Monika (58 let): Manžel mě opustil, teď je starý a chce se vrátit

Vážený pane Vrbo Odpouštět je jistě krásné a někomu to hodně pomůže. Ale ani odpuštění neznamená, že si člověk musí kvůli někomu zničit zbytek života. Pan šel za lepšim, měl by si nést následky. Také bych řekla dětem, ať se o něj postarají ony. Maximálně bych mu... vlastně, nic bych pro něj neudělala. Kdybych ho našla ležet na ulici, položila bych mu hlavu a zavolala pomoc. To by asi tak bylo všechno. Lidé, co opouštějí rodinu se často chovají tak, že se to vrátit nedá. Na to pozor. Pokud se lidé rozjedou slušně, je často možná i cesta zpět. Třeba jen částečná.

Ne, ne, a ještě jednou ne. Za svůj život si zodpovídá každý sám. On po vás kamenem - a vy byste měla reagovat "prachovými peřinami"? Pokud se dětem nelíbí, že se starat nechcete, ať se starají ony. Nemusí si otce brát zrovna domů. Jsou tu domácí sociální služby, pečovatelské domy, domovy důchodců. Jenže to by si "tatínek" musel sám platit a také by si nemohl tak vyskakovat. Žijte si dál svůj život. Nejste ještě tak stará, abyste se zahrabala v péči o člověka, který vás tak zradil. Co když vás něco hezkého čeká už za rohem? Zkuste se tam jít podívat. A bývalému nanejvýš slibte, že ho v DD občas přijdete navštívit.

Něco podobného se stalo kamarádce, její manžel si našel "ženu svého života", odešel a rozvedli se, jen si toho vzal o dost víc, kamarádce zbyly doma holé zdi. Po létech se také začal znovu hlásit, že je nemocný a kdesi cosi a také to tlačil přes děti. Kamarádka podlehla své přirozené dobrotě a vzala ho zpět. Je to asi 2 roky. Pán není více nemocen než lidé v jeho věku (cca 70 let). Ale zato doma se jí začal roztahovat, jak kamarádka odejde z bytu, už jí něco vyhodí. Platit nic nechce......vždyť je ten byt psaný na ní. Žádá po ní, aby mu vařila, prala a ostatní služby jako v běžné domácnosti, jen přispívat se mu nechce. Kamarádka už je vystrčená do jedné místnosti a jemu je to ještě málo. On se rozhádal se všemi v domě a sousedé jsou teď naštvaní na ní. A děti nepomohou, protože bydlí velmi daleko. Já myslím, že by paní měla být opatrná, její bývalý manžel už předvedl, že jí klidně zahodí jako použitý papír, když se mu to hodí.

Souhlasím s předchozími příspěvky. Třeba měl s vašimi dětmi i po rozchodu pěkný vztah a vy jste o tom nemusela vědět, proto tak lehko mohl děti přesvědčit, aby mu pomohly vás přesvědčit. Dnes máte svůj život a on také. Tak ať se podle toho zařídí. Je lehké někoho odkopnou a když jsem na dně, tak po něm žádat pomocnou ruku. A pokud měl s dětmi dobrý vztah je na nich se o něj postarat. Pokud ne, neměli by vás k tomu přemlouvat. Za mě ani náhodou. A držím vám pěsti.

Tady není cesty zpět,taky mne po 30 letech opustil manžel,a dneska po 8 letech jsem na tom tak dobře ,že kdyby byl pod mostem tak ho jen překročím a žádný soucit .....

Měla jsem štěstí, že manžel se zamiloval v lázních v době, kdy už byly děti dospělé. Další moje štěstí bylo, že byl tak zamilovaný, že neviděl napravo ani nalevo "spálil mosty" a odstěhoval se. Po rozvodu bylo všechno jen moje věc, ne jeho, ani dětí. Jsem to jen já, kdo o svém životě rozhoduje, nikdo jiný.

--Tady není nad čím přemýšlet! Váš bývalý manžel si nezaslouží odpuštění. Ublížil vám tak hrozným způsobem, že mě bolí srdce i za vás. Máte teď svůj klid, pohodu a našla jste konečně sama sebe. Nenechte si své štěstí rozbít nikdy a nikým!!!!!

Ne, ne, ne a ani nahodou, za kazdou zradu se plati dan, on uz neni jura a Vy nejste pecovatelsky ustav, mate pravo na svuj zivot, at si ho na krk povesi deti, dokonce se mohou v peci stridat kdyz jsou dva. Drzim Vam pesti at nepodlehnete natlaku.

Paní Moniko, vy nejste pečovatelka. Nehodláte přece další léta svého života strávit péčí o někoho, kdo se k vám zachoval hnusně. Jednou se vaše životy rozdělily, vy jste se zařídila podle svého a není vaší povinností to měnit. Péče o otce je povinností dětí, ale ony se jen snaží tuto povinnost přehrát na vás. Už dávno nejste rodina a vy nejste ta, kdo ji rozbil.

Oba předcházející příspěvky vyjádřily, jak to vnímám i já. Naši předkové to vyjádřili přesně: "Každý sám svého štěstí strůjcem."