku " Policie , byl vyhozen ze školy a skončil někde u Berouna jako pomocný dělník. Do té party ho pochopitelně vlákala jedna z jeho obdivovatelek..
2/ Honza byl " hotový Alain Delon ". Na našem úřadě nebyla jediná mladá žena, která by mu řekla NE ! Zapomněl však na to známé a moudré heslo " Co je v domě, není pro mě ". On vůbec netušil, že dotyčné ženy mají rádi / byť jenom platonicky / nejenom jeho přímí nadřízení, ale i " velký předseda " našeho úřadu. Výsledek se dal předpokládat : zaražený služební postup, malé prémie a neustálá kritika jeho práce. Nezbylo mu nic jiného, než odejít a hledat si jiné místo.
3/ Reného jsem poznal v Karlových Varech a 3 týdny jsme si užívali všech vymožeností lázeňského pobytu. Kromě skvostného zevnějšku měl úžasné charisma a z jeho nekonečného proudu vtipů mě bolela bránice. Oslovoval každou ženu i na ulici, včetně skupinky seniorek: " Děvčata, až Vám přijde důchod, doufám, že nás pozvete na taneček v Imperiálu ! ". Nakonec ho " sbalila " jedna Ruska, která díky bohatému manželovi v Moskvě mohla utrácet velké sumy peněz. Bydlela v hotelu Pupp a René u ní trávil každý večer a noc. Při posledním pobytu jsem se sešel s " jiným člověkem." Ustaraný a pohublý mně vyprávěl příběh, který každému nevěrníkovi přinese dočasnou impotenci. Dcera mu vyzvedla na poště balíček s velkým množstvím fotografií, kde seděl René se svojí mladou přítelkyní s dítětem na rukou v početném kruhu rodičů a přátel jeho mladé milenky. Když přišel René z práce domů, na stole v " obýváku " ležely ty fotky ze křtin a na gauči proti němu jeho zákonitá manželka s dvěma dospělými dcerami. Konverzace byla následovná " M. - mluv ! R. Já Ti to ... M - mlč ! Po rozvodu se odstěhoval do jiného města a v lázních už se prý nikdy neobjevil.
4/ Posledním krasavcem byl Láďa, který se mnou jezdil na Lúžkových a lehátkových vozech. Když byl na lehátkovém a já vedle na lůžkovém voze, chodily cestující ženy bez rezervace za ním. Stejné to bylo i v případě, kdy se to prohodilo, a tak jsem měl dost mizerné tržby. Přesto jsem měl Láďu rád a přál mu ty procenta z ubytování v jeho výplatě. Kamarád měl totiž celkem 6 dětí z mimomanželských vztahů a platil na ně alimenty, po kterých mu skoro nic nezbylo. Zatímco já jsem v různých destinacích chodil na obědy a dobré pivo nebo víno, on převážně jedl levné buřty s česnekem a chlebem a zapíjel to vodou. Odešel za vyšším výdělkem do restaurace, která patřila jeho příteli a vypadalo to nadějně. Avšak pouze do té doby, než ho svedla jedna servírka, která byla současně i milenkou majitele té hospody. Láďa se pak odstěhoval za svým otcem do staré chalupy v horách a zmizel mně definitivně z očí.
Jak je z těch krátkých příběhů patrné, nemá cenu krasavcům závidět. Osud si některé z nich najde a oni za těch pár " medových let " většinou tvrdě zaplatí ! Jaké trable prožívají krásné ženy, tuším, ale napsat o tom musí jen nějaká jejich " kámoška ", která o nich ví nejvíce !
