Měření štěstí. Posedlost, které podlehlo mnoho lidí
Ilustrační foto: Ingimage

Měření štěstí. Posedlost, které podlehlo mnoho lidí

1. 8. 2022

Být šťastný. Nepřetržitě. Šťastnější, než jsou ostatní. A hlavně o tom dát všem vědět. To je trend, kterému během minulých let podlehla většina lidí. Ze štěstí se stal byznys. Pojednává o něm spousta knih, vyučuje se v kurzech a dokonce se i měří.

Štěstí už dávno není cosi neuchopitelného, tedy něco, co se pokoušejí popsat básníci. Naopak, stala se z něj veličina, která se měří, zkoumá a obchoduje se s ní.

V Dánsku dokonce funguje Institut pro výzkum štěstí a jeho zakladatel, jistý Meik Wiking si na zkoumání štěstí založil dobře fungující byznys. Píše o něm knihy, přednáší na akcích v různých zemích světa. A lidé jeho rady, tipy a přednášky přímo hltají.

 Existuje několik měřících nástrojů štěstí, například Happiness report, Gallup Wellbeing Index, OECD Life Index, Good Country index. K nim si vlastní žebříčky vytvářejí i jednotlivé státy, v čemž je průkopníkem Bhútán, kde se měří takzvané hrubé národní štěstí, tedy něco jako hrubý domácí produkt, ale vyjadřující míru kvality života obyvatel. Ostatně, právě v Bhútánu se s měřením štěstí začalo a to už v sedmdesátých letech, kdy si tam dali do ústavy cíl, že všichni této obyvatelé země mají právo na štěstí.

Otázkou je, co si pod tím výrazem představit. Přesněji, jde o problém, protože si pod pojmem štěstí každý představuje něco trochu jiného. Zatímco třeba stará dáma, která vzpomíná, jak prožila válku, tvrdí, že pro ni je štěstí pocit, že se každé ráno vzbudí v posteli, má co jíst a nebojí se, že na ni spadne bomba, její vnučka tvrdí, že by byla šťastná jedině v případě, kdyby měla vlastní velký dům na pobřeží na Mallorce.

Zatímco dříve mnoho lidí považovalo štěstí za jakýsi prchavý okamžik, které se v životě objevuje spíše sporadicky, nyní si pod tím pojmem většina lidí představuje něco, na co má každý právo a to pokud možno nepřetržitě.

„Lidé vnímají svůj život ve srovnání s ostatními. Všimněme si, že spíše než kolik berou oni sami, je zajímá srovnání s tím, kolik berou ostatní. Chtějí vědět, jak si stojí ve společenském žebříčku, potřebují se neustále srovnávat. Ale k pocitu štěstí přispívá to, když si člověk uvědomí, co potřebuje k životu, co mu dělá radost a nezajímá se až tak, co potřebují či mají druzí. Ale je těžké to dokázat,“ vysvětluje na svých přednáškách Meik Wiking.

Podobný názor prezentuje Tomáš Studeník, který se zabývá inovacemi a pořádáním různých akcí: „Všimněme si, že si lidé na sociální sítě nedávají momenty všednosti, ale snímky, na kterých vypadají šťastně. Vyfotografují se jako šťastná, rozesmátá rodina, i když ve skutečnosti je ta rodina třeba rozhádaná a její členové si lezou na nervy. Ale ten, kdo vidí její fotku, si říká: Proč taky nejsem tak šťastný jako oni, proč nemám tak krásný život?“

Naštvanost se dnes nenosí, módou se stalo tvářit se, že jsme šťastní. I když je nám třeba hodně mizerně, považujeme za nevhodné odpovědět na otázku, jak se máme, že blbě. Protože se bojíme, že si o nás lidé pomyslí, že jsme staří bručouni. Ze všech stran se valí rady, jak nebýt negativně naladění, jak myslet pozitivně, jak si do života pouštět štěstí, ba dokonce jak se naučit ho vytvářet.

„Lidé nyní věří nejrůznějším návodům na štěstí, z nichž mnohé jsou téměř škodlivé. Mnohé jsou založené na radách typu, že šťastní budeme, když se vyhneme všemu, co je nám nepříjemné. Jenže tak to přece v životě není. Když se vyhýbáme návštěvě zubaře nebo nepříjemným úkolům ve škole či práci, výsledkem není štěstí, ale průšvih,“ říká psycholog Jeroným Klimeš.

Zajímavou zkušenost na toto téma popsala spisovatelka Barbora Šťastná, která před léty psala blog s názvem Šťastný blog a je autorkou několika knížek, v nichž se tématu štěstí věnuje. Rozebírala ho ze všech stran, byla považována za expertku na vše, co se štěstím souvisí. A pak najednou tohoto tématu zanechala. „Dostávala jsem neustále otázky na téma štěstí. Postupně jsem si začala připadat nekompetentní, měla jsem výčitky svědomí. Ve skutečnosti jsem se cítila zpruzená, nešťastná, ale psala jsem o štěstí a lidé si mysleli, že jim mám co poradit. Časem jsem si začala říkat, že takhle to dál nejde.“

Vlastně popsala přesně to, v čem je největší problém. Nikdo přece není nepřetržitě šťastný. Štěstí přece nejde uměle vytvořit. Každý prožívá dny, kdy je takzvaně nahoře a kdy dole.

Přesto jsou různé knihy a besedy na téma štěstí stále velmi žádané. Existují čaje štěstí, svíčky štěstí, ba i ponožky či deky štěstí. Fakt, prý se do nich zachumláme a cítíme se šťastnější. Ideálně, když se v této pozici vyfotíme, budeme se na něm spokojeně usmívat a dáme si ho na sociální sítě, aby celý svět viděl, jak nezměrné a krásné naše štěstí je.

Mnoho lidí v tomto trendu úspěšně jede už řadu let. Zároveň přibývá lidí, kteří začínají přemýšlet nad tím, že jim všechny ty příručky a pomůcky vlastně stále žádné štěstí nepřinesly. Nebo ano a nedokážou ho poznat? I to není v pořádku, vždyť se snažili naučit se najít štěstí v kurzech. A tak jedna zajímavá zpráva na závěr. Ze všech těch měření a výzkumů, které na toto téma proběhly, vychází, že šťastnější jsou paradoxně staří lidé. Jak je to možné, že lidé, kterým už nezbývá moc života a navíc je trápí nemoci a prožili často hodně zlého, se cítí být šťastnější než lidé mladí, zdraví, hezcí?

„Možná se už nestresují tím, co bude, protože jim moc času nezbývá. Umějí proto žít přítomností, okamžikem,“ říká Barbora Šťastná.

Další možný důvod je, že nejstarší generace si do života nepustila srovnávání si na sociálních sítích. Jak říká se smíchem jedna sedmaosmdesátiletá obyvatelka domova pro seniory: „Tady se už nikdo s nikým nesrovnává, protože jsme na tom všichni stejně blbě.“

 

psychika životní styl
Hodnocení:
(4.5 b. / 13 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Dana Straková
Myslím, že člověk nemusí a ani nemůže být pořád šťastný, stačí přece "nebýt nešťastný", ne? To je jako se zamilovaností. Znám jednoho, co mu stav zamilovanosti vydrží vždycky jen chvilku a pak musí hledat znovu, aby se mu ten pocit štěstí zase vrátil. A kolikrát už se mu to podařilo, to snad ani sám neví. Ledaže by si vedl deníček, ale to je spíš ženská záležitost. Chlap by mohl mít asi radši tabulku v Excelu, ne?
Zdenka Jírová
"Co je štěstí, muška jenom zlatá, která za večera kolem hlavy chvátá..." Štěstí nemůže být trvalý stav. Štěstí je ten vzácný okamžik, kdy si uvědomíme svou mimořádnou duševní pohodu. Opakem je zklamání. Když mi bylo 6 let, poprvé jsem v obchodě viděla krásnou panenku / tehdy dovezenou z Německa/ s vlásky, mrkací. Moc se mi líbila, ale maminka mi řekla, že je moc drahá a že už jsem na panenky velká. Byla jsem moc zklamaná. O to větší byla má radost a pocit štěstí, když jsem ji našla pod vánočním stromečkem. Byla to má nejoblíbenější panenka a zachovala se mi do dospělosti a hrála si s ní ještě má dcera. Maminka mi chtěla udělat radost, přestože jsme byly v té době samy a maminka musela moc šetřit.
Soňa Prachfeldová
Stěstí se nedá měřit. A poměřovat s ostatními, to je hloupost. Štěstí je, když člověk pochopí, že ho nenajde ve velkém bohatství, spoustě nahromaděného majetku, ale v tom, že se lidé mají rádi a dokáží si pomoct a navzájem se podpořit. Radovat se z obyčejných dní a podržet druhého, když není do zpěvu.
Jindřich Berka
Dobrý den paní Kopecká, to samé sděluji aspoň 20 let mladým. Stanovte si malé cíle. Na co máte, snažte si je plnit a budete se sebou spokojení. Možná i šťastní. Hlavně duševně zdraví!! Jindra
Jitka Caklová
Ano, spokojenost, nezávislá na komkoliv a na čemkoliv, je opravdovým štěstím ♥
Eva Kopecká
Naštěstí jsem nikdy neměla potřebu zabývat se tím, jak šťastní jsou ostatní a zda nejsem méně šťastná, než jsou oni. Ono to štěstí nespočívá v tom, mít všechno, mít to, co mají ostatní. Nemyslím jen vlastnit to či ono. Taky jsem nikdy neměla v povaze hnát se za něčím a mít to za každou cenu. Tím taky nemyslím jen hmotné statky. Jsem typ, který má pořád nějaké plány, dávám si malé splnitelné cíle. Je klika, že jsem se nepouštěla do věcí, které byly nad mé síly. Na druhou stranu pokud se do něčeho zakousnu, mám ve zvyku udělat to pořádně a dotáhnout to do konce. Když se zpětně ohlédnu dozadu, nepochopím, jak jsem z takové pastoušky mohla udělat chalupu, dát pár náročných projektů v práci, zvládnout ošklivou nemoc, hodně špatný konec manželství, stovky hodin na vedlejších pracovních poměrech kvůli majetkovému vyrovnání, obstát v náročném koníčku, na stáří pomoci lidem, kteří mi ten život dost ztrpčili atd. Vždycky šlo o starost a práci na měsíce a roky. Nechává mě klidnou fakt, že má soused nové fáro, že byl příbuzný zalevno v Americe, že někdo je známý, má veliký dům, atd. S pousmáním se podívám na sociální sítě, kde lidé, o nichž jsem si myslela, že jsou celkem normální, se se zářným úsměvem vyfotí prakticky všude, kam vlezou. V pondělí na Šumavě, v pátek v cizině, další týden na víkendovém pobytu. Pokud toto je jejich smysl života, ukazovat světu, kde všude byli, doplnit to rádoby trefnou poznámkou a vyžívat se v tom, budiž jim to přáno. Tato honba za atraktivitou vlastní osobnosti je mi úplně cizí. Mám svůj obyčejný život, pár lidí, co je ráda vídám, dělám, co mě baví a pokud mám říct něco k otázce štěstí, pak jsem šťastná, že některé věci mám za sebou. Ten život mi utekl v samé práci a starostech. A protože toho hezkého nebylo mnoho, tím víc si každé hezké chvíle vážím. Pustím si večer starý oblíbený film, vím, že jsem dnes udělala něco užitečného, jsem ve svém, mám to tu, jak chci já, no a jsem spokojená. Nemám pocit, že o něco přicházím, když nejsem jinde. Na nějakém atraktivním místě, abych si tam udělala selfíčko s někým známým. Takže asi tak....
Zdenka Koldová
štěstí?co je štěstí,muška jenom zlatá,,,,nebo tak nějak
Jitka Caklová
Bohužel z mých očekávání a ideálů se většinou stávaly iluze a štěstí fatou morgánou. "Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše." a tak dávám přednost maličkostem :-)
Věra Ježková
Děkuji za zajímavé informace. To koukám. Sledovat, je-li někdo šťastnější než já. Učit se být šťastným podle příruček. Měřit štěstí. Štěstí má přece nespočet podob. Jsem ráda, že mě nikdy nenapadlo se tímto zabývat.
Jan Zelenka
Měřit štěstí nějakými parametry je nesmyslné. Každý vnímá štěstí jinak. Je to abstraktní pojem. Souhlasím s paní Caklovou. V genech to není. Vyvíjí se v průběhu lidského života. Jak už jsem psal ve své glose o štěstí, zveřejněné zde, na íčku v říjnu loňského roku - cituji: "Rodí se z našeho vnímání světa, z našeho očekávání, ideálů i z drobných maličkostí, ze kterých se náš život skládá. Životní události nás postupně formují a dlouhodobě ovlivňují".

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.