Společné kadeřnictví a pár facek, tam to začalo i skončilo
Ilustrační foto: Pixabay

Společné kadeřnictví a pár facek, tam to začalo i skončilo

12. 9. 2022

Kdysi dávno, bylo mi asi 26, byla moje známá pozvána do Tábora na svatbu za svědkyni své sestřenici a na poslední chvíli se dozvěděla, že si má prý přivést i partnera, že potřebují i svědka, tak se rozhodla mi zavolat do práce.

V té době jsem zrovna nosil “máničku" a má kadeřnice - maskérka z televize - nebyla ten den v práci a my už potřebovali druhý den ráno odjet. Říkal jsem si: ”Snad se tolik nestane”, tehdy byla “mániček” plná republika. Přijeli jsme Fiatem 500 brzo do Tábora a když mne viděl otec nevěsty, tak se postranní rychlou cestou k nám doneslo, že by chtěl, abych se ostříhal. Fakt, že delší vlasy jsem měl z mužů na svatbě jen já.

Já mu chtěl vyhovět a vlezl jsem do prvního ženského kadeřnictví s tou mou kamarádkou Evou a poprosil je tam, aby mne tam ostříhali. Musel jsem ale chvíli čekat a tak jsem se tam snažil "ty holky" za odměnu bavit a ono se jim to tak líbilo, že když jsme vyšli z toho kadeřnictví s Evou, s kterou jsem se znal zase jenom krátce - jenom z jedno setkání - to si poslechněte - to bude taková mezihra:

Jednou na večer, když jsem si krátil cestu domů z televize přes pasáž divadla ABC, mne oslovila vysoká a docela pěkná, ale trochu odměřená žena kolem třicítky, zda bych jí neudělal náhradníka . . . .a než to dořekla, tak pro urychlení komunikace jsem na ni vyhrknul: “Vy mi chcete ten lístek prodat?” Koktala: "No - já jsem si myslela, že byte třeba na to představení šel rád, maminka onemocněla chřipkou a vy vypadáte" . . . a dál nevěděla, co by řekla a tak jí povídám. “Jo, udělám vám pěkný večer, bude to jako s maminkou”. Jemně jsem ji vzal za loket a byl nejvyšší čas. Moc mi zalichotil ten její výběr a pak jsme se neviděli půl roku, jen jsme si vyměnili telefonní čísla a nic víc - vůbec nic, až ten ten telefon do práce a pozvání na svatbu.

A teď se vrátíme v ději před to kadeřnictví, když jsem si myslel, jak tam všechny i Evu bavím, tak zároveň s bouchnutím dveří od kadeřnictví, mi vlepila ta Eva pořádných pár facek, že je prý neslušné, takto koketovat s cizími ženami, když tam jsem s přítelkyní. Normální chlap by se otočil a odešel, ten nenormální by jí dokonce tu facku vrátil, ale já nejsem ani jeden z nich. Mne přímo fascinoval ten její “majetnický” vztah, který jsem u ní nastartoval jedním divadelním představením, tedy nějakým klasikem a jednou přestávkou, kdy jsem jí stačil jen říct, že dělám v televizi.

Překvapilo mne, že si mne udržela v paměti až do té doby, kdy si měla vybrat někoho vhodného k sobě na tu svatbu kamarádky. Vždyť to byla opravdu inteligentní žena a já zase nějaký Leonardo DiCaprio nebyl. Já jsem si jen sáhl na ret, zda mi neteče krev a omluvil se jí ironicky slovy “promiň miláčku”, jak by to učinil její muž - ženáč po desetiletém manželství. Ona mi odpověděla úplně ve stejném tónu: ”Dobře, ale pamatuj si, že to bylo naposled, co jsi mi takto na veřejnosti urazil!”

Rychle jsme spolu došli na radnici, tam se podepsali do příslušných listin a pak šli na svatební hostinu, bylo nás tam asi 15 - 20 lidí. K jídlu byl bažant a spousty jiných dobrot. Tatínek nevěsty byl myslivec a zábava byla skvělá a facka se už zahojila a já si říkal, že to tedy byla docela dobrá sobota i s dobrou náplní - to jsem vztahoval na tu nádivku v tom bažantovi.

Pak jsem pomáhal přestěhovat ještě několik židlí ze sálu na zahradu, kde už hrála nějaká malá kapela na malém pódiu. Koukal jsem se na hudebníky, když zrovna nevěsta házela kyticí a já úplně reflexivně, když ta kytice letěla kolem mé hlavy, jsem ji chytil a židle pustil na zem. Na to se událo pár věcí v rychlém sledu, nejdříve jsem tím všechny pobavil poprvé, pak jsem tu kytici předal první malé dívce, která se za ní po mé vysoké postavě škrábala nahoru, k čemuž si přistavila jednu z těch skládacích židlí, všichni se smáli, já také. Bylo mi jí líto, jak moc touží se vdát, dal jsem jí tu kytku do ruky a vzápětí jsem od ní dostal pusu a pak hned zase už toho dne druhou facku od  podnapilé Evy se slovy: “Sprosťáku, a domů jedeš sám, ty fakt nevíš, co se sluší a patří!” Všemu se svatebčané smáli, ale mne už nefalšovaně bolela sanice a z toho pohledu se dalo vytušit, že je to myšleno zcela vážně.

Na třetí facku jsem už nečekal a odebral jsem se směrem na autobusové nádraží. Cestou jsem ale potkal jednu z družiček, která patřila k příbuzenstvu a jela taky do Prahy. Divila se, že tam nepřespávám, jak bylo v plánu. Tak jsem jí prozradil, jak jsme se s Evou seznámili a že na těch pár hodin "společného soužití" už těch facek bylo dost. Družičce jsem se zdráhal dát telefonní číslo, co kdyby to fackování měli v rodě. Ale musel jsem - bez malého setkání se to neobešlo, já jsem na té svatbě někde vytratil peněženku, tak mi družička zaplatila jízdenku a na setkání, kdy jsem jí to šel vrátit, přinesla i mou peněženku, kterou našla kadeřnice. Jaké jsem si z toho vzal pro život poučení? I když jsem měl vždy rád ženy vysoké, tak jsem si nakonec vzal za ženu tu nejmenší z těch, které jsem blíže znal - to pro jistotu - úplně stačí facka ze 168 cm, aby sedla.

Tady by můj příběh mohl skončit, ale poinata ještě přijde. Naše seznámení s Evou nebylo tak náhodné - tedy z její strany. Asi za rok jsem na tom samém místě tu Evu zase potkal, jak s lístkem v ruce zase hledala “náhradníka” za maminku. Tentokrát zalovila ve starších ročnících - ten dotyčný sice nevypadal, že by oslňoval ostrovtipem, působil usedle, ale ani na to, že by byl odolnější na fackování, byl menší, než Eva. Jo, teď je konec představení, můžete si vzít kabát a jít domů.

Můj příběh
Autor: Martin Vrba
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Martin Vrba
Děkuji všem, kteří si mé vyprávění přečetli. už 12.9.2022 16:22 jsem napsal, že jsem se s s tou ženou ještě jednou setkal, byla u toho i ta družička. Dost toho o své sestřenici věděla a často to tedy řekla za ni. Vysvětlilo se, proč jsem dostal ty facky. Té Evě bylo 36, celé okolí jí dávalo prý najevo, že by už měla mít vážnou známost, že už jí "ujíždí vlak" - že " už jí biologické hodiny zvoní na poplach" - "že pokud chce sítě dítě, že je nejvyšší čas" (v tu dobu ženy měly děti kolem 20 let) a ona už na pohled pro svou vysokou postavu (u mne tedy přednost, ale jí to zužovalo výběr) a vysokoškolské vzdělání a navíc zádumčivou povahu, si sama uvědomovala, že asi k sobě nenajde odpovídající protějšek, kterému by ona vyhovovala a on vyhovoval jí. Dokázala si už krátce po rozhovoru a krátkém seznámení představit, jak se ten partner bude chovat za pět - deset let a vždy to viděla černě a byla naštvaná na celý svět. Někdo z jejího okolí jí tedy poradil, aby vzala iniciativu seznamování na svou stranu a vybírala si partnera tímto způsobem. Lísek do divadla za maminku, atd. A já jsem jí prý připomínal velice jejího strýčka - toho myslivce, který byl velice zábavný, ale bylo o něm známo, že tetě zahýbal. A tak tato frustrovaná žena, když se semnou seznámila, tak si vsugerovala, že jsem stejný jako ten strýček. Ty facky patřily tomu strýčkovi. Ona v tom seznámení už někam pádila dopředu, protože jednala pod tlakem okolí a potřebovala dát všem najevo, že chyba není v ní, ale že muži nejsou "na skladě", kteří by byli pro ní vhodní. Já jsem byl tedy o deset let mladší a život jsem bral ne s takovou vážností a nedával si žádné vysoké cíle při výběru partnerky - už ten název "partnerky" nesedí (to ona nazývala holku a kluka partnery) - tehdy tedy pro mne to byly "jenom" pořád holky. A pokud jsem ji já děsil v představách, jak ji budu zahýbat, tak ona mne děsila svou převahou v intelektuální oblasti, svými znalostmi a hlavně tím, jak se snaží brát život tak vážně, že se vlastně zastavila raději na místě a spíše udělat dva kroky zpátky, než po neúspěchu poskočit dopředu, zasmát se sama sobě a jít zase dál. Ona měla také pravdu, byly bychom spolu nešťastní, ona by sledovala každý můj pohled, zda jsem se nekoukal po jiné ženě a já bych měl pocit nejistoty a facky bych si už nenechal líbit, tak bych je dostával v podobě slov, že jsem vedle ní blbec. Je zajímavé, že jsem o několik měsíců pak poznal holku, mou budoucí manželku, která byla naprostý opak Evy. Veselá, impulzivní s plány tak maximálně do konce příštího týdne a já jsem tedy v tom vztahu určoval "cestu" a ona sice vždy měla pocit, že jí manželství svazuje, ale to by bylo už jiné vyprávění . . . . . . .
Lenka Kočandrlová
Nikdy jsem nedala cizímu ba ani vlastnímu muži facku. Kdybych byla mužem,takovou ženu bych si nevybrala ani náhodou. Existuje nějaká úcta ke druhému a máme ústa: spousta věcí se dá vysvětlit.Kdyby mně dal někdo facku celkem pro nic za nic,tak ji má zpět a v životě bych ho již nechtěla ani vidět.
Dana Puchalská
Líbí. :-) Děkuju.
Jarmila Komberec Jakubcová
Hezké počtení. Příběh velmi dobře zpracovaný.
Martin Vrba
Jo - já se prý chovám stejně jako rybář, někdo chodí na ryby k vodě a já prý do ulic za příběhy a pak ty úlovky stejně jako ti rybáři i trochu zveličím - aby to bylo zajímavější. Ale vždy je základem alespoň "malá" rybička. A někdy je tak "veliká", že mi vychování nedovolí to napsat úplně po pravdě. Tady jen naznačím, že jsem se s tou dívkou ještě jednou sešel na přání té "družičky" a víc neprozradím . . . .
Zuzana Pivcová
Vy jste kdysi mohl dodávat materiál pro někdejší Bakaláře, ale to jste asi nechtěl, i když jste pracoval v televizi. Nepochybuji, že takové typy žen jsou. Stejně jako mužů.
Jana Šenbergerová
Zdá se mi, že podobné příběhy přitahujete. :-)
Zdenka Soukupová
No jo, život tropí hlouposti, a tohle je veselý příběh.
Jana Jurečková
Já jsem měla svatby 2 a vzpomínám si, že se také házela kytice, vybíraly se peníze do střevíce, jedlo se, pilo, hodovalo, tancovalo. Já jako nevěsta byla unesena. Mám taky jeden příběh, který naštěstí dobře dopadl. Moje nejlepší kamarádka Věrka se ztratila s hostem. Dlouhou dobu jich nebylo. Měli jsme strach a chtěli volat policii. Nakonec se objevili a podle neupraveného oblečení jsme usoudili, že se dobře bavili.1.svatba se konala v hotelu Džbán v Karlové Studánce a ti dva tvrdili, že v nějaké věži na meterologii měřili teplotu. Všichni jsme se tehdy srdečně zasmáli... Váš příběh je docela legrační, jó, to bejvaly časy, když jsme byli mladí.
Jana Tulejová
Hezký příběh, ráda vás čtu, protože jste navíc vtipný.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 19. týden

V pátek 10. května startuje Mistrovství světa v hokeji, jehož pořadatelem je Česká republika. Vědomostní kvíz se tedy bude tento týden věnovat hokeji.