Kdo je single, může si za to často sám. Lidé mívají na partnery vysoké nároky
Ilustrační foto: Ingimage

Kdo je single, může si za to často sám. Lidé mívají na partnery vysoké nároky

16. 5. 2022

Pleteme si lásku s pobytem v hotelu all inclusive. Očekáváme od ní dokonalost, vzrušení, krásu. Neumíme slevit ze svých nároků, a proto nyní žijeme ve společnosti plné osamělých lidí.

Většina mužů a žen, kteří žijí single, ve skutečnosti není schopna žít v páru, přestože říkají: stále nemohu najít toho pravého, tu pravou.

Největší chybou je hledat toho pravého. Autorem těchto slov je psycholog Michael Mary, autor několik kniha o mezilidských vztazích a hledání lásky. „Kdo je stále sám, v podstatě se tak rozhodl. Láska není jackpotem v loterii, ale následkem našeho chování. Mnoho lidí už při prvním setkání učiní rozhodnutí, že dotyčný není ten pravý, ale rozhoduje o tom třeba jen to, že se mu nelíbí jeho oblečení, účes nebo způsob vyjadřování. Umění vybudovat kvalitní vztah však spočívá z velké míry v tom, že umíme na druhém vidět hezké věci, dokážeme slevit ze svých nároků a nepřeháníme to s idealismem,“ tvrdí.

V Evropě proběhla studie mezi deseti tisíci lidmi, kteří žijí sami a tvrdí, že by se chtěli s někým seznámit. Jedna z otázek zněla: kterou vlastnost považujete za nejatraktivnější? Možná to bude překvapivé, ale lidé nejčastěji uváděli laskavost, dobrosrdečnost. „Otázkou je, zda se všichni, kteří to uváděli, sami také dokážou laskavě chovat. Stejně jako vy hledáte dobrosrdečného partnera, on hledá dobrosrdečnou partnerku. Nevšiml jsem si však, že by se někde psalo, jak se naučit být milý, laskavý. Naopak, nyní vychází spousta  knih a textů o tom, jak milovat sám sebe, jak se prosadit a podobně,“ komentoval to Shape Ken Page, autor knihy Deeper Dating, která pojednává o seznamování.

Když přijde na řeči o hledání ideálního partnera či partnerky, jsme idealisté, ať je nám dvacet nebo šedesát. Rozdíl je v tom, že ve dvaceti se více díváme na to, jak by měl protějšek vypadat a v šedesáti, jaký by měl být. Ale přehnané požadavky máme stále.

„Fascinuje mě, jak si muži na seznamkách věří. Tatíci, kteří si na profilu klidně zveřejní fotku, na které jim leze pupek z trička a v ruce mají pivo, píší, že chtějí štíhlou blondýnku s modrýma očima o deset let mladší,“ říká osmapadesátiletá Vlaďka, která za posledních pět let absovovala řadu schůzek a je velmi čilá na internetových seznamkách. „Jeden pán mi napsal, že jsem pro něj stará, když jsem mu odepsala. Přitom psal, že je mu šedesát, že hledá mladší ženu. Neptal se, co mě zajímá, jak vypadám, jak žiju. Prostě jen napsal, že nemá zájem, protože jsem pro něj stará,“ vypráví. Je téměř deset let rozvedená a tvrdí, že nechce žít sama, ale že není schopna potkat pravého muže.

„A co si představuješ pod slovem pravý?“ ptala se jí nedávno kamarádka.

„No že si budeme ve všem rozumět, že mě bude přitahovat, bude s ním zábava a hlavně bude zabezpečený přibližně jako já. Aby mě mohl občas někam pozvat stejně jako já jeho. Nemíním nikoho sponzorovat.“

„To je jasné, ale já si s Petrem taky ve všem nerozumím a že by s ním byla nějaká extra zábava, no to spíše ne. A když přišel o práci, táhla jsem domácnost půl roku. Ale je mi oporou, je hodný, když mě večer u televize chytí za ruku, je mi v tu chvíli prostě lépe než v době, kdy jsem u té televize seděla sama.“

„Já ale nechci chlapa, který bude chtít vysedávat u televize.“

Podobné debaty jsou časté a nekonečné, když přijde řeč na hledání partnera či partnerky. Každý, kdo se někdy snažil seznámit, asi zažil, že pokusy stopnul už po první schůzce. Prostě to neklaplo, nezajiskřilo, byla to nuda. „Co když to bude na příští schůzce lepší? Co když byl dotyčný nervózní, neuměl se vyjádřit, nevěděl, co si obléknout? Co kdyby se časem stalo něco, co by bylo hezké? Jenže my tomu často nedáme šanci, jsme příliš razantní, netrpěliví,“ uvedl Michael Mary.

Čím je člověk starší, tím obtížnější je pro něj najít někoho, kdo by mu do života vnesl více dobrého než zlého. Každý rok single života znamená další uvědomění si, že je nám o samotě vlastně fajn. Nikdo nám neříká, co máme dělat, co máme vařit, že je televize moc nahlas, že ho rušíme, když v ťukáme do počítače, že je v bytě moc zima nebo moc horko.

„Zjistil jsem, že se při seznamování bojím něco říct, protože ženy jsou nyní takové razantní, přesně vědí, co chtějí a dost dávají najevo, že jim něco není po chuti,“ vypráví jednašedesátiletý Milan. Bývalý horník, který si nyní přivydělává jako ostraha v obchodním centru, v minulém roce absolvoval pět seznamovacích schůzek. „Například jsem si všiml, že ženy byly zklamané, když jsem řekl, že dělám ostrahu.  V jejích očích jsem hned viděl, že je to cosi podřadného. Chápu, že kdybych byl lékař, udělal bych jim větší radost. Většinou mluvily jen o sobě, co mají rády, co je baví, co dělají. Moc jsem je nezajímal, jen jedna se vyptávala, co rád dělám. Řekl jsem, že rád chodím na ryby a v tu chvíli jsem zase viděl zklamání. Žádná už nejevila zájem o další setkání, přitom já bych to se třemi z nich ještě klidně zkusil. Ale už jsem další schůzku nenavrhoval, bylo mi jasné, že jsem pro ně příliš obyčejný,“ tvrdí.

Uznávaná psycholožka Jiřina Prekopová tvrdila, že za většinou neshod v partnerství a za jejich rozpadem je to, že si ženy přestaly mužů vážit, že v nich už nevidí hlavy rodin. „Stali se z nich bezcenní sluhové,“ říkala Prekopová. A poukazovala na to, že podobně se pak rozvedené ženy chovají při hledání dalších partnerů.

Něco na tom je. Stejně jako na tom, že i pánové mívají poněkud nerealistické představy o ženách. Jenže slevit z požadavků a představ je jedna z nejtěžších věcí na světě. Není divu, lásku si přece nespojujeme s racionálními rozhodnutími, natož se slevou. Považujeme ji za cosi výjimečného, jiskřivého, vzrušujícího. Potíž je, že si to mnohdy myslíme celý život, i když jsme ji v takové podobě nikdy nepotkali.

psychika vztahy a sex
Hodnocení:
(4.4 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jitka Caklová
Pane Vrbo, možná by Vám pomohlo, kdybyste věděl, že určité mezery mám, nikoliv však v citové oblasti. Významy některých slov hledám ve WIKI, neboť nejsem dokonalá. Vaše iluzorní představy o lásce - nelásce, soucitu - nesoucitu mě, na rozdíl od Vás vůči mé osobě, neiritují. Ale klidně si poslužte, je to Vaše volba, která se mě netýká, ani mě neuráží.
Martin Vrba
17:05 Paní Caklová, nevím, zda máte mezery v oblasti citové nebo ve znalostech významu slov. . . . . . Ano, vždyť v tom se shodneme, že soucit můžeme mít i s docela cizím člověkem, ale snad si nemyslíte, že když soucit věnujeme i cizímu člověku, že ho odmítáme k tomu, koho milujme (v tom se asi neshodneme), tam je přece naprostou samozřejmostí – tam přece patří stejně jako poklička na hrnec. :) Soucit bez lásky existuje, ale opravdová láska se i bez soucitu neobejde a je často prubířským kamenem lásky. Když se například žena na muže (nebo opačně) v době nemoci, nebo v jiné pro něho těžké životní situaci, vykašle – a jde si užívat do barů a nemá s ním soucit, tak je většinou i po lásce. :)
Jitka Caklová
09:11Pane Vrbo, TAKÉ jsem si prošla obdobím, kdy jsem svoji pravdu hrnula všemi směry jako buldozér, na tomto portálu obzvláště. Jinde jsem tu možnost neměla. Rozhodně se s Vámi nehodlám přetahovat. Soucit mohu mít například s bezdomovcem a lásku k tomu nepotřebuji. Lítost je horší varianta, obzvláště lituji-li sama sebe. *** "Jaký je rozdíl mezi láskou a soucitem? Láska je intenzivní pocit hluboké náklonnosti, zatímco soucit je soucitným vědomím úzkosti druhých a touhou jej zmírnit. Můžeme to tedy považovat za klíčový rozdíl mezi láskou a soucitem. Zatímco láska je spojena s pocity jako teplo, náklonnost, péče a připoutanost, soucit je spojen s pocity jako soucit, soucit a laskavost. Jedná se tedy o významný rozdíl mezi láskou a soucitem. Láska je navíc pocit, který cítíme vůči někomu, kdo je nám blízký, nebo někomu, koho známe; například rodiče, přátelé, sourozenci, milenci atd. Můžeme však cítit soucit i s úplně cizími lidmi. To je tedy také rozdíl mezi láskou a soucitem."
Martin Vrba
13:52 Tak bacha na to, to byl určitě Fešák Hubert : https://www.youtube.com/watch?v=oM_3vUWgDls
Dana Procházková
Ano, někteří singl vdovci hledají všude. Včera jsem byla na pohřbu prastrýci. Před obřadní síní mě oslovil jeho švagr (88let) s nabídkou k sňatku. Můj manžel stál vedle mne a překvapeni jsme byli oba.
Hana Rypáčková
Ano, singl z donucení jsou vdovy a vdovci. Rozvedení jsou po rozhodnutí nejen soudu. Mám kolem sebe přátele, máme k sobě soucit a proto si pomáháme. Deset +či- už nehraje roli. Sušené sperma a robotka mne rozesmálo.. Muži si singl užívají, některé vdané ženy poněm touží, já si zvykám na samotu.
Martin Vrba
23:06 Paní Caklová, možná neznáte pravý význam slova „SOUCIT“, tak tedy: „Soucit je pocit spoluúčasti na bolesti a trápení druhých, ve kterém se projevuje empatie (na rozdíl od lítosti).“ Pořád si myslíte, že „SOUCIT“ není součástí LÁSKY?
Dušan Brabec
Vdovec má smůlu. Je single nedobrovolně. A když se s tím smířit nechce a chce poslední část života dožít v lásce,pohodě a vzájemném porozumění s partnerkou, jak ji má nalézt? Zkusil jsem hledat tu "pravou", ale bez úspěchu, tak jsem se rozhodl pro inovaci - hledat tu "levou". Alespoň budu originální jiným přístupem. A třeba to vyjde...
Jitka Caklová
Pane Vrbo, psala jsem o ILUZI lásky a NEmyslím si, že soucit je nedílnou součástí lásky, ale když si ti dva třeba na "pětadvacátý" pohled "sednou", může se pouhý soucit, nikoliv v iluzi lásky, ale v opravdovou lásku proměnit.
Martin Vrba
16:51 Paní Caková, já si ale myslím, že soucit je nedílnou součástí lásky, že je její podmnožinou a že bez soucitu to není ta pravá láska. A taková věta: „Já jsem s tebou byl (byla) jen ze soucitu“. Může být jen snaha toho druhého jen na závěr ještě potupit – citově zranit. A když je vyřčena jen sobě samotné – samotnému, tak může být dokonce i nepravdivá ve snaze se ve vlastních očích nějak vyvinit z nepodařeného vztahu, ale ať je to tak nebo onak, tak se to nikdy nedá ověřit, jak to bylo a zda to tedy nebylo úplně obráceně. Ale dokážu si představit i vztah třeba dvou stejně postižených lidí, kde byl původním impulsem jejich seznámení právě ten soucit s tím druhým, protože oni nejlépe rozumí hned v počátku tomu, jak tomu druhému je a pak z toho může nebo nemusí vzniknout opravdová láska. :)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.