Moje seniorské cestování
Všechny fotografie: Alena Tollarová

Moje seniorské cestování

26. 4. 2022

Musím vám napsat, jak jsem jela na výlet. Což o to, s mými výlety vás seznamuji často, ale často se nestává, že jejich středobodem bude cesta samotná a cíl jaksi podružný.

Před deseti lety jsem se v Janských lázních seznámila s Alenkou od Nymburka a od té doby udržujeme kontakt. Už loni jsem psala o dvou Alenkách na výletě a letos jsme se rozhodly znovu vypravit do Želíz. Výletní den byl určen a obě jsme ráno vyrazily ze svých bodů A do společného bodu B, odkud jsme pokračovaly do cílového bodu C. Můj bod A je v kraji Ústeckém, body B a C jsou v kraji Středočeském. 

U prvního řidiče jsem objednala seniorskou jízdenku (moderně jízdní doklad) do Mělníka. Na dotaz, kolik platím, jsem odvětila, že nevím. Po květnaté diskuzi mi byla prodána jízdenka za 16,- Kč a řidič utrousil, že teď má 4 minuty zpoždění. 

V Mělníce se dvě Alenky objaly a zjistily, že u autobusu do Želíz stojí na tabuli údaj +35 minut. Mračily jsme se do chvíle, kdy nám došlo, že to je spoj předchozí, který ještě nedorazil. Za chvíli jsme frčely směr Želízy a každá jsme v kapse měla seniorskou jízdenku za 14,- Kč. 

V Želízech jsme se vydaly na procházku lesem po žluté značce k pískovcovým skalám, které před rokem 1850 upravil tehdy mladý kuchař z liběchovského zámku, pozdější sochař Václav Levý. Došly jsme k harfenici, která bohužel vlivem času, ale hlavně asi vandalů, doznala značné újmy. Harfenici provázejí 4 velké hlavy a jeskyňka i s vytesanou lavicí. Tady jsme poseděly a posvačily a vydaly se dál k hadovi. Had měří 9 m a v polovině je přeťatý sekerou, která se nad ním vznáší. Hada prý Václav Levý vytvořil zřejmě proto, že se na skalách ve zdejších lesích vyhřívala klubka zmijí. Po lese poletovali první motýli, ptáci si prozpěvovali jarní písničky, nebe bylo modré a my jsme zvedaly hlavy vzhůru a klábosily.

Na zpáteční cestě nás oslovily dvě seniorky. Překvapily mě otázkou, jestli jsem paní Tollarová. Ukázalo se, že jedna z nich je "nakukující" íčkařka. Setkání mě potěšilo, méně už sdělení, že jim přes cestu přeběhlo divoké prase. Nám naštěstí cestu nezkřížilo, leč já jsem začala pociťovat v botě nepříjemné tlačení. Nejdřív jsem se snažila kamínek z boty vysypat, po čase jsem i sundala ponožku, ale kamínek tlačil dál. 

V Želízech jsme poseděly v hospůdce U Blanky při výborné dršťkové polévce s domácími rohlíky a pivečku a nastal čas vydat se na zpáteční cestu. 

Na autobusové zastávce nás zaujal stojan s jízdním řádem umístěným tak vysoko, že by si ho mohl přečíst snad akorát tak basketbalista. 

Autobus přijel na čas a jízdenka tentokrát stála 7 Kč, z čehož vyplývá, že tam jsme jely za celé jízdné.

V Mělníce jsme měly každá asi půl hodiny čas na rozjezd do našich výchozích bodů A. Při procházení u nádraží jsme uslyšely křik nahoře ve větvích stromů. Myslela jsem, že to jsou vrány, ale při pohledu vzhůru jsem užasla. Seděli tam dva velcí barevní papoušci a jeden menší zelený. Pokřikovali a okusovali větve. Lekly jsme se, že někomu uletěli. Já jsem věrna své pověsti rychle vytáhla foťák a zběsile fotila, než uletí. Zato Alča se zajímala o jejich osud u kolemjdoucích. Nikdo se ale nevzrušoval. Až jeden pán nám řekl, komu papoušci patří, že jsou ochočení a běžně se tam takto proletují a vrátí se za zavolání.

Celé rozradostněné takovým zakončením výletu jsme se rozešly. Já nasedla do svého autobusu, v ruce připravených 16,- Kč, když řidič vyslovil sumu 20,- Kč. Na mou repliku, že ráno jsem platila 16,- Kč odpověděl, to jste jela z Ústeckého kraje! To už jsem nemohla :) A to jsem ještě nevěděla, co mě čeká doma. Kamínek v botě mě pořád tlačil a při zutí doma jsem zjistila, že uvnitř je něco píchavého. Podala jsem botu manželovi s mrzutými slovy, že určitě nemám schovanou účtenku na reklamaci. Ten strčil taky ruku do boty, pak ji obrátil a vytáhl z ní velký trn z akátu, který jsem si někde našlápla a propíchl celou podrážku. Divím se, že jsem neměla díru i v noze.

Sundala jsem si bundu a zjistila, že mi v rukávu visí rozepnutý řetízek, ovšem bez mého oblíbeného přívěsku, který jsem nenávratně ztratila. 

Možná by se dalo říct, že to byl výlet "za všechny prachy", ale nebyl. Jeho podstatnou devízou totiž bylo jedno utužené přátelství.

 

aktivní senioři cestování
Hodnocení:
(5 b. / 26 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Hana Nová
Není nic trapnějšího , než když se dvě staré baby nazývají Alenkami , jako děcka v mateřské školce
Dana Puchalská
Álo, parádní putovaní. A dá se říct že je nabitý nejen energií,ale i adrenalinem. A fotogalerie ,jak jinak než super.
Marie Faldynová
Také to tam znám, ale už je to dávno co jsme tam jezdívali. Přeji ještě hodně příjemných zážitků na výletech!
Jitka Hašková
Bezva výlet. Kdysi jsem tam byla, je to moc hezké. Ti papoušci - to byl zázrak. Díky za fotky, které mi tu krásu připomněli.
Jarmila Komberec Jakubcová
Moc hezké.
Marie Novotná
. Moc ráda se dívám na tvoje toulky. Jsou suprové.
Hana Rypáčková
Pěkná divočina...
Miloslava Richterová
Přes to všechno pěkný výlet a já děkuji, tohle místo znám, fotky mě moc potěšily.
Alena Vávrová
Náramný výlet a zážitky. Papoušci vedou! Jízdné moc neřeším, protože nikam nejezdím. Když se občas svezu u nás z AN k nám na konec města, pokaždé taky platím jinak.
Zdenka Soukupová
Aleno, hezký příběh a krásné fotky.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.