Karel (67 let): Našel jsem skvělou ženu, ale pro rodinu jsem blázen
Ilustrační foto: Ingimage

Karel (67 let): Našel jsem skvělou ženu, ale pro rodinu jsem blázen

7. 6. 2022

Moje první manželství skončilo rozvodem, druhá žena mi zemřela po dlouhé těžké nemoci. Tehdy mně její odchod hodně vzal, trvalo snad dva roky, než jsem zase začal mít chuť někam chodit, mluvit s lidmi.

Z prvního manželství mám syna, z druhého dceru. Naštěstí spolu oba dobře vycházejí, což mi dělalo vždy radost. Říkával jsem si, že když už mi to v životě nevycházelo ve vztazích, děti se mi vyvedly. Bohužel, to, že drží pohromadě a rozumějí si, se teď obrátilo proti mně. Společně totiž syn i dcera došli k závěru, že jsem se zbláznil a odsuzují mě.

Seznámil jsem se se zajímavou ženou. Je dcerou mého kamaráda. Setkali jsme se náhodou při jednom posezení v restauraci, kam jsem občas chodíval s bývalými spolužáky z vysoké. Jeden několikrát přišel s dcerou. Byla po rozvodu, občas s námi poseděla u vína. Říkal mi poté, že měla divné manželství, ten její dokonce skončil v kriminále, zůstala sama s dcerou.

Pak jsme se jednou potkali ve vlaku, oba jsme mířili na výlet do Beskyd. Ona byla sama, já byl sám. Zjistili jsme, že rádi chodíme po kopcích, tak jsme si neplánovaně dali společnou trasu. Byl to jeden z mých nejhezčích výletů. Povídali jsme si, vůbec mi nepřipadalo, že je o jednadvacet let mladší. Zjistili jsme, že chodíme na stejná místa, na stejné horské chaty, jen jsme se tam nikdy dříve nepotkali.

Začali jsme vyrážet do hor společně. Jednou mi oznámila, že zařídila, že můžeme přespat v chatě její kamarádky, od které si ji občas půjčuje. Opékali jsme buřty, byl to pěkný večer. Já byl nervózní,  k ničemu nedošlo, nebyl jsem si jistý, jak náš vztah bere. Při loučení mě pak na nádraží  políbila a já už byl ztracený.

Když se to dozvěděl její táta, tedy můj kamarád, řekl, že nám vztah přeje. Ulevilo se mi, bál jsem se, že se naštve. Horší to bylo s mými dětmi. Asi po půlroční známosti jsem se rozhodl, že jim Katku představím. Pozval jsem je na oběd, uvařil jsem, seznámil jsem je. Bylo dusno. Bylo jasné, že se jim zdá mladá. Ona totiž vypadá výrazně mladší než ve skutečnosti je, obléká se hezky, je štíhlá.

Bylo to hodně trapné pro všechny.

Katka pak řekla, že jsem to neměl dělat, že jsme vztah nemuseli zveřejňovat. Jenže já jsem na ni pyšný, já ji mám rád, já se nechci skrývat.

Časem mi došlo, že si o ni moje děti myslí, že je zlatokopka. Že ji jde o můj domek, možná o úspory, které mi zbyly z prodeje firmy, kterou jsme kdysi spoluzaložil. Já stále pracuju, dělám poradce v jedné stavební společnosti. Katka je účetní a rozhodně se jí nevede špatně, má hodně klientů, svůj byt, své auto. Náš vztah je rovnocenný, férový, jedině divný může být ten věkový rozdíl.

Syn mi řekl, že bych si měl dát na Katku pozor. Ptal jsem se, jak to myslí. Řekl, že si o ní něco zjistil, ale odmítl mi říct co. Přijde mi to nefér. Jestli něco špatného ví, ať to řekne. Dcera se tváří nasupeně, přestala mi telefonovat, přestala mě navštěvovat. Když jsem se jí jednou ptal, kdy se s vnoučaty zastaví, řekla, že mě nebude rušit, že mám určitě v plánu trávit čas zajímavěji. Je jízlivá, ironická. Syn mi v hádce řekl, že jsem starý blázen.

Chápu, oni si myslí, že jsem se zbláznil do mladé ženské a odmítají si připustit, že by mohlo jít o normální vztah.

Katka se trápila a svěřila se mi, že mou dceru kontaktovala. Pozvala ji na kafe s tím, že by si promluvily. Dcera ji odmítla. Řekla jí, že si s ní nemá co říct. Je to neslušné a moc mě tím zklamala. Možná náš vztah nevydrží, možná Katce časem začnu připadat starý, ale co na tom? Kolik vztahů vyšumí a nic se neděje? Teď je nám spolu dobře a nechápu, proč si děti berou právo mluvit dospělým rodičům do jejich života. Já jim nikdy nehodnotil jejich partnery, respektoval jsem, koho si vybrali, chovám se k zeťovi i snaše slušně, mám je rád.

Dozvěděl jsem se, že syn dokonce řekl mé mamince, která je velmi nemocná a žije v domově pro seniory, že jsem si nabalil mladou holku. Máma to vůbec nebyla schopná pochopit, stále se mě vyptává, je z toho zmatená. Její duševní stav už není dobrý, vždyť ona ještě nepochopila ani to, že zemřela má žena, tak proč jí syn říká takové věci? Nechápu.

Naše rodina se rozklížila. Děti, na kterých mi tak záleží, mě zatratily. Chápu jejich nedůvěřivost, ale přijde mi to vůči mě nefér. Copak každý člověk nemá právo na hezký vztah, na štěstí, na lásku bez ohledu na věk?

 

(Jméno pisatele i dalších osob vystupujících v jeho vyprávění byla na jeho přání změněna - pozn. redace)

 

 

 

 

Můj příběh vztahy a sex
Autor: Redakce
Hodnocení:
(4.5 b. / 30 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Jiří Hradecký
Nepochopil jsem některé diskutující - proč zatahují do diskuze o různě starých milenců - válku na Ukrajině. Pokud se o ní chtějí bavit, tak někde jinde, když je toho všude plno. Jinak pánovi přeji ať si se svou přítelkyní užívá - jak výletů, tak i všeho ostatního, co je oba baví, Udělal sice chybu s tím seznamováním se svými dětmi, ale myslím, že čas všechno zahladí, protože jak děti, tak i vnoučata mají rozum a časem většinou zjistí, že děda blázen není.
Eva Kopecká
Myslela jsem to tak, že když jsou dva spolu třicet čtyřicet let a pořád ti stejní spolu stárnou, že ten jejich způsob života je poněkud odlišný od života dvou, co se potkali před pár lety. Tedy babi s dědou ohlídají, zavaří že zahrady, dovezou, uvaří a pozvou na druhý vánoční svátek. Když tohle bude dělat dvojice přítel a přítelkyně, bude to akorát křeč. Které děti pozveme a na kdy. Pozveme-li je vůbec. Proto říkám, že kdo o toho letitého partnera přišel, neměl by svého nového partnera stylizovat do role zastupitelské. Je jasné, že je to prostě jinak. Že rozvedení rodiče mají každý svůj život a nebudou na svátky spolu dětem vyvařovat a o prázdniny hlídat vnoučata. Ty dospělé děti to od nich ani nečekají. Berou to tak, že babi a děda mají svůj život a asi jsou rádi, že to zvládají sami. Je velice pohodlné žít sama. Poznala jsem to po rozvodu, jsem spokojená. Místo hádek klid, beru to jako veliké plus. Všude kolem mě jsou lidé a možnosti jít mezi ně. Spolky, sportovní, kulturní akce. Ano, uznávám, je bonus mít s kým jít. Ale v šedesáti sedmdesáti do toho takzvaně praštit, prodat jeden byt a sestěhovat se, za tu úsporu nájmu to v mnoha případech podle mě nestojí. Mít svou pohodu, pohodlí, klid. Děti vědí, že je děda buď někde na výletě, a nebo doma. Když je doma, mohou zaskočit. Když je jinde, večer zavolají, jak se měl. O tom, kdo s kým o čem pro koho, se mluvit nemusí. Zda děda tráví večer s chlapy u karet nebo s přítelkyní na koncertě, se ty děti ani nestarají. Důležité je, že je děda v pořádku, že to zvládá. Jako samozřejmě pane Berko, kdo by se rád nepochlubil. To člověk chápe. Proč mít doma stejně starou, když má zájem mladší. Lze se ale pochlubit světu na zájezdě, na výletě, v hospodě. Rozumný člověk neorganizuje setkání příbuzenstva. Teď budeme jedna rodina, co bylo bylo, Mařenka si přeje, aby ji děti říkaly teto a vy ji můžete tykat.....fakt ne. Já jsem ráda, a mohlo by mi to být jedno, když vidím dva, co si rozumí a jsou spolu dlouho. Jsem i ráda, když se dva potkají a jsou rádi, že nejsou na ten život sami. Ona mu uvaří a vypere,on ji opraví a odveze. Proč ne. Když vidím některé dvojice, jak on ji věže nakoupit, poněvadž ví, že by s ní nevydržel, nejradši by ji odvezl někam do lesa a tam ji nechal napospas dravé zvěři.....nebo když ona kouká, jak on sedí u hokeje a nadává a říká si, co bude lepší, nasypat mu něco do toho kafe nebo vzít ho po hlavě pánví......takto nejsou hezké ty roky, co je ještě spolu čekají....
Jindřich Berka
Dobrý den, velmi se mi líbil názor paní Kopecké. Jen to trochu po mém to doplním. My chlapi jsme chlubiví, takže se mu nedivím. Já to tak vidím rozumně + - 10 let. Jak je to generace, tak jsou problémy. Možná paní zrovna neměla nikoho mladšího. Možná časem přijde. Jen nějak s vámi nesouhlasím, že člověk by si měl po 55 užívat a ne vázat. Já neumím být sám, cítil bych se ztracený mezi zdmi, bez každodenního lidského tepla. Respektuji, že každý to má jinak . Jindra
Olga Škopánová
Pane Vrba dějiny vždycky mužou dopadnout jinak. Obecně ale platí, že agresora nemůžete nechat vyhrát. I ten Hitler, kdyby válku vyhrál tak by postupně vyvraždil celý český národ, aby uvolnil místo pro Němce. A stejnými plány se netají ani Putin(vyvraždit tak 2 až 3 miliony Ukrajinců)
Eva Kopecká
Ještě bych se vrátila k tématu. Myslím, že 46 letá Katka z našeho příběhu měla víc rozumu, než projevil samotný 67 letý aktér a vypravěč z příběhu. Nikdo jim nebránil, aby se vídali a trávili spolu čas. Ty děti za dědou určitě nechodí denně. Bylo úplně zbytečné gesto, zvát je na jídlo a slavnostně jim oznamovat známost mnohem lepší. Vždyť spolu mohli dál chodit po výletech, trávit spolu dny nemuseli okázale dávat světu najevo to, co je běžné u lidí, kteří se budou brát nebo zakládat rodinu. Tam je namístě pozvat rodiče, aby se seznámili. Zde to bylo spíš od dětí bráno jako provokace. Koukněte, jaký jsem Jura, mám na to mít doma holku takhle oproti mně mladou. Ty děti v ní vidí takové znesvěcení obou maminek. Té rozvedené i té zemřelé. Ty děti na to koukají jinak. Neříkám, že je nebo není správné a za jak dlouho si někoho najít. Říkám, že se kolem toho nemusí dělat divadlo. Je to soukromá věc každého, kdo žije sám. Když se tak dívám kolem, mají lidi pocit se pořád někde a nějakým způsobem prezentovat. Vídám se s někým, jezdím s ním na výlety, je to moje soukromá věc. Co kdy kde a s kým dělám. Nikomu nemusím skládat účty. A nikomu se zpovídat. Konečně, spousta lidí tohle dělá tajně v manželství. Jejich děti a partneři to nevědí a je pokoj. To ne že bych to schvalovala. Takže ať s tím svět seznamují ti, kdo myslí, že potkali na celý život. Budou to jejich rodiče, kdo se budou těšit na vnoučata. Ti, co to dělají tajně, by se, když už bez toho vztahu nemůžou být, měli snažit, aby neublížili. A ti, kdo si chtějí zpříjemnit pár let specneho času, ať si ho zpříjemní a nedělají kolem toho divadlo. Je to jejich věc. Ty děti to berou vždycky tak nějak negativně. V nedávné době se známá seznámila s pánem věkově přiměřeným, rozvedeným už dlouho. Po pár měsících si on vzpomněl, že ji seznámí se svými dětmi na kulturní akci. On ty její znal. No povídala, katastrofa. Syn nechal svůj lístek propadnout a nedostavil se. Dcera se dostavila a celým svým chováním dávala najevo svojí nechuť. Známá mi řekla, že by radši držela pár facek. Že neví, jak se ty děti chovaly k minulé přítelkyni, ale že tohle nemá zapotřebí. A že vlastně vztah byl hlavně jeho iniciativou. To už spolu u ní bydleli, ona nemohla dojíždět od něj do práce. Asi se cítil sám, že o ní stál, děti mají svůj život. Jenomže pán byl movitější a vzdělanější a ona cítila tak trochu, že ji chce dirigovat podle svého. Povídám jí, že není nad to, mít svoje a jen se vídat. A netahat do toho rodinu. Kupodivu souhlasila. Vztah ukončila po čase. On se se svými dětmi moc nevídal a měl tendence ji usměrňovat, kdy by se se svými měla vidět ona. Takže asi tak. V tomhle věku po 55 do neurčita si má člověk vychutnávat, že žije sám a má si to sám taky užít. Snahy o společné akce s dětmi by ve vlastním zájmu neměl organizovat. Ujde tak zbytečným mrzutostem. Jednou se uvidí s dětmi, jindy s novým partnerem a budou všichni spokojení...
Martin Vrba
Díky "zbabělosti" se ale Francie dočkala konce války bez větších ztrát a patřila na stranu vítězů, stejně se díky "zbabělosti" dočkalo vítězství i Česko a díky "hrdinům" ze Slovenského národního povstání se Slovensko zařadilo (bylo zařazeno) na stranu vítězů, přestože s Německem bojovalo na jejich straně.. Česko patřilo k vítězům, právě pro boj našich vojáků v SSSR, ve VB, i když naše zbrojovky na plný výkon pracovaly pro Německo. A tak bych mohl pokračovat celou Evropou a VB měla doslova na kahánku a pomohlo jí jen to, že ji odděluje od Evropy 45 km vody a že Hitler udělal několik strategických chyb a že VB vyšla operace Dynamo - Evakuace z Dunkerque A na tom boji se podílelo i mnoho Poláků a Čechoslováků - letců. Vše mohlo dopadnout úplně jinak. I den D mohl dopadnout krachem - nebýt zarputilosti Hitlera, který si myslel, že se jedná jen o klamný manévr - atd. atd. I Italové se přidali na stranu vítězů - zradili Německo a tloukli už mrtvého Mussoliniho pověšeného za nohy. Když ho milovali dříve (největšího spojence a kamaráda Hitlera) - Přízeň je vrtkavá podle toho, jak se lidem daří a jaká je situace na bojišti a nikdo ji nemá jistou stále - to se týká ale všech - Putina i Zelynského. A když má nepřítel jasnou převahu, tak je lepší se vzdát, než se nechat zlikvidovat do posledního obyvatele, s tím už pak nic neuděláte. Vzdát se přesile není ostuda, to jen Japonci by se raději nechali zabít, než aby se vzdali, atd. atd. A někteří se odmítli vzdát i desetiletí a stále byli na ostrovech připraveni se bránit. A pokud si myslíte, že se Rusko vzdá, tak si to myslete dál. Já si myslím, že země, která vydržela největší útrapy za II. světové války, se jen tak nepoloží. Má zdroje a hodně lidí a hodně prostoru. To neříkám, že bych jí nyní fandil, ale to je fakt a tlak na ni ji naopak stmelí a dá vzpomenout na doby hrdinů. Evropa má hodně řečí, ale není ochotna se uskromnit ve svém přepychu, Rusové byli donuceni i kanibalismu, aby přežili ve druhé světové válce a nevím jak je to dnes, ale ještě kolem roku 1977 tam ženy makaly na stavbách a dělaly práce, které všude jinde dělali jen muži.. I když je toto zajímavější téma, než že si staroch nebrnknul mladší kočku, tak jsme mu to ale pokazili totálně - ten si dneska už nevrzne. Tak toho už necháme i my dva. :)
Olga Škopánová
Pane Vrba máte pravdu Francie se vždy chovala hloupě a zbaběle, naštěstí jsou i jiné státy jako VB, Polsko a další. Myslím, že snaha, aby masový vrah nebyl ponížen je naprosto zbytečná. Ano dohoda bude, ale teprve tehdy až Putin bude poražen, teprve tehdy se Evropa bude cítit v bezpečí.
Martin Vrba
Tedy - dala byste přednost pravdě a lásce a ať nás všechny vezme atom ve své výhni - ale už se politici snaží s Putinem domluvit - ustoupit mu, politici se vždy nakonec nějak domluví - na konci jakéhokoli konfliktu je vždy nějaká dohoda, aby se prý necítil tak ponížen - reprezentant takového řešení je zase Francie - ta se také domluvila i s Hitlerem a vzdala se mu ve stejném vagonu, ve kterém se vzdalo Německo Francii a jeho spojencům na konci I. světové války. Myslím, že jsem ale silně vybočil z tématu článku a tak nebudu mít nic proti tomu, když pan Raška (nebo jeho zástupce) naše příspěvky "mimo" téma smaže.
Olga Škopánová
Pane Vrba je třeba říct, že smlouva Ruska a Německa o neútočení byl vrchol pokrytectví. Po válce SSSR neměl žádné právo zabrat si pro sebe půlku Evropy a nastolit tam sobě vyhovující režimy.Dnes nevím jak USA, ale Evropa nemá jinou možnost než se bránit a zastavit Putina na Ukrajině, protože jinak je na řadě Polsko, Pobaltí a pak Slovensko a naše republika. Přišli bychom o tu vysmívanou a kritizovanou svobodu a demokracii, protože Putin by v Evropě nastolil teror hitlerovského typu.
Martin Vrba
Barbarossa 1941 - Nelze něco psát, když mne za ruku tahá vnuk, že už a potřebuje můj počítač. :) :)

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.