Moje Vánoce 2021
Landhotel Gressenbauer ve vesnici Hinterstoder. FOTO: Hana Švejnohová

Moje Vánoce 2021

31. 12. 2021

Tak jsou zase za námi. Už druhé Vánoce s covidem. I bez něho člověk občas přemýšlí, jestli se po více než třiceti letech nevymanit z rodinných tradic. Natož pak, když je ohrožuje neúnavně mutující virus.

Co tedy zase jednou nasměrovat zaběhnuté koleje někam jinam? Třeba jen na krátkou návštěvu k sousedům.

Po dávné zkušenosti s vánočním pobytem v teplých krajích nám zbývala jediná možnost. Prožít svátky tam, kde je nám to blízké jejich charakterem i vzdáleností. Tam, kde pod nohama zaručeně křupe sníh i mimo sjezdovky, vánoční výzdoba je příjemně kýčovitá, pohostinnost má letitou tradici a ani řeč nám není cizí…

K rozhodnutí dát si tento dárek nás (přiznávám bez mučení, že hlavně mě!) vedlo hned několik okolností. Za prvé už pár let preferujeme dárky zážitkové a nikoli pečlivě zabalené. Navíc naši synové s rodinami letos odjeli na hory, obě babičky chtěly taky tentokrát zůstat ve svém, takže se přímo nabízela šance, abych si k šestašedesátým narozeninám dopřála absenci nákupů a třídenního maratónu u plotny.

Můj muž kupodivu souhlasil. Podmínky k vycestování do Rakouska jsme splňovali, třetí očkování proběhlo bez následků, a tak jsem koncem listopadu napsala mail do náhodně vybraného penzionu, který nejvíc odpovídal našim představám. Tříhvězdičkový Landhotel Gressenbauer leží sice trochu stranou vesnice, zato pouhých 370 kilometrů od domova. Nikterak honosný, a tudíž cenově únosný, včetně vymazlené polopenze. Obec Hinterstoder není zas až tak neznámá, pořádají se tam světové poháry v lyžování. Díky kabinové lanovce a krásným sjezdovkám je sice ideálním místem pro lyžaře, ale i pro nás, kteří neholdují ani běžkám, a spokojí se s pouhými procházkami po okolí.

Třiadvacátého prosince v odpoledních hodinách jsme dorazili na místo. Už první dojem předčil naše očekávání. Bylo jasné, že jsme hosty jednoho z mnoha typických alpských penziónů, které si předávají kvalitu a dobrou pověst z generace na generaci. A jelikož trpím profesionální deformací klást zvídavé otázky, hned jsem začala majitele zpovídat.

Rodinný venkovský hotel vede sympatický manželský pár ve věku našich dětí. Otec mladé majitelky zemřel letos v květnu a maminka nemá problém pomáhat v kuchyni zeťovi, vyhlášenému šéfkuchaři, kterého si její dcera přivedla z Jižního Tyrolska. Společně tak už šest let šíří věhlas místní kuchyně a zároveň jsou i milujícími rodiči svým dvěma dětem, kterým společenský život mezi klienty penzionu očividně prospívá. Zatímco tatínek s vášní sobě vlastní velí kuchyni a maminka s úsměvem zvládá obsluhu, provoz i recepci, děti ve spolupráci s černobílou kočičkou perfektně zabaví nejmenší hosty hotelu i restaurace. Aby toho nebylo málo, starší sestra majitelky má dole ve vesnici rozkošnou kavárnu s neodolatelnými domácími zákusky a na skleničku nebo na oběd se denně zastaví někdo ze sousedů. A všichni se tu mají rádi a vzájemně si pomáhají. Prostě rodinka k pohledání, v tom nejlepším slova smyslu. Familie Raffl. Životní náplní této rodiny je pracovitost, profesionalita a touha uspokojit každého, kdo překročí práh domu, o který se s láskou stará. Původní statek z 15. století si vybudoval opravdu skvělé renomé, a přesto se ty čtyři bezstarostné dny neobešly bez jednoho ale. Nezabránil mu ani řízek s bramborovým salátem pro mého muže místo hlavního chodu úžasného štědrovečerního menu, ani Tři oříšky pro Popelku v češtině…

Zkrátka a dobře, Štědrý den DOMA mému muži nic nenahradí, i kdyby čert na koze rajtoval. Všechno ostatní bylo báječné a plné zážitků… útulný pokoj, milý personál, výlet do půvabného městečka Hallstattu, lanovka s výhledem na Dachstein, procházky i nezbytná gulášovka. Dokonce mu nevadily ani všudypřítomné kontroly třetí vakcíny a dotazníky v každé kavárně… nejspíš proto, že jsem je vždycky vyplňovala já. Ale na Štědrý den chce být prostě doma. Ne, že by kvůli tomu nějak vyváděl, počítal s tím a předem souhlasil. Ale trochu pofňukával. Uvědomil si, jak postrádá svoji tradiční rybí zelňačku a bramborový salát, který dělám jen jednou do roka. Chyběly mu jeho milované domácí chlebíčky po desáté večer. A možnost povolit si kalhoty u stolu a od něj se pak jen překulit na pohovku k televizi. Prostě neměl svůj Štědrý den se všemi pocity, které v duši mého staromilského manžela probouzí výhradně domácí prostředí.

Takže pro příště kompromis. Pokud zase někdy po letech projevím přání prožít nejkrásnější svátky v roce jinde než v kuchyni, tak jedině s odjezdem až na Boží hod vánoční.

A své narozeniny můžu začít oslavovat už v autě.

Samozřejmě, jen pokud pánbů a covid dá…

 

Hezké vztahy, hodně lásky, tolerance a především zdraví v novém roce 2022 vám všem přeje

Glosa Hany Švejnohové
Hodnocení:
(4.8 b. / 18 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Anna Potůčková
Díky za článek, v Rakousku jsem nebyla ještě vůbec, natož pak na svátky. Všechno nejlepší do Nového roku 2022 !
Granda Nekonata
milý článek :-) díky
Daniela Řeřichová
Hezký článek. Do Rakouska jsme jezdívali v létě, měli jsme podobné zkušenosti s penziony, kde jsou do pracovního procesu zcela přirozeně zapojeni všichni členové rodiny. Přeji vše dobré v roce 2022.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.