Nikdy se nerozvedu. Proč mnozí lidé setrvávají ve vztazích, které nefungují
Ilustrační foto: Ingimage

Nikdy se nerozvedu. Proč mnozí lidé setrvávají ve vztazích, které nefungují

13. 5. 2022

Co když si už nikoho nenajdu? Co když je to ve všech manželstvích stejné? A co když to bude ještě horší? To jsou otázky, které si kladou lidé žijící  ve vztahu, jenž jim přestal do života přinášet radost. Rozhodnutí, zda setrvat či odejít, je jedno z nejtěžších v životě.

Žili spolu šťastně až do smrti. To je věta, kterou končí pohádky a tak většina lidí získá v dětství pocit, že takzvaně pravá láska je taková, která vydrží celý život. Podle mnoha psychologů je to jeden z největších mýtů provázejících vztahy a příčina toho, proč je mnoho párů nešťastných. V poslední době se v tomto směru mnohé změnilo. Ubylo lidí, kteří považují rozvod za selhání či přímo ostudu. Rozpad manželství se stal mnohem častější a společensky tolerovanější, než býval v minulosti. Přesto ale mnoho lidí žije ve vztahu, který je pro ně nudou a mnohdy i trápením a odmítají udělat krok ke změně. Bojí se.

Zpravidla je k tomu vedou velmi podobné důvody. Jedním z nejčastějších je strach ze samoty: Co když si už nikdy nikoho nenajdu?  Z výzkumu publikovaného v odborném časopisu Journal of Personality and Social Psychology vyplývá, že i když jsou lidé ve vztahu nespokojení, velmi často se bojí, že už je pro ně pozdě na nalezení lásky, která bude lepší. Pozoruhodné je, že takové obavy přiznávali často i relativně mladí lidé, například čtyřicátníci. S přibývajícím věkem je pak taková obava častější, ale pozor, když se lidé dostanou do věku nad šedesát, vyslovují ji méně často. Ti, pokud uvažovali o rozvodu, tvrdili, že už nepočítají s tím, že by nějakého nového partnera hledali a naopak si chtějí zkusit užívat život, o kterém rozhodují oni sami.

Jako další častý důvod, proč se lidé obávají iniciovat rozchod, je pocit, že by tím hodně ztratili. Tento jev je označován výrazem teorie utopených nákladů. A je srovnáván se situací, kdy člověk má staré auto, se kterým už není spokojen, ale nechce se mu ho prodat, protože ho už jeho opravy stály hodně peněz a má různé hezké vzpomínky na cesty s ním spojené. Ano, zní to krutě, ale toto srovnání je opravdu používáno.

„V minulosti různé výzkumy tvrdily, že život ve vztahu přispívá k delšímu životu a ke zdraví. Jenže už víme, že toto platí pouze u kvalitních vztahů. Je prokázáno, že mezi těmi, kteří žijí ve špatném vztahu, třicet procent žen trpí depresemi, přestávají o sebe pečovat, mají různé další problémy,“ uvedl psycholog Pavel Rataj.

Zůstat nebo odejít? To  je otázka, kterou každý, kdo si ji někdy pokládal, označuje za jednu z nejtěžších v životě.

„Pro moji maminku byla představa, že by se rozvedla, naprosto vyloučená, přestože se táta k nám oběma choval hrubě a pil. Přesto s ním prožila celý život a já až v dospělosti pochopila, jak nešťastná musela být. Ona se obětovala. Byla už stará a nemocná, když jsem se já rozhodla ukončit své manželství. Když jsem jí to řekla, překvapilo mě, jak to přijala. Řekla, že jsem to měla udělat dříve, že ví, že mi bez muže bude lépe,“ vypráví Jarmila, která se k rozvodu odhodlala v padesáti šesti letech po třicetiletém manželství. „Asi máme my ženy z naší rodiny v tomto směru dědičnou smůlu, ale já vidím, že ani moje dcera nemá spokojené manželství. Zřejmě děláme stále stejné chyby. A tak jsem jí řekla, že když se rozvede, podpořím ji, pomůžu jí s dětmi. Pokusila jsem se jí naznačit, že nemá udělat stejnou chybu jako jsem udělala já i moje máma. A dcera mi na to řekla: Víš, mami, já se bojím, že už si nikoho nenajdu. A když jo, tak že to bude zase stejně blbé. Ono je to vlastně vždy stejné, vidím to u kamarádek, které se rozvedly, pak si někoho našly a je to totéž. Proto se nikdy nerozvedu, řekla. Překvapilo mě, že je tak rezignovaná v mladém věku,“ dodává Jarmila.

Další z častých důvodů proč lidé rozvod odmítají je: odnesly by to děti. „Existuje nemálo párů, které tvrdí, že spolu zůstávají v zájmu dětí, ale omlouvají tím vlastně skutečnost, že se samí bojí udělat krok a myslí na své pohodlí,“ uvedl psychoterapeut Richard Joelson, který je zastáncem teorie, že děti stejně velmi dobře cítí, že v rodině není harmonie, pokud vztah rodičů není funkční. „Nejde samozřejmě jen o děti, které jsou svědky hádek či dokonce fyzického napadání. V těchto nejtěžších případech je jasné, že děti trpí. Ale děti cítí i to, že jejich rodiče žijí v emocionálně plochých rodinách, ve kterých není radost, náklonnost. To také není prostředí pro jejich zdravý vývoj,“ tvrdí.

Mnozí lidé se však k rozvodu rozhodnou právě až v době, kdy se jejich dětí osamostatní. A vzhledem k tomu, že nyní se párům děti rodí ve vyšším věku než dříve, je už nyní jasné, že rozvodů starších lidí bude přibývat. Jestliže si nyní lidé běžně pořizují děti ve věku kolem čtyřicítky, dá se očekávat, že po šedesátce, až budou děti dospělé, se mnozí z nich rozvedou. Navíc, ve srovnání s minulostí, budou v šedesáti v dobré kondici a budou mít chuť zažít v životě ještě něco nového. Statistiky to naznačují už nyní. Podle Českého statistického úřadu se v devadesátých letech ve věkové kategorii šedesát let a více rozvádělo osm set lidí ročně, nyní je jich v této věkové skupině více než dva tisíce pět set.

Zároveň se však dá předpokládat, že pro mnoho párů zůstane rozvod tabu, přestože se v jejich vztahu rozhodně o souladu, natož o stále trvající lásce mluvit nedá. Zkrátka, rozvod byl, je a bude téma, které bude vždy vzbuzovat emoce, diskusi a nikdy se v ní všichni neshodnou.

manželství rozvod vztahy a sex
Hodnocení:
(5.1 b. / 9 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Práglová
Na 1 stupni ZŠ jsem byla z celé školy jediným dítětem z rozvrácené rodiny. Byla jiná doba. Ale ještě dnes mám občas trauma z toho, jak se mi někteří posmivali, že nemám tátu. Nebylo to lehké a určitě nikdy nebude...
Miloslava Richterová
Doporučila bych všem psychologům, aby si vyzkoušeli střídavou péči. Každý týden se stěhovat, mít dva domovy, dvoje rodiče, prarodiče.. Tohle kdyby si zažili, museli by to zavrhnout. Aspoń z těch případů, které mám před očima, považuji střídavou péči za šílenou. Ti staší už ani nevybalují tašku, aby ji nemuseli za pár dní balit. Ti malí v neděli brečí, že musí odjet, mají problémy. Důvodem prý je, že oba rodiče mají nárok na své děti, ale je sobecké, jaký život dětem připravili. Děti mají nárok na klidné a bezstarostné dětství.
Martin Vrba
Když nejsou děti, tak je rozvod stejnou epizodou, jako jen rozchod dvou lidí, kteří spolu jen chodili. Pokud do toho nevstoupí nějaké spory o majetek. Možná by měli spolu lidé déle chodit a nemít děti, chtěl jsem doporučit, ale přesně tak se stalo v mém blízkém okolí a pak se ti lidé vzali, vypadalo to na šťastné manželství 7 let, 6 let spolu dříve chodili, měli stejné zájmy i přátele, nakonec se rozešli. Nevěra jednoho z nich to manželství úplně zničila. Rozvod to „vyřešil“. Každý má už nového partnera a i další starosti o jeho děti. Ano střídavá péče je asi nejlepší řešení – děti mají pocit, že nic neztratily – naopak získaly, úplně nové vztahové poměry – noví partneři maminky a tatínka – říkají jim křestními jmény - noví „nepokrevní“ sourozenci, nové babičky a dědové a další příbuzní jsou k tomu „přibaleni zcela zdarma“ od nových partnerů maminky a tatínka. Děti mají problém i jen uhlídat, u koho si nechaly učebnice, hračky a o LÁSCE už také nemluvím – té je také zdánlivě víc, ve skutečnosti se ale taněkde v tom kolotoči rozptýlila – rozměnila v drobné pozornosti a dárky ze všech stran. Vypadá to, že po materiální stránce děti nestrádají, když se jejich rodiče takto domluvili – na této střídavé péči – je to totiž v tom neštěstí ještě ideál. Dříve to tak nebylo, většinou děti byly svěřeny do péče matky a ta velice často svou flustraci z rozvodu pak přenesla i na děti – otce pomlouvala a chtlěla, aby se stavěly na její stranu – na stranu „oběti“ a děti, aniž by tomu rozuměly – jí v dětském věku v tom postoji následovaly. A otce trestala tím, že mu děti nesvěřovala podle rozhodnutí soudu, tvrdila, že jsou nemocné, že k němu nechtějí, atd. - děti štvala proti otci. Nebo naopak otec ztratil o své děti úplně zájem a tak na světě přibývalo dětí bez lásky a s návodem, jak budou také své spory v manželství řešit „jednoduše“ jako táta a máma - rozvodem. Tady na íčku je asi 90% žen a odhaduji, že polovina bude vdov a rozvedených, které si libují, jak udělaly dobře, že se rozvedly. Nikdy jsem tu nezachytil článek, kdy by nějaká rozvedená napsala – rozvedla jsem se a pak zjistila, že jsem udělala chybu – na žádného „prince“ jsem pak nenarazila a je mi nyní smutno a teprve později jsem si uvědomila, že mám také své chyby a měli jsme to manželství udržet. Těch „šťastně rozvedených“ se nemá cenu ptát – ty to troubí do světa neustále a samy se v tom utvrzují a některé by všechny manželství okolo sebe rozvedly také, aby bylo jasno – že muži jsou „zlouni“ a „padouši“. Jejich děti jsou už dávno dospělé a velice by mne zajímaly jejich postoje k rozvodu rodičů. Často totiž dojde ke změně názorů - uvedu příklad z praxe: Například z takové dcery, do které matka od deseti let hučela, jaký byl její otec zvrhlík, že se pomiloval s nějakou „děvkou“ v podniku a rozvod byl jediným řešením jejího ponížení, ale o tom, že ho ona pomluvila dříve v malém městě, že v posteli za nic nestojí a on si to chudák chtěl ověřit jinde, zda je opravdu „sexuální invalida“ - jak ho nazvala, s tím se nikdy své dceři nepochlubila – to se dozvěděla ta dcera až v dospělosti se od lidí dozvěděla a mate za to dala pořádnou nefalšovanou facku Ano - těžko dělat soudce v manželství, kdo je viníkem rozvodu. Každopádně tím vždy trpí děti, pokud se v té rodině nejedná o alkoholismus, závislost na drogách, opakované násilí, nebo dokonce o sexuální zneužívání dětí, tak by se dokonce měla urovnat nějaká nevěra z náhlého sexuálního pominutí. To říkám já - hrozný žárlivec, který si koupil i dalekohled s nočním viděním, abych se přesvědčil o správnosti tvrzení o mé manželce a jejím šéfovi, o kterém jsem byl anonymem informován – stejnou hlášku dostala i manželka. Klasickou zápletku v povídkách o paroháčích jsme si prožili naostro.:) P.S. Mám to zase dlouhý - zase si to nikdo nedočte.
Libuše Křapová
První manželství jsem také udržovala kvůli dětem. Do doby, než jsem pochopila, jak mé děti ve skutečnosti trpí. Po rozvodu jsem se zařekla, že už nikdy nikoho ... No, člověk míní, pánbů mění, říká přísloví. Chceš nechceš, nebyla jsem sama nikdy víc jak dva a půl roku. Prostě si mne vždycky někdo našel.
Eva Kopecká
Moje známá kdysi odmítla uzavřít manželství, o kterém předpokládala,že by nedopadlo dobře. Měla, tedy našla v sobě dost síly na to, aby dítě vychovala jako svobodná matka. Ve stejné době jsem čekala prví dítě i já. Taky jsem viděla,že to zřejmě bude nerovný vztah,byli jsme odlišní snad ve všem. Já tu sílu v sobě tehdy nenašla. O 25 let později ano. Nebylo nač čekat. Manželství bylo plné ústupků z mé strany a plně nadvlády stran úžasného jedináčka a jeho zázračných rodičů. Neměla jsem šanci s nimi vyjít, tak jsem to vzdala. Nejhezčí roky v životě tedy přišly po mojí pětačtyřicítce. Dneska vím, že člověk se má situaci postavit čelem. A ne čekat a doufat,že se něco změní, že to nějak dopadne. Nic se nezmění samo. Třetí moje známá je něco mezi námi dvěma. Ta se sice vdala, ale od počátku si trvala na svém. Její muž a jeho rodiče se museli přizpůsobit jí. Tři stejné staré šedesátnice. Se stejným vstupním kapitálem...tři nečekaná těhotenství po dvacítce. A tři úplně rozdílné přístupy. V současné době jsme spokojené všechny. První má doma toho svého prima důchodce a rozumí si spolu, já si vybudovala svůj život a doma mám svatý klid, narušený občasnou návštěvou přítele, a ta třetí si taky žije podle svého, stejně jako ten její. I přes rozdílný přístup životu lze spolu žít. On má své koníčky,ona taky své.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.