FEJETON: Bacha na úsloví!
Ilustrace: Tomáš Polák. Poskytnuto portálu i60

FEJETON: Bacha na úsloví!

2. 1. 2022

Možná jsem malichernej vrtošivej dědek, ale s tímhle nic nenadělám. Totiž s tím, že mě štvou některá běžně užívaná rčení a úsloví. Na to můžete vzít jed…, no vidíte, třeba hned tohle. Proč asi byste se vy, spořádaní a milí lidé, měli trávit jen proto, že já mám tenhle osobní problém s češtinou? Blbost!

Ještě větší blbostí je třeba výrok týkající se pálení vlastní končetiny. Nedávno jsem slyšel, jak jeden chlápek říká druhému: „Hele, klidně dám ruku do ohně na to, že ten Čvančara je lepší fotbalista než ten Ošťádal.“ Vypadal dost odhodlaně, jakože je schopen to fakt udělat. Měl jsem sto chutí (no, vlastně jen jednu, ale pořádnou) upozornit ho, že to je nesmysl. Pokud je ten Čvančara lepší, není třeba potvrzovat to sebetrýzní. A pokud lepší není, obětování vlastní paže na tom nic nezmění. Pozoroval jsem toho rozvášněného hocha  s pocitem, že tuhle mojí analýzu by potřeboval jako koza drbání…

… a hele, je tu další rčení, které mě znervózňuje. Vyrůstal jsem na vesnici, ale nikdy jsem nezaznamenal, že by nějaká koza vyžadovala podrbání. Spíš ne. Vím o kozách skoro všechno, například, že jsou mlsné, že dojí mléko plné antioxidantů, že obecní kozel neboli cap (někde též pukl) smrdí už dvěstě metrů od místa bydliště, na rozdíl od vykastrovaného jedince zvaného hňup.

Nebo vemte tu pitominu „míti na růžích ustláno“. To mohl vymyslet jen masochista, nebo snad nějakej magor, kterej chtěl sebepoškozováním dokazovat, že ten Čvančara je lepší než ten Ošťádal. Nebo možná fakír v rámci tréninku. Nesmyslnost takového nocležení definuje už samo přísloví, že není růže bez trní. Živě si vzpomínám, že vždycky, když jsem v mládí v zamilovaném roztoužení pro nějakou holku někde kradl růže, měl jsem v hlavě dominantní myšlenku: „Doprčic, ty mrchy píchají jako sviňa!“

Za obzvlášť matoucí považuju blábolení o tahání za kratší, resp. delší konec provazu. Přiznávám, že jsem vlastně nikdy nepochopil, který z těch dvou tahajících je na tom líp – zda ten u dlouhého, či ten u krátkého motouzu. Debatoval jsem o tom s Vladimírem, což je učitel fyziky, a dozvěděl jsem se, že řešení vlastně neexistuje. Podle něj je z mechanického, kinetického a energetického hlediska někdy výhodné kratší tažné lano, někdy zase delší. Nakreslil mi k tomu pár schémat, ze kterých jsem ale byl jelen (samozřejmě jsem se jelenem nestal, to je jen další z nedomyšlených úsloví).

Onehdy jsem s neteří Majdou probíral problematiku vychovávání její pubertální dcery Kláry: „Strejdo, nevím si s ní rady, všechno co jí řeknu je házením hrachu na zeď.“ V duchu úpím: proboha, proč se naivně pokouší narušit stěnu luštěninou, každej logicky uvažující člověk by přece použil dělovou kouli, nebo alespoň pořádnej šutrák. To úsloví o hrachu evidentně vymyslel nějakej poraženec. Ale co bych Majdalénce vyprávěl, ještě by to mohlo vypadat jako hraběcí rady, což zgruntu nesnáším. Beztak by mi nevěřila a ještě by někdo třeba mohl říct, že jen hážu perly sviním, což by ale byl naprostej omyl, protože Magda není žádná prasečí samice, nýbrž moc hodná holka!

Prostě a stručně – spoustě vžitých úsloví, rčení, příměrů nerozumím a se spoustou bytostně nesouhlasím! Posuďte sami: Když je někdo bílou vránou, znamená to snad, že jako albínskej mutant je lepší než normálně zbarvení ptáci? Když je někdo zamilovanej po uši, znamená to snad, že nad ušima už zamilovanej není? Znamená snad výrok „lže, jako když tiskne,“ že každej, kdo něco otiskne, paušálně lže? Když mi někdo řekne „to si piš,“ to bych jako měl hned vytáhnout sešit a průpisku? A co třeba takové „žabomyší války“, žáby se přece s myšmi neperou, jak jsem na internetu zjistil, hlodavce občas napadá jen africká obří žába Hrabatka drsná (Pyxicephalus adspersus). Je to prostě mezi kolegyněmi žábami černá ovce.

Podobných případů pomýlených formulačních útvarů zvaných úsloví bych, vážený a ctěný čtenáři, mohl ještě uvést jako máku. Je jich totiž třináct do tuctu (to je blbost, co?). Jako ilustrace to snad ale stačí. Jen doufám, že si právě teď nemyslíte, že kecám jak Palackej. Anebo že tenhle pokus o lehký humor ze mě lezl jako z chlupatý deky.

Fejetony Tomáše Poláka
Hodnocení:
(5 b. / 24 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Švancarová
Skvěle napsaný článek....TO TI VÉNA PÍSK.
Eva Mužíková
Je mu to platný jako mrtvýmu zimník.
Marcela Pivcová
Váš článek mě opravdu pobavil. Čeština je skutečně barvitý jazyk, snad jiná řeč tolik rčení, ustálených spojení slov nebo různých pořekadel nemá. Díky za to, že Češi kdysi jimi náš jazyk obohatili! Se Zuzkou jsme si takové výrazy začaly připomínat a teď z mnoha vzpomenutých některé uvedu - co, když někdo: ťal do živého - dostal se do šlamastyky - dostal se někomu na kobylku - má chlupatý jazyk - rozvázal se mu jazyk - dělá si hlavu - má namále - má za ušima - dělá si z někoho šoufky ( nebo šprťouchlata)- má tuhý kořínek - vidí někomu do žaludku - slyší trávu růst - dostal kopačky - mohl se z něčeho vyvlíknout, vylízat - někoho roznesl - přestřelil - opil rohlíkem - odřel z kůže, odrbal - drbe si hlavu - dělá s něčím cavyky - je z něčeho tumpachovej... ( to jsem asi už taky - tak dost)!
Libor Farský
"Pije jako duha". No jo, byla to totiž dřevěná duha - to jsem se dozvěděl až teď v povídání o bednářích: 2. leden - Toulavá kamera | Česká televize (ceskatelevize.cz)
Jaroslav Kolín
Stran té ruky do ohně: Dotyčný nesdělil čí, takže pokud hodlá dát do ohně ruku někoho jiného, lze mu to věřit.
Soňa Prachfeldová
Pěkné úvahy nad příslovími
Ivan Krahula
Spousta nesmyslných tvrzení je o srdečním svalu. Přitom zázrak přírody, náš mozek přijde zkrátka.
Lenka Kočandrlová
Neušpiní se saze uhlím a těžko berana s vlkem smířiti.Jazyk bez kostí,ale kosti láme. Laskavé slovo lepší než měkký koláč.Laskavé slovo najde laskavé ucho. (Jen pár mouder z knihy České dítě z r.1889.)
Karel Šikl
Nikdy jsem neslyšel, že by někdo řekl "jako koza drbání", ale obrat "jako prase drbání" znám odmalička. A prase se drbe rádo a intenzivně a klidně si s ním můžete dát soutěž. Stačí k tomu prase a rejžák na dlouhé násadě. Určitě to drbání omrzí dřív vás, než to zvíře.
Marie Měchurová
Neházejte flintu (jestli nějakou máte) do žita, pište o 106, humoru není nikdy dost.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.