MILÝ VOLE! - úplně malá a hodně dávná vzpomínka
Ilustrační fotografie: Pixabay

MILÝ VOLE! - úplně malá a hodně dávná vzpomínka

8. 6. 2022

Kdysi, už hodně dávno, v šesté třídě kralupské měšťanky, při pohledu na ostatní kluky, kteří se bavili tím, že pošťuchovali holky, které to evidentně bavilo, jsem se cítil až méněcenný a zbytečný. Holky se smály, honily se s kluky po třídě, aby se posléze rozječely, když některý z  kluků, v touze po lepším poznání, vlezl holce až pod lavici.

To tedy ne, řekl jsem si, půjdu na to jinak. Pod lavici nepolezu, vzájemný stav jsme si už před časem ujasnili se sousedovic Jiřinkou při hře na doktory, napíši raději dopis.

Vzal jsem si papír a nadepsal ho:

„Ahoj Mirko! Rozhodl jsem se, že s tebou budu chodit…“ a tak dál, vše si už nepamatuji. Papír jsem pečlivě složil a o přestávce jsem ho, pln sebevědomí, strčil Mirce do ruky.

Její reakce byla rychlá. O další přestávce mi strčila do ruky můj pečlivě složený papír se svojí odpovědí. Ta začínala následovně:

„Milý vole! Tak na tebe jsem zrovna čekala.“

Celý obsah její odpovědi si nepamatuji, pouze tento úvod. Milý vole! Bylo to drsné prozření. Nemá to cenu dál rozvádět. Tato naše vzájemná korespondence se, bohužel, později ztratila ve víru mých častých stěhování.

Přinesla mi však do dalšího života jedno velké ponaučení. A sice – dvakrát měř a jednou řež. A když nevíš co a nemáš potřebnou zkušenost, tak raději drž hubu.
K  ženskému pohlaví jsem však v žádném případě nezahořkl a své seběvědomí jsem si napravil o pár let později v tanečních.

Po 45 letech od konce měšťanky jsme se s Mirkou na prvním a bohužel i posledním třídním srazu setkali, popovídali si a já jsem se chránil toho, vzpomenout na ten nešťastný dopis. Ona o tom naštěstí nemluvila. Asi na tu záležitost zapomněla. A tak jsme si dali pusu. První a také poslední. Trochu pozdě. Bohužel. Tenkrát ve škole bych ji uvítal raději.

 

 

glosa Můj příběh vzpomínky
Autor: Jan Zelenka
Hodnocení:
(5.1 b. / 25 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Miloslava Richterová
Pěkné :-)
Věra Ježková
Jendo, so ist das Leben. Hezká vzpomínka. :-)
Rostislav Mraček
Velice vtipná Mirka!
Jana Kollinová
Už během čtení článku moje podvědomí bobtnalo snahou vybavit si konkrétní text psaníček vyměňovaných si se spolužáky navzájem napříč mým vzdělávacím procesem a NIC, alespoň co by se mohlo vzdáleně podobat zájmu o opačné pohlaví. Zatímco výměna papírků taháků, výsledků řešení testů, nápověd nebo výzev k různým kulišárnám nabízela pestrý výběr. :-)
Jana Jurečková
Také si vzpomínám na 2. stupeň školy. Házeli jsme si psaníčka a tam byly zamilované básničky. Jednu dostal kluk na konci zadní lavice, byl červený až po uši. Hráli jsme si na doktory, chodili do tanečních. Připadá mi, že to bylo včera. Krásná to doba....
Anna Potůčková
Napadlo mě jedno rčení: Co se škádlivá, rádo se mívá.....Třeba zvolila jen silná slova v papírové formě, ale kdoví co cítila uvnitř svého JÁ. Někdy člověk vysloví slova jiná, než by chtěl. Ale dvakrát měř a jednou řež se mě tato poučka moc líbí, nebot v životě to tak je. Uřezané už napravit nejde!
Jana Hošková
Dobré ponaučení na konci dobrého článku ! Ač se jím pořád chci řídit, často se mi to nedaří ! :-))

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.