Systém péče o seniory je zrcadlem společnosti. Když budou zdravé vztahy mezi lidmi, odrazí se to i v kvalitě péče, říká Simona Bagarová

Po přečtení článku mě zaujala reklama v jeho sousedství - Šarlota resort, luxusní zařízení pro seniory v Prosečnici u Týnce nad Sázavou. Představuje nádherný objekt, skoro sen, služby na vysoké úrovni, tak jak si člověk ve stáří plném nesoběstačnosti zaslouží. Ceník uvedený není, ale podle článku v Lidových novinách z 8.8. 2015 zaplatil senior měsíčně přes 60 000 Kč. Kolik to bude dnes, snad 100 000 Kč? Článek má název Demence děsí i přitahuje. Jde o byznys, který láká miliardové investice.

Zajímavý článek. Mám smutnou zkušenost s LDN, kde jsem měla mamku, pak různé zkušenosti staré kamarádky s pečovatelskou službou, která ji málem připravila o byt po smrti 85 letého manžela. Doufám, že až budu sama potřebovat do DD, tak bude situace lepší.

Moc hezký zajímavý článek. Slečna Simona má můj velký obdiv. Ne každý by to dokázal, musí to být i v člověku aby takto přistupoval k seniorům. Určitě na takovém postoji má vliv i výchova v rodinách.

Můj obdiv má každý, kdo tohle dokáže.

Jak známo, dobré účty dělají dobré přátele (Honoré De Balzac). Bohužel ve státním důchodovém systému dobré účty nevládnou. Všiml si toho již v roce 2004 Jiří Rusnok, když ve své přednášce mluvil o bezdětných důchodcích jako o černých pasažérech ve státním důchodovém systému. Proč je problém dát do pořádku účetní metodiku užívanou ČSSZ při výpočtu výše důchodů? Protože bankéři u nás od Bezděkovy důchodové komise, tj. od roku 2004, masivně prosazují PENZIJNÍ reformu ve prospěch penzijních fondů bank. Důvod: DŮCHODOVÁ reforma spočívající v opravě vadné účetní metodiky by bankéřům nepřinesla ani korunu! Podrobnosti v auditu státního důchodového systému na adrese: slideplayer.cz/slide/13563954/

Raději nepřemýšlím tak daleko dopředu. V nějakém domově bych moc být nechtěla, ale možná že za x let se to ještě promění k lepšímu. Stačí se podívat na starší filmy ze 70. a 80. let,kde se odehrával děj v domově důchodců, a kdy to tam bylo děsné.Dnes přeci jen je asi znát pokrok a větší snaha. K lidem pracujícím v takových zařízeních mám jen jednu připomínku: koho ta práce nebaví,ba až štve,tak má jít dělat jinam a neotravovat se ani nikoho jiného !!!

Úcta by měla směřovat jak vertikálně, tak horizontálně, tedy i u pečovatelů mezi sebou, navzájem i mezi klienty. Někteří z nich možná jsou schopni zastat péči o druhé byť jenom na kratší ůvazek. Pro ně je nejvhodnější denní stacionář, kde by mohli trávit čas, kdy jsou doma sami, a vrátit se do pohodlí domova na dobu, kdy jsou doma jejich blízcí po návratu z práce. Takový hospic může poskytnout řešení pro komunikativní seniory, kteří ale nejsou plně soběstační. Větší úlohu zde musí sehrát zájem státu, u něhož postrádám komplexní vizi pro péči o seniory, stále nedokončenou reformu důchodů, ze které plyne, jak obtížné je se starat o její zdroje a mnoho poctivých důchodců je tím opakovaně uráženo.

Rozhovor na závažné téma. Všeobecně se vytratila úcta, proto chybí i tam, kde by měla být největší. Na to ani nepotřebujeme jezdit na stáže. Ubíráme se bohužel špatnou cestou. Pečovat doma je pěkná představa, ale bylo by potřeba velké pomoci ze strany zdravotních institucí. (Obvodní lékařka mi jednou řekla: Bylo by lepší, kdyby někde ležela, kdo by k vám pořád běhal. Přitom neběhala ani náhodou.)

Znala jsem jen jeden DS, kde byla maminka, a to Háje. Prostředí velice příjemné, pečovatelky empatické, starostlivé, specializované na práci s klienty trpícími Parkinsonovu nemocí, bohatý program. Před vstupem do pokoje klepaly i uklízečky. Jediné, na co si maminka občas stěžovala, bylo, že čekala dlouho, než přijde lékař/ka.

:-) Našlehané životní výzvy od přirozené lidskosti po profesní kšeft... :-)