Eva (59 let) Manžel mě uráží. Prý to nemyslí zle, mě to trápí

Ano choďte, ale hlavně ve vlastním zájmu, sama pro svůj dobrý pocit. Ne proto, aby jste se někomu zalíbila, nebo nedej Bože, zavděčila. O tom to opravdu není.

Po přečtení celého článku nemohu souhlasit s tvrzením pisatelky, že manžel není žádný buran a primitiv.

Jestli můžu radit- choďte. Co nejvíc, ať nepřibíráte, ve vyšším věku by to byl problém. Znám takové ženy. Nakonec i chlapy, ale ti to neřeší. Díky za pochopení.

Oprava: ... ani veselá, ...

Vando, podle mě ani smutná, ani politování hodná. Takhle to dopadne vždycky, když člověk neumí být sám sebou, neuznává svoji hodnotu a ještě k tomu si plete lásku se závislostí. Platí to v každém vztahu a ke komukoliv. Právě Ty mi můžeš věřit o čem píši :-) :-)

Že bylo změněno i to křestní jméno! Ale marně! Veřejně známé, úžasné myšlenkové pochody, nejenom v tomto článku, odhalily celoživotně hledající se pisatelku. Veselá či politováníhodná tragikomedie?

Paní Evo, posledními dvěma větami, v posledním odstavci, na to co máte dělat, jste si odpověděla sama, stačí se rozhodnout. Otázkou ovšem je, zda Vašemu rozhodnutí nebrání finanční, bytová, či jiná závislost na manželovi. V takovém případě je každá rada drahá.

Toto je téma, přímo mně šité na míru od dětství a možná ještě někdy před 10 - 15 lety. První odstavec mluví za vše. Dnes jsem, jak se s oblibou říká "za vodou". Jsem taková jaká jsem a "Komu se to nelíbí, ať mi, nebo si ......................." Mě může urazit pouze inteligent a takových lidí je opravdu poskrovnu.