O Trenérech a učitelích (2)
Foto a koláž: autorka

O Trenérech a učitelích (2)

9. 1. 2022

Zkušenost s panem Kérkou, popsaná v prvém díle mého povídání, mě sice od golfu neodradila, ale mocně na mě zapůsobila. Rozhodla jsem se totiž, že další trénink s trenérem bude pod mojí, nikoli jeho taktovkou! Studovala jsem různá videa a příručky a sestavovala si plán tréninků. Informací byla spousta. Snažila jsem se je roztřídit, abych mohla před každým tréninkem určit, co se bude trénovat a jak dlouho. Jsem systematická, a toho jsem se držela. Výuku pravidel jsem hned z tréninků vyloučila. To přeci zvládnu sama doma v teple. Měla jsem zkušenost, že při vlastním tréninku trenér jen posedává a občas pronese "rameno dolů!". Za to už platit nebudu, to si můžu zkoušet také sama.

Co ale neumím, je strategie pohybu na hřišti! To mi musí předat zkušený mazák! Ano, s příštím trenérem půjdu na hřiště a on mi tam řekne všechny ty triky! Odkud a kam mířit... jakou silou se do "toho" opřít, kterou hůl si vzít. Zkrátka, zasvětí mě do golfových tajemství. Trenéra jsem vybírala pečlivě podle osobních referencí. Chtěla jsem někoho, kdo v golfu něčeho dosáhl a neřeší problémy "mužské menopauzy". Vybrala jsem dobře! Bývalý mistr republiky, neuvěřitelně fajnový chlapík, srdcem i tělem oddaný golfista.

Na hřiště jsme i přes jeho brblání vyrazili na konci března. Že prý bych mu nejprve měla ukázat, jak hraju, a že si pak řekneme, co dál.  "Ne, ne, ne", pomyslela jsem si. "Žádné poposedávání se už konat nebude. Půjdeme hezky na hřiště si říci o strategii. To je užitečnější." Proč trenér brblal, mi došlo po deseti minutách. Byla ukrutná zima. A ukrutný vítr. Trenér mě s tváří pokerového hráče postavil na první odpaliště a říká: "Tak, tady je to na pět ran. První dej trochu vlevo, trochu se do toho opři, ideální je stodvacet metrů, ať neskončíš v bunkeru (to je písek, odkud se špatně hraje).  Potom to vezmi želízkem (to je typ golfové hole) kolem devadesáti metrů trochu doprava, pak ještě jednou zkraje ferveje a jsi skoro u jamky. Opatrně k ní dočipuj, jamka je nakloněná. Finální, hezký pat a jsi tam."

Rozmáchla jsem se.... "Blom", ozvalo se a můj míček zapadl do trávy asi pět metrů ode mě. "Nevadí, mázni to tam znovu", kouká na mě trenér. "Bloom", a míček skončil o dva metry dál než ten první. Trápila jsem se do třetí jamky (z osmnácti). Pak trenér převzal vedení naší skupiny a zavelel k odchodu.

Trénovali jsme spolu celé léto. A mně to vůbec nešlo. Nebyla jsem schopná udělat, co po mně chce. Byli jsme z toho oba zoufalí. Když jsem k němu šla naposledy a znovu jsme zkoušeli polapit to "cosi", začaly mi téct slzy beznaděje. Byl to okamžik, kdy jsem se smířila s tím, že golf prostě odmítnul ruku, kterou jsem mu podávala ke hře. Chtěla jsem už jen uctivě odložit hůl u vstupní brány a odkráčet s tím, že snad někdy, snad jako něčí nehrající doprovod...

Když trenér zahlédl moje koulející se slzy, jeho golfové srdce hned vědělo, co se děje. Zastavil mě, vzal moji hůl do ruky a zapálil si cigárko (stará škola). Pomalu jezdil hlavou hole dole po trávě a dlouze se na mě podíval. "Hele děvče", řekl. "Vybreč se. Pořádně se vybreč. Golf je pekelná hra. A dává zabrat. Ale ty, děvče, ty to nesmíš vzdát! Ty na to máš! Říkám ti, máš na to!" Popotáhl z cigárka, "Teď si běž umejt obličej, máme ještě deset minut."

V tréninku už jsme po skončení léta pokračovat nemohli, to je jiný příběh. A není moc veselý a s golfem nemá nic společného. Ale ještě před tím se mi podařil zázračný kousek: vytáhla jsem trenéra na hřiště, že bude také hrát (oni při tréninku jen dozírají na žáky a opravují je). Páni, jemu ty míčky lítaly! Elegantní nápřah, bleskurychlý prošvih a míček byl milión metrů daleko.

Na tohoto mého učitele (to nebyl lecjaký trenér)  nejde zapomenout, to by byl golfový hřích. Když zakládal hůl za míček, zamumlal vesele přes cigaretu v ústech: "Leť, kelevejko, leť." Bác! A bylo to!  Letěla. A já se zvednutou hlavou sledovala, jak kelevejka zmizela. Na mou duši, na psí uši. Já vážně viděla, že kelevejka umí lítat... (pro zvědavce: Kelevejka, je golfový míček značky Callaway).

Kdykoli mi docházejí síly nebo mě ukrutně bolí nějaký sval nebo kloub nebo šlacha, anebo utrpím další z četných proher, anebo jsem "jen" nesmírně unavená a vyčerpaná, ozve se učitelův hlas: "Ale ty, děvče, ty to nesmíš vzdát! Ty na to máš! Říkám ti, máš na to!"

Proč by mi lhal? 

golf Můj příběh sport
Hodnocení:
(5.1 b. / 10 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Alena Velková
Hezký příběh.
Jarmila Komberec Jakubcová
Na Gran Canarii jsem byla pozvána na golfové hřiště. A musím uznat, že je to fakt dost těžké se trefit do jamky. Nepovedlo se mi to.
Zuzana Pivcová
Trochu se mi vybavila někdejší dovolená v rumunské Eforii, kde jsem na pár dní propadla minigolfu. :-D Jinak zkušenosti se soukromými trenéry a instruktory nemám. Ale vím, že kdysi dávno mě z neznalosti praktické němčiny a ostychu vytáhl jeden starší německý lektor na tuzemském letním kurzu, který mě také přesvědčoval, že "na to mám". On byl ten, který mě rozmluvil. Díky za vyprávění.
ivana kosťunová
Netušila jsem, že golf je taková dřina
Vladislava Dejmková
Svižné a působivé vyprávění. Bavilo mě.
Miloslava Richterová
Moc pěkné.. zdravím Tu, která umí :-)
Václav Soukup
Začátky jsou vesměs težké. Můj tenisový trenér mně nejprve nechal shrabat 2 kurty a pak mně poslal ke zdi žel. mostu na Štvanici, se kterým jsem si hodinu pinkal.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.